Sasami-san@Ganbaranai

Pozor, Sasami není obyčejná středoškolačka. Sasami v sobě skrývá božskou moc, jež však nekoná podle příkazů Sasamina vědomí a svědomí, nýbrž nevědomí a podvědomí. S tím se pojí mnohé trable. Freud jistě přisuzoval podvědomí velikou moc, ale božskou? To by se, hádám, i jemu zdálo příliš. Svět je třeba před nezvedenými potláčenými touhami po zmrzlinách a maminkách ochránit. +++++ Sasami-san@Ganbaranai se nám dílem vyžívá v možnostech, kterak zobrazit bizarní proměny, božské zásahy a projevy magie, dílem se těší z živelnosti, nikoliv však životnosti postav a konečně se snaží dojímat nebohým osudem přehodné dívenky, které povinnosti strážkyně božské síly odebraly možnost prožít normální dětství s milující maminkou, věrnou kamarádkou, normálním (a snad o něco méně milujícím) bratrem a otravnou školní povinností. +++++ Psychologii postav záměrně redukuje na bazální touhy a projevy. Dík okatému umisťování historek, které formují divákovo vnímaní zdejších mezilidských vztahů však může charakterizace na leckoho působit promyšleně a hluboce. +++++ Zajímavý je seriál především po vizuální stránce. Často se volí neobvyklé úhly pohledu, nečekaně se stříhá, v záběrech jsou časté odrazy a stíny, střídají se vzdálenosti od detailů k velkým celkům. Těkání dává seriálu rytmus neklidu, nervozity, až bláznění, jež sedí s "šílenstvím" postav. Střih, hudba i záběrování dotvářejí emoce, které byly do seriálu vybrány (a bohužel jich řada chybí - seriál má ducha spíše konejšivého). Tento druh řemesla (nikoliv umění) seriálu nechybí. Řemesla, podle kterého lze identifikoval Akiyuki Shinba, tedy řemesla osobitého, leč řemesla, které se již nějakou dobu moc nevyvíjí. A scénář se zdá býti slabší... Končím po devátém díle. (10.03.2013)