Oculus

"Zrkadielko, zrkadielko, povedz že mi..." Ak by som mal Oculus charakterizovať jedným slovom, bolo by to: znepokojivý. Mike Flanagan si zahráva s niečím, čo by mal radšej nechať na pokoji. Reklama bola v tomto prípade trochu klamlivá - či už sa jedná o plagáty alebo trailer. Zároveň však nimi Flanagan dokonale mystifikoval a ukryl svoje hororové dielo, ktoré rozhodne nie je ďalším z zástupu pásových duchárskych hrôz, ktoré nám Američania (a nielen oni) tak radi podstrkujú. Nie že by niektoré neboli dobré, ale každý kúsok vybočujúci zo stereotypu je príjemným sviežim vánkom v žánri. Ale ono vlastne ani Oculus ducharina nie je, však? Len zopár strašidelných momentov, ale naopak pôsobivá práca s neistotou diváka, ktorú Flanagan neustálym striedaním časových rovín a manipulácii s predstavami postáv len stupňuje až do bodu, keď už po vzore Lost Highway alebo Cronenbergovho Existenz netuším, čo je pravda a čo len ďalšia z rady ilúzií. Alebo je to len výplod chorého mozgu. Tak si, divák, vyber, pretože ja osobne už pochybujem aj o tom, že to celé bolo skutočné a že sa záver skutočne stal tak, ako som ho videl. Ako môžem veriť vlastným zmyslom, keď mi Flanagan ukazuje, ako ľahko sa dajú oklamať? Ale preč z hypotetickej roviny - je to jednoducho pôsobivý zástupca strašidelného žánru, ktorý sa nesnaží vydesiť, ale zneistiť a prekvapiť. čo skvele funguje, pretože v niektorých okamihoch je ďalší vývoj deja absolútne nepredvídateľný. Postavy a herci mi zo začiatku úplne nesadli, ale s každou ďalšou minútou som k nim cítil stále väčšie sympatie a fandil som im. A hlavne potešila Katee Sackhoff, ktorá upútala moju pozornosť už v minuloročnom Riddickovi. Ešte by sa tu dalo polemizovať na inú tému, a tou je symbol zrkadla, ktorý v kinematografii zohráva podstatnú rolu ako reflexia reality a skutočnosti, zatiaľ čo tu je reprezentáciou manipulácie s ňou (oba tieto motívy film zdieľa s Občanom Kaneom - no poteš, keď človek chce, nájde aj takéto záludné asociácie). Ale to už prenechám iným, na obsiahlejší komentár momentálne nemám čas. Zostanem pri tom, že som príjemne prekvapený. 80% (02.06.2014)

Zimomriavky - dokonalý barometr děsu, který nelze ošálit. Buď tam jsou, nebo ne a Flanagan ze mě dělal husu docela často.. Dovedně zakomponovaná struktura vyprávění, kdy se četnost flashbacků zintenzivňuje až do splynutí s realitou, hudební podkres zvěstující něco zlověstného (ten hluboký, opakující se tón je geniální), koncentrovaná, plíživá hrůza a na konci žádný okulus, kterým by prosvítalo denní světlo. Holt, jsou druhy zrcadel, u kterých střepy přinášející štěstí nikdy nepřijdou.. Ocultus! (10.06.2014)

Chvíli jsem uvažoval i o 5, ale nějak tak váhám mezi 4-5. Posledních 15 minut bylo takový trošku přehození do klasičtější žánrové podoby, ale jinak předchozí zbytek filmu atmoška jak prase, tu sem si vyloženě s mrazením vychutnával, zvlášť tak v okamžicích cca v první třetině až polovině filmu, jen tak letmo, snad tím moc nezaSPOILuju, po propuštění pokusnýho psa ven z domu a hádce o smyslu prováděných aktivit atd. :-) (18.06.2014)

Nemám problém s ohranými motivy, pokud je režisér namixuje dostatečně zručně a přidá k nim dostatek vlastních nápadů jako právě Flanagan. Ale paradoxně to bylo až moc chytré (racionální technický postup proti duchům), abych se u toho bál, navíc jsem byl zvědavý na to, co se nachází za zrcadlem a vstupuje do našeho světa a ne na rodiče propadající šílenství. Hudba i zrzka v hlavní roli byly fajn, celkově solidní a inspirativní hororová záležitost. (08.06.2014)

Shodou okolností jsem před pár dny viděl znovu Kubrickovo Osvícení a tomu Oculus nešahá ani po kotníky. Těžko budu v závěru napnutej, jak to dopadne, když mi to děti v průběhu filmu prozradí, a vůbec, i ta závěrečná tečka je imho předvídatelná. Nebál jsem se ani na vteřinu (a to se bojím u kde čeho) , po Wanově čiré hrůze ani náznaku. Tohle že má být nový Wan? No potěš koště.. (02.06.2014)