Protichodná farba

Závan motýlích křídel způsobí na druhém konci světa zemětřesení aneb vše souvisí se vším, svět a vše živé v něm je jednota, jednota příčin a osudů, v němž vede spojnice od čehokoliv k čemukoliv, kde se civilizace kontrahuje do těch nejnižších prvků a naopak či právě proto - člověk je jen molekula v brownově pohybu světa. A hlavně: film a jeho příběh kopíruje tento tvořivý pohyb, narace také nezná zakázaná spojení, čas, prostor i osudy postav dlí při sobě v těsné blízkosti až tak, že jsou prostupné či dokonce zaměnitelné - jeden může dokončit druhý proto, že jsou jen úlomky jediného bytí světa. Zvuk může procházet scénami stejně, jako v hollywoodských filmech intencionalita jednání hlavního hrdiny. Lidské postavy mohou být jen neprivilegovanými částečkami ve hře přírody. /// Jako ateista jsem sice k této hlavní myšlence rezervovaný, film mi navíc místy připadal (ale je to jen dojem, ostatně jako vše v tomto filmu) typicky americký - Američani jsou beznadějní optimisté (škoda že je to spíše ideologie optimismu, ale to sem nepatří) - v tom, jak (ale vůbec to nevybočuje z logiky filmu) se i v tom nejchaotičtějším světě můžou dva lidi osudově najít v MHD. (07.10.2015)

Některé věci mi hlava nebere a tenhle film je tomu ukázkovým příkladem. První chvíle s hlavní hrdinkou vypadají velmi nadějně. Nadrogovaná žena, z které jsou vyždímány její úspory... to by ještě ušlo, ale co následovalo... opravdu nevím jaký to mělo smysl a o co tam vlastně šlo. Nesmyslné dialogy, střih a zostření jen na místa, která jsou důležitá mám rád (něco podobného jako v Misfits), ale tady mě postupně právě to začalo štvát, hlavně střih byl dost pitomej a katastrofální, že mi znechutil film až do úplnýho konce. Hrdinka mi chvílema připomínala Bartošovou a možná právě něco podobného se jí honilo před sebevraždou v hlavě taky. Pár hodin tohle sledovat a skočil by pod vlak kde kdo. Jen tak tak a letěl by odpad. Hvězdička za začátek a hudební doprovod. (01.05.2014)

Nádherná vizuálna poézia. Ani po niekoľkých hodinách sa nedokážem zbaviť toho fascinujúceho a rozčarovaného pocitu plného pochmúrnych emócií. Bolo to ako sledovať Jodorowského bez násilia, brutality a enormnej satiry. Bolo to krehké ale zároveň aj chladné... presne ako život samotný. Trocha mi vadil prílišný INDEPENDENT obraz ale obsah mi to všetko vynahradil. Viac skrytejší a lepší cyklus života som za svoj život v kinematografii nevidel ! (19.09.2014)

Je to dosť dobrá mierne sci-fi ladená umelecká dráma. Má celkom dobrý príbeh o žene, ktorá je náhodne prepadnutá neznámym útočníkom a ten ju nakazí zvlášťnym parazitom. Snaží sa žiť normálne, ale parazit všetko radikálne zmenil a tak si uvedomuje, že sa stala súčasťou niečoho väčšieho, no nie je v tom sama, keďže tvorí pár so svojim priateľom, ktorý je toho súčasťou tiež. So spracovaním som dosť spokojný, tu sa už o nejakých bežných filmových postupoch nedá hovoriť ani zďaleka, to už je skutočne art v tej najčistejšej podobe, kde tvorcovia divákovi nič len tak nedarujú a potreba premýšľať je neustála. Jedine ma mrzí, že potenciál samotného životného procesu organizmu sa mi nezdal naplno využitý a ani vzťah hlavných postáv a ich fungovanie v rámci tohto kolobehu mi neprišlo úplne ideálne podané, väčšinu času som mal pocit, že toto sa dalo ešte doladiť, ale toto je vlastne len čisto subjektívne. Hlavne, že po celý čas si to udržuje vysokú úroveň s nespočtom zaujímavých prvkov a symbolov, ktoré spolu často silno súvisia, sadli mi aj tie netradične prepojené dejové línie a musím povedať, že po jednom pozretí som rozhodne nedokázal všetko vstrebať. Navyše to má také veľmi príjemné čaro, ktoré mi skutočne zdvihlo náladu a našťastie to nepokazí ani záverečná fáza., práve tá mi ešte prišla z celého filmu najlepšia. S hereckým obsadením som spokojný, sympatické hlavné duo, zaujímavá postava druhého muža, toto je úplne ideálne. Réžia a technická stránka sú skvelé, Shane Carruth dokázal za minimálny rozpočet vytvoriť takéto výnimočné dielo, ktoré je nielen originálne a inteligentné, ale nechýba mu ani kvalitný vizuál a atmosféra. A nesklame ani hudba. Takže po jednom pozretí sa mi to aj ťažko hodnotí, keďže som tu rozhodne všetko nepochopil, ale aj tak som som veľmi spokojný, dosť sa mi to páčilo, veľmi zaujímavý film. 78% (10.05.2014)

Jedna kamarátka čo vyštudovala divadelnú vedu, mi raz povedala, že akékoľvek umenie by malo mať kontakt s divákom/čitateľom/... A teda, že umenie, ktoré je bezkontaktné sa stáva skôr zlyhaním autora. A hádajte pri ktorom filme som si na to spomenul! Jedna vec je snažiť sa nasilu nachádzať známky symbolov v každej scéne a skúšať si z toho vyvodiť nejaký zámer, prípadne záver. Ale na druhej strane, povedzme si úprimne, celé to bolo nekoherentné asi ako zlý sen autistického narkomana. Jedine, že by som sa mýlil. A v tom prípade dúfam, že ak v ďalšom živote budem prasaťom, aspoň ma občas nakŕmite. (09.01.2014)