Hotel Adlon

Ani špatné, ani moc dobré. Jako jídlo v průměrné německé restauraci. 1) Trochu jiný pohled na německé dějiny minulého století s jinými akcenty, než jsme zvyklí. "Hotelobiografický" film pěkně vystihuje atmosféru Německa v různých etapách jeho dějin. 2) Střízlivé až suché vylíčení nacistů, sovětských vojáků i socialistického režimu velmi oceňuji. Ovšem určitý nádech červené knihovny kazil jinak slušný dojem. 3) Koncept třídílného miniseriálu (v Německu dokonce jen dvoudílného) je nevhodný. Vzhledem k množství postav by byl vhodnější delší seriál, který by mohl rozpracovat jednotlivé osudy do větší hloubky. 4) Zaregistroval jsem několik zajímavých chlapů: je tu 34letý Ken Duken (klavírista Julian Zimmermann), 31letý Tom Schilling (Louis Adlon junior), 28letý Johannes Klaussner (Fridrichův spolubydlící v hotelu Rudolf) a 24letý Kai-Peter Malina (Friedrich Lowe junior, skutečný otec Sonji). (21.10.2016)

Strhujici rodinna saga, ktera se odehrava od zacatku 20.stoleti az po soucastnost. Skvele odvypravene, skvele zahrane (vyborna Josefine Preuß) az po herce uporne strnule (Wotan Wilke Möhring), atmosfera, vyprava, masky (mohli by se v Hollywoodu neco priucit). Tohle se povedlo, vazeni. Nejslabsi je dle meho druhy dil. (20.10.2015)

Aj dobré by to bolo, len mám rád keď sú životopisné filmy naozaj životopisné a nie, že sa do filmu umelo pretláčajú dnešné korektné nezmysly, len aby tam boli. A potom napíšu, že pardon, to bola fikcia, ale chceli sme to tam mať - čo je príklad čiernej slúžky. Tak buď točíme životopis, alebo slúžime progresu za každú cenu. Ale potom to nenazývajte životopisom. (17.03.2023)

První díl vypadal dobře a nadějně. Krásná výprava, ve které se odehrával příběh zakázané lásky a příslib do dalších dílů, které měly pojednat první a druhou světovou válku. Což by v prostředí superluxusního hotelu mohlo být dost zajímavé. Jenomže druhý a třetí díl na velkou historii úplně rezignovaly. Války se jen zmíní v několika větách, objeví se pár uniforem, ve třetím dílu pár scén z konce války, ale tím to hasne. Místo toho vyplnilo děj čím dál víc ucajdanější vyprávění postarší pamětnice, které se čím dál víc podobá nejpokleslejší červené knihovně. Zmršená investice do historických kostýmů. (21.11.2017)

Titanikovská forma vypravování místy (hlavně v závěru) sklouzává k citovému vydírání, místy k naivnímu romantickému příběhu (1. díl), ale celkově paralelní osudy Almy a Sonji + Sonji a Anny Marie jsou v prostředí Aldonu podány poutavě. Zajímavé je i užití dobových materiálů, které na pozadí příběhu vykreslují dějiny Německa. Nejvíc se mi líbil 2. díl. (10.10.2015)