Summertime

Málo u kterého filmu se mi stává, že po jeho skončení nemám téměř žádných slov. Ne proto, že by mě dokázal tak moc zaujmout, ale spíše nechápu, proč něco takového vůbec vzniklo. Norberto Ramos del Val měl k dispozici 1000 eur a tak vzal před kameru dvě docela pohledné mladé ženy, které se téměř po celou dobu producírovaly před kamerou v plavkách, dle svých slov hodlal skloubit hororový žánr s muzikálem a komedií a podařilo se mu vytvořit s prominutím takovou sračku, že dle mého jde o jeden z nejhorších filmů španělské distribuce.    Obě děvčata během natáčení vystřídala několik druhů plavek, takže pánové se mohou kochat, ovšem k čemu to bylo dobré, když samotný příběh je absolutní paskvil. Zpočátku to ještě vypadá na jakousi parodii na duchařské (parapsychologické hrátky) okořeněné o několik zábavných situací – hlášek, ale postupem času se z toho stala zmatená slátanina o prolínání několika sfér, uvěznění hrdinek ve filmu a realitě, rádoby hlubokomyslné debaty, opakování některých scén a už to nezachránily ani ty plavky a záběry na polonahá děvčata.     Malou roli (na několik sekund nebo to snad byla jedna minuta?) tu měla i hvězda série REC Manuela Velasco – ta byla asi taky to jediné, co trošku potěšilo. Pak tu máme dvě rádoby hudební vložky, u kterých se člověk alespoň trochu probral z té hromady nudy okolo, ale ani to nějak výrazně nepomohlo navýšit úroveň kvality tohoto filmu. Docela obdivuji člověka, který k tomu dokázal udělat české titulky! (05.08.2023)