85. Annual Academy Awards

MacFarlane to nevytrhnul, i když oživil. Zážitek kazil příšerný simultánní překlad. Nic proti třeba Fukovi, jeho texty si rád přečtu, ale tohle prostě nezvládl, a to zoufale... Poslouchat polovinu přenosu "éééé" není ve čtyři ráno zrovna příjemný zážitek. Vůbec celý český tým buď mluvil o něčem svém, což mně je při sledování oscarové show naprosto ukradené (koukám se na Oscary, abych poslouchal vtipy o Troškovi?), nebo se teda pokoušel překládat, a to bylo ještě víc tristní. Většina slov mizela co do kvantity i obsahu... Tohle je jen pro fanoušky tlumočících pánů, na internetové televizi bych to pochopil, na HBO to fakt neberu - má to být alternativa, ne jediná (oficiální) možnost. (Mnozí tu píšou že ze strany překladatelů je to pokrok oproti dřívějšku - to nemůžu posoudit, letos jsem je poslouchal prvně, protože ze Světozoru nebylo kam utéct. A omlouvám se, ale když mluví George Clooney a já mám třeba rád George Clooneyho, zajímá mě, co říká on, ne co si tři pánové překladatelé myslí o nějakém náhodném nominovaném filmu.) Ale to samozřejmě nezahrnuju do hodnocení a nevnímám to jako chybu těch tří, kteří dělají přesně "to svoje", ale spíš dramaturgie, která je to dělat nechala, a ještě navíc opakovaně. Jinak zkrátka klasické Oscary s pár vtipnými, pár trapnými a pár hluchými momenty, kde nejlepší výkon nebyl buď ani nominován, nebo oceněn... ale takový je život v Hollywoodu. PS: Adele mi nebyla nikdy sympatická, ale po jejím výstupu při přebírání Oscara mám vyloženě pocit, že je to husa. (25.02.2013)

Seth MacFarlane nasadil v úvodu překvapivě vysokou laťku - usměvavý, sympatický, důstojně vtipný a k tomu ještě excelentí zpěvák! Návštěva Teda byla téměř povinností, humorný vrchol večera byl zpodobněn písní "we saw your boobs", nicméně pak se začalo nějak spěchat a na další legrácky už nezbyl prostor... Vítězství Argu přeju, Tarantino si konečně také přišel na své (zaslouženě), Waltz to utáhl po druhé na variaci Hanse Landy (a že mi to vůbec, vůbec nevadí) a... Jen vyhlášení z rukou paní Obamové bylo hodně wtf. 7/10 (27.02.2013)

Relativní spokojenost s výsledky, ale jinak se samotný ceremoniál ničím nevytrhával z klasické šablony. Počáteční verbální a nekorektní humor Setha MacFarlanea šel stranou a byl vystřídán vcelku unylými muzikálovými čísly, které na mě působily dojmem, že tvůrci už opravdu neví, čím oslovit diváky, tak jen nahnávají stopáž neadekvátními hudebními čísly (Chicago, jako opravdu?). Kromě Adele a Bídníků samozřejmě nešlo o nic, co vytrhávalo z letargie podivně nevyvážené show, která na jednu stranu navazovala na nostalgickou a konzervativní tradici minulého ročníku a na druhou se onu "akademickou" rutinu snažila oživit oslovováním mladšího publika vytříbeným slovníkem a drsnějšími narážkami (hlavně Méďa). I když pravda, do křečovitosti předloňského ročníku to mělo stále daleko... (25.02.2013)

Seth MacFarlane byl milej a zvládl to (tím se vymezuju poprvé), dost se mi líbily hudebně-taneční čísla v úvodu, ostudu neudělaly ani scénky Let a boobs, ale proboha koho napadlo nahnat na pódium (jinak dobré herce) skvadru z Bídníků? Byla bídná (rozuměj žebravě dojímavá), ostatně jako film celý (rozuměj bídný k uzoufání, tím se vymezuju podruhé). Když pominu, že pokud by Riva dostala zaslouženou sošku na úkor nádherný Jennifer, kterou jsem hltal v tom sladkobolným škváru (ale za výkon si zasloužila Oscara za WInter´s Bone a ne za tohle), byl bych na tiketech plus minus na nule a docela spokojenost. Možná bych nezval na vyhlašování každé kategorie víc než dva lidi, protože čtyřka tam vypadá komicky a to jak si skáčou uprostředka věty do řeči, protože to mají ve scénáři, je dost trapas. Jediná Meryl Streep porušila napětí a vybafla vítěze rovnou. Nejvíc jsem jásal při vítězství Tarantinově, protože konečně vyhrál scénář k filmu, který jsem si z nominované devítky opravdu nejvíc užil (a Quentin zahlásil, že to je dobrá soutěž :-))). Reklamy nebyly otravné, viděl jsem streamovaný přenos na ABC (bez tlumočení těch tří expertů!) a tam místo reklam hrála instrumentální hudba, skladby se sice opakovaly a pauza vinou reklam byla moc často, ale provedení pěkné. Překvapilo mě, jak silnou akustickou podporu měl Benh Zeitlin a jeho Divoká stvoření jižních krajin, kdykoliv v nějaké nominaci bylo zmíněno - nic proti, z letošních Oscarových u mě bronzový stupínek (když nepočítám Love, které jsem neviděl a vidět nechci). (25.02.2013)

Překvapivě prvotřídní. MacFarlane je přesně v takovém rozpoložení, aby cítil určitý respekt před hledištěm plným megahvězd a zároveň aby dokázal ty nejsledovanější pořádně ťafnout. Odvážně a až na dokonale trefnou přednostní píseň i zcela vkusně. Celý večer pak i přes klasickou tříhodinovku jede v překvapivě dravém tempu a i když se u nejdůležitějších kategorií tradičně začíná zdržovat nebo naopak na nesprávných místech spěchat, vyšel tenhle večer dokonale. Žádné video navíc, žádné protahované řeči na počest nominovaných, ale nadhled, humor a svým způsobem vlastně jedna velká muzikálová vzpomínka v čele s rozechvívajícími Bídníky. (27.02.2013)