Brazil

Začátek je poměrně rozpačitý, na diváka se vysype zprvu obtížně uchopitelný příběh ve složitém prostředí plného kovových trubek, gumových hadic a papundeklových rekvizit, ale časem člověk zjistí, že to má své kouzlo a že právě tyto (ne)efekty dokreslují Brazilu to správně ujeté a neuvěřitelně bizarní vzezření a atmosféru. Brazil nelze definovat jedním žánrem, někdy je komický, absurdní, romantický, snový, jindy paranoidní, mrazivý, úzkostný anebo prostě jen šílený. Příběh na konci nezaklapne tak dokonale jako u 12 Opic (nebo přesněji, jestli vůbec zaklapne), ale poslední minuty gradace nemají sebemenší chybu. Taktéž proto Brazil vytváří tak příjemnou katarzi... Bylo to skutečně až po skončení, kdy jsem film docenil a uvědomil si, jak je unikátní. 8/10 (05.04.2009)

Bizár má jméno Brazil. Nejen v porno oblasti. Tenhle film je jako výplach mozku, jako pořádná rána do hlavy velkým smetanovým lízátkem. Když jsem ho sledoval prvně, měl jsem horečku. Mohlo by vám přijít, že to zřejmě mohlo ovlivnit můj úsudek. Když jsem ale viděl Brazil zdravý, došlo mi, že jsem mu rozuměl ještě mnohem míň. A to já mám rád. (13.05.2007)

Velice bizarní a zábavná Gilliamova fraška, ve které je vize o konci 20. století prezentována téměř v Čapkovském duchu protknutá lehce depresivní náladou pozdějších 12ti Opic. Lehké porovnání s dnešním Minority Report je nasnadě, narozdíl od Gilliama však Spielberg sází na jiné aspekty a místo řádného příběhu bez sladkého konce láduje naše mozkové buňky vizuálními orgiemi... Gilliam se však drží a ve vyprávěcím stylu a tempu nepoleví ani v šokujícím závěru. Takhle má vypadat apokalyptická vize, takhle má vypadat ten správný "what if" z budoucnosti... (21.01.2003)

V Brazil je budoucnost postavena na zchátralých kusech minulosti. Vše je tak výstřední a zároveň naprosto všední. Ten, kdo zde dělá, co mu přináleží, se svou prácí stává podvratným živlem. A “vzájemné podezírání“ prý vede „k větší důvěře“. Nikdo se vám ani nesnaží nabízet lepší zítřky. Brazil není film a vlastně to ani tak docela není ani anti-utopie. Brazil je váš včerejší sen. Je podivný a jen obtížně proniknutelný. – A proč se mi Brazil líbí? Právě proto, že je nepochopitelný. Chápu, proč je na téhle databázi tak oblíbený Shawshank a o poznání méně oblíbený Brazil, který je při tom, troufnu si to drze říci, mnohem lepší. Je to jednoduché. V Shawshanku je vše přehledně jasné, zatímco Brazil znepokojuje svou neuchopitelností. Jenže právě proto Shawshank je a provždy zůstane sice velmi hezkým humanistickým, ale také trochu kýčovitým, dílem. Nikdy nebude uměním. K tomu mu chybí odvaha jít za vyježděné koleje. Gilliam tu odvahu má. Stojí si za vlastní vizí, i když riskuje nepřízeň producentů, kritiky i diváků, i když riskuje i umělecký debakl, protože kráčet po nevyzkoušených cestách je nesnadné a ne vždy je taková cesta zakončena úspěchem. (06.03.2004)

1984 na halucinogenní satirický způsob meets největší poplivání vánočního ducha v dějinách filmu. A je to zábava, které navíc nechybí interpretační výzvy, především pak v depresivním závěru. Tolik nápadů na jediný film, ať už mluvíme o čistě vizuálních nebo těch inscenačních (sci-fi jak v Metropolis × groteskní ironie po vzoru Monty Python) a tematických, to se fakt vidí málokdy. Měl bych dát 5*, ale občas mi ten zběsilý pohyb nepřišel stoprocentně organizovaný a smysluplný. 85% (21.12.2020)