Rubínovo červená

Knihu Rudá jako rubín od skvělé spisovatelky Kerstin Geir, podle které byl tento film natočen, naprosto zbožňuju! Film podle ní mohl být krásný. Cestovaní v čase, mladá láska, dobrodružství... Nic by tomu nechybělo! Je veliká škoda, že filmaři udělali z krásného příběhu poměrně nesmyslnou slátaninu. Mrzí mě to:/ Všem, kteří mají chuť ovšem vřele doporučuju knížku! (22.08.2015)

Konečně jsem se dočkal fantasy, jež se němcům povedlo, a to i přesto, že se celý děj odehrává ve Velké Británii. Stručný příběh: Gwen žije jednoduchý život puberťačky. Je lehce šílená, má nejlepší kamarádku a sestřenici, ovšem její rodina je výjimečná. Jak její, tak i té sestřenice. Po staletí se u nich dědí gen, díky kterému se můžete pohybovat v čase. Zprvu si Gwen myslí, že ho má sestřenice Charlotte. Ta je na něj už připravena a pečlivě cvičila. Jenomže je to právě Gwen, u které se gen projevije. Párkrát již cestovala časem, než je přivedena před lóž a prohlášena za tu pravou. patří mezi jednu z dvanácti nejdůležitějších dětí předků, u kterých byl tento gen poznán. Zárověň je Rubínem, jednou z povah těchto cestovatelů. Spolu se svým spolucestovatelem Gideonem, který je povahou Diamant, plní mise lóže a s pomocí stroje času není cestování nepředvídatelné. Pokud se stroj naplní všemi dvanácti druhy krve členů, má prý tomu, kdo u něj bude, dát ohromnou sílu. Právě to Gideon a Gwen plní. Oba dva se do sebe zamilují, a to i přesto, že Gideon byl dřívě právě s Charlotte. I přesto mají pochyby o loajálnosti k lóži a proto se rozhodnou vypátrat Gwendoliino proroctví. Když ho najdou, zjistí, že Gwen čeká smrt, a proroctví se částečně vyplní, když Gwen spadne z věže. Kus ho však chybí, a proto se Gwen probudí a přežije. Příběh končí tancem Gwen a Gideona, kteří se poprvé políbí (...). Co jsem nečekal, byla výjimečná krása hlavní herečky, co vím, němky se povětšinou neukazují jako krásné ženy a dívky (bez urážky), tato mě ale svým vzhledem okouzlila. Těším se na pokračování. Doporučuji! (95 procent). (10.02.2021)

S knižní předlohou to nemá nic, nic společného. Jediné, co mi souhlasí je cestování časem, jinak je to bída. Větší zklamání nadšence knihy nemohla snad ani potkat. Jediné plus, které bohužel nestačí ani na jednu hvězdičku, je herec Jannis Niewohner v roli Gideona, slečna Laura Berlin v roli nádherné Charlotte a paní Chiara Schoras jako madame Rossini, kterou ztvárnila dokonale. Tyto tři postavy odpovídají obrazu, který byl v knize vytvořen. Mrzí mě za paní autorku, že její dílo bylo takhle pošlapáno. (05.08.2013)

Zcela zmatená směska vzájemně nesouvisejících scén, jako kdyby někdo sestříhal seriál a vzal z něj jen nepodstatné věci. Celému filmu chybí nějaké sevřenost děje, nějaké jasnější směřování, a dokonce i dodržování vnitřních pravidel. Chápu, ano, teenegerovské záhady ze středních škol s podivnými týpky a velkou, romantickou láskou, kdy do té doby podceňovaná dívka zazáří, jsou moderní, až to bolí. Ale přece jen by to mohlo snad mít nějakou úroveň. Oč v tom filmu šlo? Proč tedy hrabě chce tu krev? A proč po ní tedy nejde daleko dravěji? Ty dvě sekty vedle sebe se střetnou jen jednou, náhodně, někde v parku při projížďce kočárem? Jinak totiž o té druhé sektě netušíme nic, a o téhle vlastně taky ne, protože sice pořád něco ochraňuje, ale jinak nevyvíjí žádnou činnost. Ale financí mají hodně. Spousta náznaků, nedovedených do nějakého vysvětlení - vize tety, rodinná historie, dědeček, havrani, samotný hrabě - vše je jen nahozeno, letmo, jako když jedete vlakem a za oknem proletí listí ze stromu. Jednání postav ani nemá smysl komentovat, každý se každou chvíli chová jinak. Někteří jsou chvíli za idioty, jindy jsou stateční. ale hlavně - nikomu nevěřte, jen svým citům! Také ta němčina v Londýně zněla divně, a navíc je evidentní, že musel vzniknout srdceryvný soundtrack pro dívčí srdíčka. Jdu pod pseudonymem napsat Tajuplnou Lenku s tajemným přívěskem, kterak se na gymplu v Legerově ulici zamiluje do nějakého podivína, třeba mi to Němci časem taky zfilmují. (05.07.2014)

Jak debilnim filmem pokazit celkem čtivou knihu: 1) Zásadně obsadte nesympatické herce 2) Scénář upravte tak aby linie nedávala smysl a 3) Vložte do linie scény, které tam nejen nepatří a diváka matou, nebo jsou maximálně trapné 4) Všechny postavy by měly být černobílé 5) Není důležité se držet zajímavého nápadu, ale udělat z filmu typickou teenagerovskou love story - ale ne dobrou (pokud to v tomto žánru vůbec jde)... Taková škoda... (13.03.2019)