Prekliatie žltozeleného škorpióna

NEJVÍC NENÁVIDÍM VÁS A PAK TOHO NĚMECKÉHO VŮDCE S KNÍRKEM...JEN V OPAČNÉM POŘADÍ. Každá druhá věta filmu je hláška. Je to (vedle Darebáčků) to nejvtipnější, co jsem od Allena viděl. Opravdu nezastávám názor, že je Woody v nějaké krizi a už vůbec bych to nehodnotil z toho úhlu, že teď netočí vážnější filmy. Vzhledem k tomu, že jsem to nikdy takto striktně neodděloval, je pro mě snímek kvalitní komediální zábavou par excellence. (29.12.2005)

Půvabná díla filmových návratů mohou být také něčím víc než jen oparem romantizující nostalgie. Skutečným tvůrcům nabízejí prostor pro nové pohledy, neozkoušené zorné úhly a tím pro řadu prvků, které v daném kontextu oprávněně působí až objevným dojmem. V případě ŠKORPIÓNA, komediálně pojatého návratu k někdejší tvrdé škole amerického kriminálního filmu, se oživujícím průsečíkem stává proslulý lidský i herecký fenomen Woodyho Allena. Komika, která těží ze skrytého potenciálu jinak naprosto vážných scén žánru, je podporována i perfektní výpravou, za kterou by se nemusela stydět ani třicátá a čtyřicátá léta, do jejichž zlomu je film situován. Neméně zdařile je zvládnuto jiné velké téma doby - sufražetství, které se tehdy postupně proměňovalo a klubalo do moderního feminismu (pojetí úlohy Huntové v mnohém evokuje podobně pohádkově pojaté PO ČEM ŽENY TOUŽÍ). Rehabilitace nesvalnatého, navenek zcela neatraktivního, tak trochu pořád chlapeckého mužství je dalším Allenovým přínosem, který pronikavě spoluzvyšuje diváckou přitažlivost ŠKORPIÓNA. Hbitý, rychle plynoucí děj dále zušlechťují brilantní rozhovory doslova přeplněné gejzíry neotřelých slovních gagů. Allen i ŠKORPIÓN potvrzují - pokolikáté už ? - starou dobrou pravdu: že nezáleží na zvolené formě či žánru filmu, ale na tom, zda tvůrce, který ví, co chce, je také s to svou představu realizovat. Allen do této nanejvýš výběrové společnosti vždycky patřil. A patří. (20.12.2008)

První Woodyho film nového století je výborná, trošku šílenější komedie založená na nesmyslné síle dvou slov: "Konstantinopol" a "Madagaskar". Takže špetka fantazie a už tu máme příběh a prostor pro mistra Allena, jako vždy obletovaného ženami o desítky let mladšími. Není to tentokrát žádná analýza mezilidských vztahů, hledání smyslu života nebo tajemství smrti. Nechybí ale výborná hudba a standardně kvalitní hlášky jedna za druhou. A aby to nevypadalo, že tu nenajdeme vůbec nic hlubokého: "Rozhodujete se špatně. Hlavou, ne srdcem. Tady jsou šedé buňky, tohle je krev. Krev obíhá, vyzná se. Buňky jen dřepí a myslí." A to není všechno! (18.02.2006)

Až možná příliš triviální vyřešení "velkého případu", jako kdyby už Woodymu na konci psaní scénáře docházel čas. Štěkání s Helen Hunt na můj vkus nefunguje tak jak Woody zamýšlel, jakkoliv dialogy mezi nimi tvoří 80 % všech hlášek filmu. Je to vtipné, není to svěží ani rychlé jako mělo být, Woodyho neurotik je ale na svém místě a baví diváky. Další příklad, že Woodyho filmy s autorem před kamerou jsou lepší než ty bez něj. Přiznávám, Charlize Theron jsem nepoznal, byla příliš sexy. (27.04.2013)

Woody Allen zvolil jednoduchý a pritom hriešne nevyužitý námet, ktorý ani veľmi nekomplikoval ale skôr priamočiaro rozvinul. Pridal pár nezabudnuteľných postavičiek, mileneckú zápletku a ďalšia príjemná komédia bola na svete. Potenciál námetu využil do poslednej kvapky. Nechýbajú typické, precízne Allanovské dialógy, plné originality a úsmevných „hlášok", dokonale vykreslené charaktery postáv, trefne vybraná hudba a presný objektív kamery. O filmoch Woodyho Allena netreba veľa písať, tie treba jednoducho vidieť. Prekliatie žltozeleného škorpióna patrí ku klasickým Allenovským komédiám, ktoré pobavia, neurazia a rozhodne stoja za zhliadnutie. (25.10.2014)