Únos Natasche Kampuschovej

Když vezmu v úvahu, že se jedná o skutečný a pravdivý příběh, mrazí mě. To, co mala Natascha musela prožít se nedá vůbec představit. Ohledně filmu, nemyslím si, že by němečtí herci byli špatní..Třeba Antonia byla opravdu opravdová..pochmurně temná kamera taky nebyla špatná..Jen se mi zdálo, že se tak nějak všechno točilo v kruhu..ze kterého se nedalo už vykročit. Ale dobrá práce. (05.07.2014)

Byla obyčejným děvčetem, ale vzápětí se o ní dozvědělo celé Rakousko. O osm let později pak celý svět. Tehdy se jí totiž podařilo uprchnout ze zajetí elektrotechnika Wolfganga Priklopila. Ze zajetí plného temnoty, samoty, depresí a každodenního strachu. Režisérka Sherry Horman diváka zrovna nešetří. Od utrpení neodklání kameru. Únosce dívku trýzní samotou a pohrůžkami, léta ji nechává hladovět, bije ji a znásilňuje. Výsledek se nevyhýbá nahotě i scénám znásilnění, je chladný, odtažitý. Klaustrofobní atmosféře pomáhá i kamera ostříleného Michaela Ballhause (Gangy New Yorku, Mafiáni, Spáči), stejně jako zvuková stopa. Netuším, jak moc se Kampusch na výsledku skutečně podílela (údajně si vyhradila právo na zásahy do scénáře, v knize se přitom rozhodla ty nejintimnější detaily vynechat), hřebíček na hlavičku přesto úplně „dokonale“ neudeří. Když už se hrabat v podobných šílenostech lidského zla, raději doporučím alarmující drama Michael. To byla teprve ta „pravá“ soustředěná hra s nefér pravidly.. (02.07.2014)

Musím přiznat, že mě to chytlo od počátku, ona tragičnost a pocit skutečně prožité události táhne jak Magneto bez rozdílu. Co mi zde chybělo a nenašla jsem to ani ve starých odkazech a článcích, je psychologický rozbor osobnosti únosce. Je jasné, že na jeho úchylce měla největší podíl výchova matky, ale není zřejmé, zda byla příliš úzkostná, despotická či bez lásky, ale asi vše dohromady. Natascha patrně PTSP netrpí, jinak by se nedokázala pustit ani do knihy, natož do tak intimního filmového zpracování. Na jedné straně jí fandím a přeji další normální život, na druhé je evidentní, že by neměla mít vzhledem k prožitému těžkému traumatu a v zájmu oboustranné bezpečnosti raději nikdy děti . (01.07.2014)

Thure Lindhardt - (Wolfgang Priklopil) +++ Antonia Campbell-Hughes - (Natascha Kampusch) +++ Trine Dyrholm - (Brigitta Sirny) +++ Amelia Pidgeon - (Malá Natascha Kampusch) +++ Angelina Noa - (Ruská žena) +++ Hudba: Martin Todsharow +++ Produkcia: Martin Moszkowicz +++ (Videl v nemeckom v kine 19.03.13) +++ (22.03.2013)

Mám jedinou připomínku, která mi na filmu vadila - a to sice přerod 10 leté Natasche na její 14 letou verzi a jinou herečku. Věřím, že není jednoduché najít za a) dobrou herečku, která tohle zahraje a za b) ještě podobnou té předchozí, ale zatímco 10letá vypadala vážně na 10, její 14 letá alternace (ztvárněná v té době 33 letou herečkou) mi prostě moc neseděla. No ale to přejdu. Důležité je, že se zde povedlo nastínit ten příběh fakt autenticky a já zbytek víkendu strávil hledáním původním zpráv a fotografií z domu smutku. Vážně děsivé, level úchylky a kompulzivní obsese deset z deseti................... moje hodnocení = 8 z 10. (18.02.2021)