Ďalších desať minút I: Trúbka

Veľmi zaujímavý projekt na tému "čas" spojil dokopy režisérske osobnosti nezávislého filmu. Je veľmi ťažké hodnotiť tento projekt komplexne, pretože okrem intermezza s trúbkou a vymedzených 10 minút sú všetky poviedky úplne odlišné jedna od druhej...Kaurismäkiho poviedka /***/ mala skvelý nápad, Erice /****/ natočil čiernobielu metaforickú alegóriu, Herzogov dokument ma zaujal najmenej /**/ ,môj favorit a jeden z mojich top najobľúbenejších režisérov Jim Jarmusch mierne sklamal, hoci epizódka nepostráda nápad /***/, Wenders natočil 10 minútový vizuálne zaujímavy trip /****/,Spike Lee je určite schopný režisér, ale dúfam že dokumentaristický štýl a lá Moore si vyskúšal posledný krát /**/. Na záver to najlepšie...Kaige Chenova poviedka bola jednoznačným vrcholom celej série /*****/..Celkovo to vidím na **** a som veľmi zvedavý na pokračovanie TMO:The Cello! (29.07.2006)

Pravda, že díky jedné povídce by mi to ve finále průměrově spadlo na 4*, ale kromě té jedné se mi líbily všechny a většině jsem dal plný počet, takže nakonec i celou antologii hodnotím plným počtem, byť to jeden z režisérů výrazně zkazil... No, rozeberu každou povídku postupně: Aki Kaurismäki - Za 10 minut se dá stihnout víc, než by si kdo myslel a Kaurismäki to ukázal dost dobře, ve svém tradičním stylu, který já osobně mám celkem rád. (4*) Victor Erice - Pro mě neznámý režisér, co jsem koukal, moc filmů nenatočil. Jeho povídka ale špatná nebyla, začne teda celkem nijak, ale potom vyzní celkem zajímavě. (4*) Werner Herzog - Herzog natočil dokument o zániku jedné civilizace, jedné kultury, jednoho domorodého kmene. Má to lehce mysteriózní atmosféru a ve finále je to i celkem smutné. (5*) Jim Jarmusch - Herečka má pauzu, zapálí si cigaretu a někomu volá. Chce mít klid sama pro sebe, ale je neustále vyrušována ostatními, nakonec ani nestihne dokouřit cigaretu a musí zase na scénu... Jo, takový pocit zná asi každý, kdy chce chvíli klidu a času sám pro sebe a nemá ho. Tátovi by se tahle povídka asi líbila, každopádně mě se povídka líbila a má takovou typickou Jarmuschovu atmosféru (5*) Wim Wenders - No, od Wenderse bych něco tak akčního nečekal, ale ono to funguje naprosto skvěle, je to dost napínavé a plně to splňuje zadání. Je to i dost dobře udělané. Tohle se Wendersovi dost povedlo a podle mě tu má nejlepší povídku. (5*) Spike Lee - Spike Lee natočil dokument, co vypadá jako většina dokumentů, věnuje se v něm prezidentským volbám Bush vs. Gore a tomu, že to celé bylo zmanipulované. Jestli to tak je nebo ne rozebírat nebudu, mě jde o to, že to je strašně nezajímavé, nudné, vypadá to jako každý libovolný dokument co najdete na YouTube nebo co dávají na Prima Zoom a se zadáním to souvisí minimálně a celé to jenom kazí jinak skvělou antologii (2*) Kaige Chen - Další pro mě neznámý režisér, ale po jeho povídce se na nějaký jeho film asi podívám. Dokázal totiž v deseti minutách vytvořit zajímavý a poutavý příběh, který je jak zábavný, tak i smutný a celé to je dokonale skloubené dohromady, že jsem se až divil. Fakt, perfektní překvapení na závěr. (5*). Nakonec z toho je fakt zajímavá antologie, ve které mě většina tvůrců fascinovala nebo minimálně zaujala (kromě Spikea Leeho, teď už to můžu napsat) a celkově jí dávám 5*, protože výběr režisérů byl výborný (až na Leeho). V brzké době si seženu druhou antologii, v něm je dokonce i český zástupce, tak jsem zvědavý, jakou bude mít povídku. První antologie je za 5*. (08.06.2019)

Pravda, že žádný veliký smysl v tomto filmu nevidím, než nápad na spojení všech těch režiserkých géniů do jednoho celku, ale budiž... Kaurismakiho minimalistycká kreace je (z mého pohledu jako vždy) za tři, plný počet bodů si zaslouží především Jarmusch (který je bez diskuze, jeho deset minut pausy herečky je neodolatelných) a naopak Spike lee je filmař, kterého mám rád, a o to větší zklamání jsem cítil z jeho politicky angažovaného pseudodokumentu, který je sice zručně natočený, ale nudí, nudí... nudí. Wenders využil deset minut k filmařsko, vizuální exhibici, čili zahodil šanci na krátký film, ktrerý by mohl něco zdělit... škoda... celkově tedy nevyrovnané, ale minimálně dvacet minut perfekntí zábavy (pokud holdujete Kaurismakimu, tak třicet) film jistě má. (19.10.2005)

Nutno říct, že žádná z povídek - s výjimkou zblbnuvšího Spikea Lee - není špatná a líbí se mi i střídání barených a černobílých povídek. Celkově jsou však všechny ty povídky natolik různé, že těžko hodnotit jako celek. Různé poetikou, tím, co si kdo myslí o tom, že je důležité pro těch 10 minut života (někdo prkotiny, jiný velké a nadčasové věci). Takže nakonec dávám jen tři hvězdy pro celkový mírný nadprůměr. Navíc mne štve, že to DVD má tak hnusný přepis - širokoúhlý formát v letterboxu? Ale no tak. :-( A také mám pocit, že občas ulítne časování českých podtitulků. Jednotlivé povídky: Psi nemají peklo (Aki Kaurismäki) za 3*, protože mi to přišlo jako klasický Kaurismäkiho standard bez nosnějšího přesahu. Čára života (Victor Erice) za 2*, protože se mi neustále vkrádalo na mysl z Cimrmanů úsloví "vidím jen výjevy", i když samozřejmě ta paralela záchrany dítěte těsně před válkou a nacistickými zhůvěřilostmi je silná - jenže mne tentokrát nedostala. Dalších deset tisíc let (Werner Herzog) za 4*, protože myšlenka je silná (každý národ by si měl žít po svém, bez toho, aby mu jiné názory kecaly do toho, jak to má vypadat - což platí ostatně i o lidech -,pokud tím nikoho nijak neomezují). Int., přívěs, noc (Jim Jarmusch) za 2-3*, protože mi téma "chudák hérečka nemá ani deset minut klid na sebe a k jídlu jí přinesou maso, i když je vegetariánka" přijde poměrně slabé a jednostranné. Dvanáct mil do Trony (Wim Wenders) jednoznačně za 5*, protože to má vše, co má film, byť krátký mít: nosný příběh, postupně odhalovanou zápletku, těch deset minut je zde osudových, a osobně se mi líbí i ta jemná křesťanská narace (a to hned dvakrát) a jemný vtípek na závěr. Navíc je tenhle film nesmírně lidský, což mi u všech ostatních, včetně kupodivu Kaurismäkiho, hodně chybělo. Vokradli nás (Spike Lee) je jasný odpad, protože tohle brečení, jak nevyhrál můj kandidát a kolik hlasů kde chybělo, se v poslední době rozléhá všude moc často (fanoušci Hillary, Drahoše a jiní), a navíc Spike Lee byl dobrý, když se věnoval problémům afroamerické komunity bez politických přesahů, ale od té doby, co vše zpolitizoval, stojí jeho filmy za prd. A konečně Chen Kaige a jeho 100 neviditelných květin ohodnotím 4*, protože takovou kombinaci hořko-sladkých pocitů jsem dlouhou dobu tak dobře namixovanou neviděl (rozbitá váza!), jen mi tady chybě nosnější konec nebo zajímavější pointa. (01.01.2020)

Jak si nezávislí režišéři dokázali poradit s předem stanovenou podstatou toho, jak by se jejich příběhy měli odehrávat je rozhodně od věci. Každý se totiž k pojmu ČAS chová absolutně jinak. Někde závisí na atmosféře doby, stáří nebo dokonce zvycích. V těchto pár povídkách je toto všechno vidět v tom nejzajímavějším světle. Přitom právě takovýto nápad tu rozhodně chyběl. Lepší bude když je tu pokusim podrobně všechny popsat. Aki Kaurismäki - Ukazuje jak si život člověk dokáže změnit z minuty na minutu s působivou severskou atmosférou, ale dle mého příliš vyumělkovaným podkladem. **** Víctor Erice - Jak pomalu čas dokáže plynout? Kolik se za tak malou chvíli stane a co by se stát mohlo, kdyby povídka byla o minutu delší? **** Werner Herzog - Čas je sice neměnný abstraktní pojem, který neubíhá, prostě plyne. Pro někoho rychle, pro někoho ne. Zde ale už začíná jít do tuhého. *** Jim Jarmusch - V tomto světě by se fantasticky spalo. Netvrdím tím ale, že je to nuda. Jen je to od ničeho k ničemu. ** Wim Wenders - Tuto povídku jsem si jako jedinou dokázal zapamatovat naprosto dokonale a nejvíce ze všech. Nejspíš díky svojí včasnosti a kouska štěstí, se kterým se řítí po celý svůj oddaný zfiltrovaný průběh. ***** Spike Lee - Naprostá zbytečnost? Kdoví. Jedno slovo tomu beztak odpovídá a to je čas! Jinak mě jako jediná povídka nedokázala ničím zaujmout. Svůj politický průběh si měla nechat někam jinam * Kaige Chen - Fantastické zakončení těchto příběhů nemohlo dopadnout lépe. Lehkovážný příběh s trochou nadsázky, která se mi rozhodně zamlouvala. ***** (31.10.2007)