Temný prípad

Třetí Temný případ nabízí velice zajímavý tým detektivů odehraný špičkovými Mahershalou Alim a Stephenem Dorffem, opírá se o prvotřídní produkční hodnoty a musím vypíchnout i to, jak vynikající práci odvedli maskéři na „starém“ Alim, nebo zmínit neokázalé kamerové a střihové finesy při přechodech mezi časovými rovinami. Kriminální zápletka se v prvních epizodách rozjíždí velmi slibně a s ní i pochmurná atmosféra zahalující celý případ. ALE… Ale nevydrží to. Od vynikajícího prvního dílu tempo v třetí řadě čím dál tím víc zpomaluje a tento trend se bohužel drží až do konce, místo aby to v závěrečných epizodách začalo zase gradovat. Vyprávění pak už není ani tak pomalé, jako spíš přímo rozvleklé a divák začne chtě nechtě přemýšlet, jestli se to nedalo stihnout během asi tak poloviční stopáže. V kontextu čehož začne být trochu na obtíž i předtím tak pěkně fungující střídání časových rovin. A i přes jednu moc pěknou katartickou scénu v závěru se Nicovi Pizzolattovi povedlo svůj třetí temný případ mnohem lépe předestřít než jej potom rozplést. (01.03.2019)

Scenáristka, režisérka a showrunnerka čtvrté řady Temného případu Issa López dle vlastních slov zamýšlela vystavět Noční krajinu jako temný zrcadlový odraz první řady. Povedlo se jí to důsledněji, než asi chtěla. Slunnou a horkou Louisianu nahrazuje studená polární noc Aljašky, dva vyšetřovatele muže nahrazují dvě vyšetřovatelky ženy a výborně napsanou detektivu nahrazuje… doplňte si sami. Noční krajina začíná slibně, představuje atraktivní záhadu, nejednoznačné postavy vyšetřovatelek, náznaky mystiky a mrazivou atmosféru dlouhé polární noci. Právě ponurá atmosféra tmy a chladu je jedna z mála věcí, které ve výsledku doopravdy fungují. Tou další je herecký výkon Jodie Foster a nakonec i bývalá boxerka Kali Reis, která si sice vystačí se dvěma úspornými hereckými polohami, se i tak vedle mnohem zkušenější kolegyně neztratí. Jenže postupem času se příběh Isse López pomalu rozpadá pod rukama a i když se divák dlouho může utěšovat vidinou finále, které by zdánlivé nesmysly a zbytečnosti hezky pospojovalo a ospravedlnilo, závěrečná epizoda většinu těchto nadějí pošle definitivně k ledu. A tak mnoho scén z prostředku série představuje pouhá výplň, která nikam nevede a nic neříká (tím nemyslím slepé uličky samotného vyšetřování, to u detektivky smysl má, ale skutečnou vatu s vedlejšími postavami). Obzvlášť ve finále je pak tolik scenáristických zkratek a berliček, že bychom je vytýkali i brakové kriminálce, natož Temnému případu, a nejhůře je na tom řešení samotného zločinu.   Hlavní záhada opuštění stanice se sice vysvětlí (i když chvíli jsem se bál, že se nestane ani to), ale v případu pořád zůstane víc děr, než kolik jich vědci vyvrtali do permafrostu. Čím víc nad tím přemýšlíte, na čím víc dílčích otázek vyšetřování si vzpomenete (příčina smrti obětí, jazyk…), tím je to horší. Část detailů je odbyta líně a zkratkovitě, část jde na vrub naprosto nezvládnutého pohrávání si s nadpřirozenými prvky. Isse López zjevně učaroval tento aspekt první řady, jenže Nic Pizzolatto a Cary Fukunaga umně naznačovali a dávali prostor pro zábavné spekulování a nadinterpretace u příběhu stále pevně ukotveného v realitě. Naproti tomu Noční krajina nadpřirozenými výjevy a nevysvětlitelným chováním postav hýří na efekt a bez rozmyslu. V důsledku pak nejde o chytrou hru s divákem, který by si mohl vybrat přízemní nebo mystickou interpretaci, i když se tak nová série zoufale snaží tvářit. Hned několik okolností případu je nakonec nejen nevysvětlených, ale dokonce i nevysvětlitelných vzhledem k finálním výpovědím všech zúčastněných a vzhledem k jejich motivacím lhát či říkat pravdu. Zásahy nadpřirozena jsou pro vysvětlení nezbytné. Smutné, kam to True Detective dopracoval. Ani nemluvím o postupem epizod čím dál nesmyslnějších pokusech o odkazy na první řadu. Noční krajina je s přehledem nejhorší řadou Temného případu, kde se pod pozlátkem atraktivní atmosféry polární noci skrývá velmi špatně napsaný detektivní případ. (26.02.2024)