Humanité
Humanity
Réžia:
Bruno DumontScenár:
Bruno DumontKamera:
Yves CapeHudba:
Richard CuvillierObsahy(1)
Když je v poklidném severofrancouzském městečku brutálně znásilněna a zavražděna jedenáctiletá dívka, vyšetřováním případu je pověřen policejní inspektor Pharaon de Winter. Do role nemluvného a uzavřeného hrdiny obsadil tvůrce neherce Emmanuela Schottého, který snímkem prochází jako duch. Zápletka s ohavným zločinem zajímá režiséra jen jako podklad pro intenzivní autorskou meditaci nad vinou, trestem a odpuštěním. Dílo s minimem dialogů okázale ignoruje vžité konvence dramatického filmu. Metafyzickou tíži temných stránek „lidství“ režisér zprostředkovává dlouhými hypnotickými záběry okolní krajiny a pasivního hrdiny. Lidství znamenalo pro Dumonta oslnivý umělecký úspěch – na canneském festivalu v roce 1999 získalo tři ocenění včetně velké ceny poroty. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (13)
Bruno Dumont potřetí a stále se svým nezaměnitelným, řežijním stylem. Naprostá absence nějakých hereckých výkonů, dlouhé pasáže, kde se vůbec nemluví a navenek šokující příběh, o který tady zase až tak nejde. Pro někoho nic neříkající, nudné, či zdlouhavé, pro mě opět po čase velmi vítaná, filmová změna v tom nejsyrovějším pojetí. ()
To jsem až tak nepobral. Nejde, že bych o to, že bych to nepochopil, ale je to prostě natočeno nudně. Pokud má někdo takový život, tak prosím, ale já takové lidi neznám. Nemám problém s dlouhými záběry, ale byly některé zbytečně dlouhé a některé úplně zbytečné. Jestli byl stav vyšetřovatele jeho běžný stav nebo to byl stav apatičnosti předešlých událostí nevím, nešlo to poznat. Taktéž netuším proč mi policejní vyšetřovatel přijde lehce mentálně postižený. ()
Dumont se vymyká od ostatních režisérů velmi zajímavým způsobem zpracování, který určitě není pro každého. Pomalu se táhnoucí film o lidech v jednom městečku, konkrétně o jednom policajtovi, kde jsem si dlouho kladla otázku, proč je takový jaký je. Chvíli mě to vnitřně ničilo, chvíli mně ho bylo líto. konkrétnější vysvětlení je trochu nastíněno až ke konci. Bylo to proloženo momenty erotické živelnosti, hledáním vraha mladé dívky, které to trochu oživily. Zkrátka pohled do niter postav, kde se promítala jejich lidskost, včetně mladé sousedky. Nicméně souhlasím tady s jedním uživatelem, že bych přivítala spíš herecky nadané lidičky, zase tolik jich tam nehrálo. Ale možná to byl právě úmysl dosadit neherce. ()
Ťažká statika v najklasickejších tradíciach francúzskeho filmu a jeho zobrazenia každodenného, všedného života. Nulová zábava, hoci hodnoty by sa možno dali nájsť, rozhodne to nie je únik, ktorý sa od kinematografie väčšinou očakáva práve od ľudí žijúcich ako hrdinovia tohto príbehu, je to ako pozerať sa celé hodiny z okna na úplne priemerných a totálne nečinných susedov. Možno povedať film nudný, možno povedať takmer o ničom . . - skoro ako naše životy. ()
Příběh Lidskosti byl naprosto unikátní. Zapadlé městečko, zavražděné dítě. Ale obsazení bylo podle mě až moc neprofesionální. Tudíž mě žádný z herců nijak nezaujal, což mi dost vadilo. Naopak mi byli všichni až odporní. Možná to měl být účel, možná ne. Možná proto to nese název L'humanité. Vím, že režisér obsadil do hlavní role neherce. Možná ale kdyby sáhl do trošku hereckých řad, vybral by lépe. ()
Reklama