Zimní spáči

Od Tykwera mě kdysi naprosto nadchla Lola, ale od té doby jsem od něj už nikdy nic neviděl (ani nechápu proč), ale nedávno jsem si na něj zase vzpomněl a konečně si řekl, že se od něj podívám i na něco jiného. Od pohledu mě nejvíc zaujali právě Zimní spáči, tak jsem si je sehnal, teď se na ně podíval a popravdě mě to celkem zklamalo. Tykwer svůj styl sice nezapře a stejně jako v Lole se mi tu líbil, ale nemůžu si pomoct, v dvouhodinové stopáži jsem se ho jaksi přejedl, místy mě začal nudil a hlavně jsem po skončení měl pocit, že tu forma dost vítězí nad obsahem, což jsem dokázal brát ještě u Loly (protože tam se mi to do toho příběhu hodilo), ale tady už ne, když se to snaží být vyloženě vážnější a přijít s příběhem plným zásahů osudu, kterému bych měl i věřit, že se může stát. Je to sice jiné, rozhodně je to zvláštní a své, ale tady mě Tykwer moc neuchvátil a celou dobu jsem postrádal nějakou silnější atmosféru, kterou měla snad jen scéna bouračky a pak možná ještě v závěru, ale tam to zase celé bylo poněkud přehnané, takže bych to asi moc nepočítal. Natočené je to opravdu úžasně, ale jen to mi dojmy moc nezachrání, když to jinak šlo mimo mě a vlastně to vygradovalo v něco jiného, než jsem čekal a než se tam hodilo... Slabé 3* (11.03.2023)

Originální režijní styl Toma Tykwera mě už tolikrát překvapil a udivil, až se mi nechce věřit, že ho měl vybroušený už v tak ranném (druhém) díle své tvorby. Zimní spáči mají výbornou vypravěčskou strukturu, která se točí kolem jedné dopravní nehody, to vše je doplněno zajímavě-barevnými postavami, přirozeně působícím prostředím horského střediska a perfektní náladotvornou hudbou, která někdy dokáže atmosféru dostat do neuvěřitelných emočních výšin. Láska v balení od Toma Tykwera je prostě -ač to zní nechutně- úchvatná. 80% (30.09.2007)

Zimní spáči představují moje první setkání s osobitým německým režisérem Tomem Tykwerem. Kolem jedné autonehody dokázal rozehrát zajímavou psychologickou hru, ale už tehdy jsem si uvědomil to, co se mi později potvrdilo při jeho jiných filmech. Sledovat jeho snímek znamená potkat krásnou dívku, smluvit si s ní rande a posléze zjistit, že jde o transvestitu. Jinými slovy, forma u Tykwera znamená rozhodně víc než obsah. Drama, které Tykwer rozehrál, nemělo z mého pohledu důstojné zakončení. Celkový dojem: 65 %. (17.04.2009)

Horské městečko a v něm propletenec osudů několika lidí. Každý ctí svoji barvu (praštilo mě to tedy až při bruslení, ale potom už jsem nemohla oči odtrhnout). Zdravotní sestra Laura v zelené v práci i v civilu, její kamarádka Rebecca vždy červená. Instruktor lyžování Marco v modré, který svůj vztah k „červené“ střídá se „žlutou“. Podivná autonehoda od které netečně odchází muž v černé .... muž s poruchou krátkodobé paměti, který jediný zapomíná dodržovat svoji barvu. Každý se snaží najít tu svoji cestu v komplikovaných vztazích plných nedorozumění, žárlivosti, ale i smrti a trestu. Poznámka na závěr, pokud máte předsudky vůči německým filmům Tykwer by to mohl změnit. (24.07.2006)

Zimní spáče jsem viděla po Lole, Princezně a bojovníkovi a Nebi jako čtvrtý film Toma Tykwera a považuji ho bezkonkurenčně za nejlepší film tohoto režiséra. Atmosférou mi silně připomíná Návrat idiota, jelikož se odehrává ve stejném bezčasí mezi vánoci a Novým rokem, příběh je rozehrán mezi dvěma dvojicemi (dívky spolu také bydlí) a pátou postavou je trochu podivínský promítač René. Naprosto mě fascinovalo barevné pojetí postav a vůbec celá výtvarná stránka filmu, završená závěrečným letem Marca. A nesmím zapomenout na to, že se tam ještě mimo jiné řeší otázka viny a trestu - pro mě to tedy Tykwer vyřešil k mojí naprosté spokojenosti. Děkuji tímto uživateli lupuscanis, který mi tento film doporučil. Máš to u mě, vlku. (03.04.2010)