Chlapec vo svete príšer

Tak předně moje favoritka Aoi tu měla nezvyklou dabovací roli, ale zhostila se jí excelentně, Ren (Kyuuta) v jejím provedení měl neskutečný náboj. Začátek filmu působí sice dost dětským dojmem, ale postupně se v této pohádce dopracujeme i k vážným tématům typu přátelství, odhodlání, oddanosti či temné stránky lidského srdce, romantická linka samozřejmě nechybí. S výjimkou závěru by se dalo říci, že při přebíhání mezi dvěma světy (lidský a příšerový) se střídá komediální a dramatická část příběhu, ač jako všude, i zde se najdou výjimky. Hudba není vůbec špatná, animace působivá, takže pokud to celé shrnu, kvalitní animáč jež dokáže nejen dobře pobavit. (30.09.2017)

Fakt, že nikdo nevidí, že ve světě příšer je minimálně jedno další lidské dítě, které na sobě nosí mrtvého občana světa příšer, mi svou hloupostí připomnělo Pokémony, v nichž Rakeťáci dokázali skrýt svou identitu s podobně nepochopitelným umem. Takové drobnosti trochu kazí požitek ze scenáristické hry 'kdo koho vlastně učí'. (25.08.2016)

Japonci animované filmy točiť proste vedia. Majú ohromný talent a rovnako ako už v minulosti sme mali možnosť vidieť, tak "The Boy And The Beast" patrí medzi ich ďalšie ukážky talentu. Mamoru Hosoda v minulosti urobil prvú sériu môjho obľúbeného seriálu Digimon. A myslite si o mne čo chcete, podľa mňa to bol veľmi dobre spracovaný seriál. V prípade "The Boy And The Beast" musím povedať, že opäť je vidno veľmi dobrý film s nádhernými animáciami, veľmi dobre spracovanými postavami a veľkou dávkou kreativity. Musím povedať, že vzťah medzi chlapcom a bojovníkom, ktorý sa chce stať lordom. Vo filme sú podľa mňa vynikajúce metafory a vizuálne efekty, ktoré skutočne berú dych, ale súčasne je tu aj kopec momentiek, o ktorých človek nepovie inak, že sú to úžasné momenty, na ktoré človek bude spomínať ešte dlho. Možno keby som mal výtku, tak by som povedal, že príbeh je podľa mňa v druhej polke filmu dosť komplikovaný a má v sebe príliš veľa detailov a dejových línií, ktoré som už miestami nevedel sledovať a trošku som sa v tom strácal a možno v prvej polhodinke má človek pocit, že veci nesmerujú dokopy nikam. Ale keď sa film rozbehne, tak je to skutočne poriadna dávka akcie, zábavy a skutočne aj veľmi dobrej drámy. Je to jeden z najlepších animovaných filmov tohto roku a ja ho môžem len odporúčať. Určite si tento film pozrite. Je to vynikajúce dobrodružstvo s vynikajúcimi hrdinami, na ktorých tak skoro nezabudnete. Stojí za pozornosť. Hodnotenie: A- (17.07.2016)

Když Ghibli vytvoří nové dílo, které postavami připomíná minulá díla Ghibli, tak nějak mi to nevadí. Spíše naopak. Zde však vidím prakticky totožný design postav jako z Ookami kodomo no Ame to Yuki nebo Toki wo Kakeru Shoujo... Na to si však člověk zvykne. Je mu představen vcelku zajímavý začátek osamoceného potomka, který začne zábavnou formou inklinovat k životu s odlišnou rasou, než jsou lidé. Rasou, která v sobě nechová zlo (krásná pointa pak na konci). Okolo poloviny se však film přehoupne na o 8 let později a přesně v tuto chvíli to začne ztrácet šťávu. Jednostranné zalíbení, hrdina si drží svůj postoj ke světu jen kvůli tomu, že se tak choval na začátku, objeven záporáka, ... Všechno začne být takové divně přehnané a je to škoda. O zakončení ani nemluvě, velké zklamání. Dobrá idea, urputně trestuhodné zpracování. Závěrem musím zmínit hudbu, ta byla velmi hezká. Ale pokud bych něco doporučil, radši shlédněte výše zmíněné jeho předchozí 2 filmy. Obzvláště Ookami kodomo patří k mým šíleně oblíbeným pohodovkám ke klidnému večeru nebo i jako předvedení "co je to anime" osobám, kteří ještě žádné neviděli. Silný začátek, slabý konec: 55% (13.03.2016)

Další úlitba třináctiletému synovi, fandovi do všeho japonského, za to, že se mnou na letošní hradišťské filmovce bez reptání useděl všechny ty Vášně, Manily ve spárech světla a Matky Johany od Andělů. A opět jsem nelitoval – z manga filmů mám pořádně nakoukaného jenom Mijazakiho a bylo moc příjemné ujistit se, že není jediný, kdo tohle médium umí dát do služeb osobité fantazie a netradičního pohledu na mezilidské vztahy, zde hlavně na vztah učitel-žák (místo klasické dvojice dokonalého mistra a postupně se zdokonalujícího studenta tu máme dva outsidery, kteří se na cestě za neustálého hašteření nevědomky podpírají navzájem). Pozoruhodné je už i jen rozložení děje mezi lidským a „příšeřím“ světem – kluk se po raném traumatickém zážitku ponoří do fantazií a prožije v nich celé dětství, teprve na prahu dospělosti zase začne brát na vědomí realitu, pohádkové království jí musí ustoupit, ale kluk si z něj zároveň přináší sílu, díky níž dokáže skutečnost unést… To není vůbec hloupě vymyšlený rámec, ve kterém se navíc odehrávají věci zábavné, poetické i přitažlivě akční a zároveň nenásilně výchovné. Jako rodinný program můžu vřele doporučit. (05.08.2016)