Dozvuky

Proč mně nedělalo žádný problém až na ten mírně nereálný konec, takovému příběhu uvěřit ? Protože lidská chamtivost nezná mezí a je někdy schopná čehokoliv, že někdy zůstává rozum stát a takových lidí jako Jozek, je asi opravdu moc málo. Jednou jsem navštívila kdesi v Jižních Čechách židovský hřbitůvek za vsí, který byl náhodou otevřený, protože tam byl jeden muž, který se o něj dobrovolně stará a chodí tam sekat trávu alespoň jednou za rok. Já tam byla v momentě, kdy ještě nezačal a když jsem viděla ty náhrobní kameny mezi tou metr vysokou trávou, bylo mně z toho tak nějak divně u srdce, takže jsem cítila velkou empatii k Jozkovi, který se rozhodl jednat podle svého svědomí i když netušil, jaké obrovské a negativní emoce to vyvolá. Je jasné, že tak úděsnou minulost nechtěl nikdo z místních vesničanů odhalit a možná, že kdyby Jozek jen trochu tušil, co se za ní skrývá, tak by do toho nikdy nešel, ale to by pak byl už jiný film. S příjezdem bratra, který byl světem přece jen trochu víc ošlehanější a postupně vzal věci do svých rukou, jsem celkem brzy vytušila jaká bude zřejmě pointa, ale i tak to byl velmi silný zážitek a za to dík. Ještě budu přemýšlet o pětce, protože i pár dní po zhlédnutí mně Dozvuky nevyprchaly z hlavy. (20.07.2015)

Postupné rozplétání toho, co se před desítkami let stalo, může člověka dovést až k věcem, které vidět a slyšet rozhodně nikdy nechtěl. Po roce 1989 se ve střední a východní Evropě natočilo dost filmů, které nesedí do schématu o tom, že všechno zlé dělali jen Němci. Jak vidno, i někteří další občas z různých důvodů přiložili ruku, vidle či pochodeň ke společnému dílu. Tenhle film je celkem pomalý a občas vyžaduje se víc soustředit k pochopení polských reálií, nicméně nelituju... (20.05.2016)

Je to dosť podobné Habermannovmu mlynu aj filmu o Sekalovi a preto ma vo filme vedela strhnúť hudba a kamera, celkovo ako bol podaný tento v podstate jednoduchý a smutný príbeh o zločinoch minulosti. Kde je Poliak, tam hľadaj žida, či nenávisť k Rusku, aspoň taký mám občas pocit nielen z filmov, ale aj reality. Oba tie národy majú povesť kšeftárov, ľudí, ktorých iní nemajú radi, no hlavne mám pocit, že tomu akoby západnému svetu a židom sa Poliaci podliezajú a toto mi ukázalo zas pravý opak, kde sú schopní ich ešte vraždiť skrz svoj katolícky fanatizmus a skrz tie ich majetnícke túžby. No, keď si to tak uvedomíte, tak aj film ukazuje Poliakov v horšom svetle pred židmi, takže možno na tom podliezaní bude niečo pravdy, aj keď neviem, či to mám brať ako snahu vysporiadania sa s minulosťou alebo len jeden z mnohých filmov, kde zas niekto niečo zaplatil, aby vôbec niečo aj v Poľsku ohľadom kinematografie bolo. Keďže veľa ich filmov nepoznám a tu zrovna spolupracovali aj s Rusmi a aj sa tam objavila napríklad naša Fialová, tak mám dojem, že sú na tom tiež biedne a to sú veľká krajina. Záver je slabý, veľa nechýbalo a hodnotil by som to lepšie. Čo ma trocha udivuje je, že ruskú povahu akoby som začínal chápať, ale tú poľskú hrubiánsku a výbušnú na veciach, ktorým oni sami pripisujú váhu a ktorá mi príde tajomná, do tej sa neviem vžiť. Štýlom je tento film skôr klasika, nevybočuje, ale dá sa. (03.03.2015)

Poláci opět předvedli svůj um a natočili skvostný drama, který otevírá jedno poměrně brutální polské stigma z války. No a já jsem moc rád, že ho otevřeli, ač Poláci na něj zřejmě moc zvědaví nejsou. Stigmata národů je ale potřeba přijmout a jít dál. Když se o nich nebude mluvit, tak budou nedořešené a bude v národu neustále převládat nenávist. V našem případě to poměrně slušně představil Juraj Herz v Habermannově mlýně. Válka je prostě svinstvo a tvoří i takové příběhy, jako v případě tohoto filmu. Po skončení filmu jsem pro samotné téma měl sto chutí filmu vpálit pětihvězdu. Nicméně mě mrzelo, že ten závěr docela utnuli a taky jsem, když jsem se nad tím zamyslel, vlastně vůbec nepochopil, kde se tam ty náhrobky vůbec vzaly. Také poměrně úsměvné bylo, jak tu František všude chodí v saku…na pole, do bažin…to si od bráchy nemohl vzít nějaký normální kalhoty s trikem? Jinak ale pecka. Další polský nářez a zřejmě nejsebekritičtější a nejkontroverznější téma, které jsem od Poláků doposud viděl. (21.01.2019)

"Na świecie jest dużo kurewstwa. Nic z tym nie zrobimy, ale nie musimy przekładać do tego ręki" (Na světě je mnoho svinstva. Nic s tím neuděláme, ale nemusíme se na něm podílet.) Toto jsou slova hlavního hrdiny, se kterými se ztotožnil i režisér filmu W. Pasikowski, když mu mnozí vyčítali, že vytahuje kostlivce ze skříní. Polsko je velký a hrdý národ se složitou historií. Nedivím se, že tento film vyvolal širokou a nepříliš vstřícnou diskuzi vůči jeho tvůrcům. Na mne ale zapůsobil velmi a zůstala po něm tíha na duši, co všechno mohou ukrývat pamětníci dob minulých. (28.05.2013)