Pole v Anglii

Stejně jako experimentální filmy, ani v Pole v Anglii (experimentální kromě formy rovněž formou uvedení – paralelně do kin, v televizi, na VoD, DVD a BD) nelze dost dobře posuzovat na základě příběhu a způsobu, jakým je vyprávěn. Nesejde na době, místě ani žánru, na tom, zda postavy bojují za parlament nebo za krále (ani za jedno). Namísto toho, oč postavám jde, má jistou váhu to, co se jim děje. Podstupují-li určité odpoutání se od sebe samých, film se společně s nimi oprošťuje nejen schémat vyprávěcích, ale vůbec od vzorců, pomocí nichž uchopujeme a do smysluplného tvaru formujeme realitu. Wheatley dělá s vizuální složkou filmu něco podobného jako Strickland se složkou zvukovou v Berberian Sound Studiu, když si pohrává s referenční hodnotou obrazů. Opět nejde o manýristickou provokaci. Hlediskové záběry, extrémní detaily a znemožnění základní časoprostorové orientace stále více matoucím střihem odpovídá proniknutí do mysli člověka prodělávajícího na základě mezní životní zkušenosti proměnu vnímání. Orientovat se od chaotické úvodní scény můžeme přednostně pomocí zvukové stopy, jejíž „sdělení“ ale vzhledem k ambivalentnímu míšení elektronické hudby, středověkých bubnů a lidových písní také nejsou jednoznačná. Pole v Anglii velmi nápaditým a sugestivním, třebaže pro mnohé nesnesitelným způsobem zpřítomňuje svět převrácený naruby. Unikátní je především tím, že nám vykloubenou realitu nejenom ukáže, ale rovnou nás nechá ono vykloubení prožít. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, ancientone (09.07.2014)

Experimenty , či už vo filmárskej, alebo inej podobe mám rada. Toto je ale vizionársky bezduchý šleh, s nahubovanými hubami , ktoré aj tak tak silne nekonzumujem aby som pridala čo i len 1 bodík. Cením si akurát B&W. Inak Ben potrebuje ešte pár "hubičiek " aby dokázal bez hektrogyloskopickej rezonancie a po vymakanom detoxe zatriediť svoj filmárky zámer. Počkám- možno. (20.07.2013)

Britský snímek „Pole v Anglii“ je experimentem, který je určený především pro festivalové fanoušky, a tak se asi není možné divit tomu, že byl snímek uveden na 48. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. Nutno říct, že rozhodně není vyloženě špatným, že dovede zaujmout, ale mluvit o tom, že by se mi líbil... spíš budete o tomhle snímku ještě chvíli přemýšlet, nejspíš bez toho, abyste něco vymysleli. (25.06.2020)

"Už vím, za co nás Bůh trestá. Za všechno..." Aguirre, hněv boží zkřížený s Valhalla Rising, to celé mixnuté ujetostí Kanibal! Muzikál. Ve výsledku strašná úchylárna, která sedne asi jen dvaceti procentům diváků. Mezi které se hrdě řadím, protože úchvatná černobílá kamera, parádně ulítlé postavy a přímo zabijácké hlášky mi poskytly vskutku hypnotizující zážitek. Je to divné, nemá to řád, vzpírá se racionálnímu uchopení a svou atmosférou mě to jednoduše pohltilo, takže palec suverénně nahoru. 85 % (23.08.2013)

Černobílá nuda, která se neustále metamorfuje a děje se v ní co chvíli něco úplně jiného než doposud. Bez nějaké promyšlené návaznosti, prostě se to stane. Občas se tam objevil nějaký drobný vtípek, občas se lehce zafilozofuje, ale víc kladů v tom nevidím, snad ještě kromě kamery, nějakých mraků a toho faktu, že se to vlastně celé odehrává na poli. Jinak to je ale strašná nuda s nesympatickými postavami (a je celkem vtipné, že ta nejsympatičtější je nakonec ta, která umře hned v prvních 10 minutách (btw, hrál ji Julian Barrett a naprosto perfektně) a nezajímavým dějem, ve kterém se může nezávisle na sobě stát úplně cokoli. Nelíbilo, nebavilo. 2* (26.02.2020)