Cukor, med a feferónka

Film splňuje hned několik předpokladů pro to, být úspěšným. Skládá se z kratších povídek, není tudíž dlouhý a nezačne nudit. Jednotlivé části, jakkoliv nejsou stejně zábavné, nejsou ani okatě nevyvážené. Je to komedie, které nechybí větší špetka lehké erotiky v podání vesměs pěkných žen. A subjektivně- asi nejlepší je hladová služka :-) (22.01.2010)

Ve své době velmi úspěšná komedie, neuráží svým humorem ani dneska a dokáže pobavit. Tedy až na tu klasickou italskou "uřvanost", která moc vtipná není. Mě se nejvíc líbila druhá povídka o nezaměstnaném a hladovém muži, který přijme práci služebné a tedy pracuje v dámském převleku. Také R.Pozzeto, jako slušný a puntičkářský taxikář je fajn. Takže spokojenost i po třiceti letech 60%. (29.09.2012)

Další italský povídkový film, který pobaví. Stručnost a výstižnost každého příběhu je tu doplněna italským temperamentem. Povídky začínají vždy jako soudní přelíčení s následnými vyprávěními příběhů, které dostaly všechny tři hrdiny až k soudu. Novinářka, která potřebovala pro udržení si místa trhák, zvolila metodu únosu obviněného zločince, který má ovšem ke skutečnému zločinci hodně daleko. Ten je obviněn kvůli cholerickému veliteli policie. Druhá povídka kde se Franco z důvodu nedostatku práce stane služkou sexuálně opomíjené paní domácí má jasný průběh i konec. Ve třetí povídce mě dostal Pozzetto se svým taxikem a tou ohromnou láskou k němu. Ze spárů jedné rodiny dostane nádhernou dívku, která se stane jeho ženou, ale on prožije tu největší rozkoš se svým svatebním darem. (18.03.2011)

Cukr, med a feferonka se tváří jako další bláznívá italkská komedie a světe div se, ona jí i je. Bohužel kvalita fórků je značně kolisává, některé jsou vynikající a člověk se u nich směje, ale jiné pálí naprosto vedle. Celý děj sestává ze tří povídek, jenž jsou sice na sobě nezávislé, ale jedno mají společné, vždy začínají u soudu, kde hrdina povídky vysvětluje soudu své činy, Povdíky jsou různého tématu, ale jedno mají společné, hlavní hrdina je muž-smolař a v různých situacích se potká s krásnou ženou. Film obsahuje poněkud delší stopáž, ale dá se bez problémů vydržet právě díky třem povídkám, které sice nejsou třeskutě vtipné, ale umí zabavit i pobavit. (12.09.2011)

Kdybych napsal do komentáře pouze "Inu, Italové..." a případný čtenář si doplnil rok 1980, tak možná ani není třeba víc dodávat. Italský styl sedmdesátých a osmdesátých let minulého století je zajímavost sama o sobě. Dle mě je to i jakási výpověď o dané době a Italech jako takových. Tedy jisté kouzlo, po italsku sladké, v dané době jeden z možných způsobů zasnění se ;-) Dnes snad i troška nostalgie? Možná :-) (08.12.2011)