Nástrahy veľkomesta

Pro všechny (nebo alespoň většinu) je klasikem italských komedií "účetní" Fantozzi. Pro mě ne. A to hlavně proto, že účetního úlety jsou obludně přehnané až do frašky. Není t ani praštěné ani vtipné. Pouze jen groteskně přepísklé. možná se to líbí dětem (jako Teletubbies), ale mě opravdu ne. Farmář Artemio je jiná liga. Ano vládne i tupým humorem (ptáci na poli), ale v drtivém případě je to ironie nebo dokonce až legendárně vtipná nevinnost (scéna s holícím strojkem nebo hláška "obléká se jako sportovec" jsou nepřekonatelné). O čem ani nemluvím je nadčasovost. Artemio je vtipný i po letech. Dokonce bych i řekl, že některé vtipy dokážu ocenit nyní po letech o něco víc (př. scéna s vlakem). (20.01.2015)

Tak tohle je jedna z nejtrhlejších komedií. Stříhání nehtů, kohoutí budíček, ta rozkládací místnost. Nástrahy velkoměsta aneb pohádka o jednom vesnickém balíkovi, co chtěl objevit svět a nakonec se vrátil zpět do rodného hnízda. Hold město není pro každého! Romantický happy end na konci je sladkou tečkou za touhle kvalitní komedií! (22.05.2009)

Stárnoucího chasníka Artemia (Renato Pozzetto) už přestává bavit se den co den brodit v hnoji, a jediné povytržení (kromě šeredné Marie Rosy) je vesnicí projíždějící vlak. A tak sebere rodinné úspory, a vydá se do velkoměsta, aby zde začal kompletně nový život. Jenže město, to není jen tak pro každého - a Artemiovi brzy ukáže, kdo je tu pánem ... Vedle Fantuzziho a Šimona a Matouše byl toto jeden z filmů, který jsem viděl na tisíckrát kopírovaných videokazetách, a některé scény jsme si pouštěli stále dokola a gagů se nemohli nabažit (například kompletní první čtvrthodina je naprosto úžasná - Mami, zapni televizi, podívám se na zprávy). Sice pak už kromě pár dalších vtípků (supermoderní miniaturní byt (kde se ovšem nesmí pořádat taneční zábavy) nebo přijímací řízení do pojišťovny) film začne trochu nudit, ale i tak jde stále o nadstandardní kus zábavy. Rád se na film kdykoliv podívám znovu... (07.12.2010)

Italská komedie vyprávějící o čtyřicetiletém farmáři Artemiovi (komik R. Pozzetto) ze zapadlé vesnice, kde žil celý život a který se rozhodl, že zkusí své štěstí ve městě. Nasedne tedy do svého traktoru a odjede do Milána. Následuje mnoho komických situací, při nichž zkouší najít práci, přijde o všechny své peníze a také o jediné zavazadlo a současně se seznámí s Angelou (Američanka D. Osterbuhr), mladou, zaneprázdněnou ženou, do níž se zamiluje. Tato dívka, fanynka Juventusu, k němu projevuje jistou náklonnost, ale Artemiovu nabídku k sňatku odmítne, neboť si chce užívat nezávislého života. Artemio neustále naivně opakuje, že ho čeka slibná budoucnost, slušnou práci však najít nemůže, a tak se pobouřen svými neúspěchy a neschopností se ve městě zabydlet, vrací zpět ke své matce do rodné vsi. Zde náchází svůj klid a své štěstí po boku Marie Rosy (S. Ambrosini), kterou dříve nepochopitelně odmítal, avšak po svém návratu tuto krasavici už neopustil. Líbila se mi i veselá úvodní píseň filmu. Režisérům F. Castellanovi a G. Mocciaovi se podařilo natočit velmi zábavnou, přímočarou komedii se skvělým R. Pozzettem, která milým a neurážlivým způsobem zobrazuje rozdíly mezi životem ve velkoměstě a na venkově. (23.04.2021)

Vážení přátelé...tak jsem zkouknul po řadě let znovu tuto další kultovku našeho dětství a dojem naprosto stejný jako v případě Fantociho: Ftákovina až na půdu! Celkově o něco méně méně trapnější a dětinštější, ale i tak komedie opravdu jen pro malé děti. Takže platí totéž, co v případě Fantociho - zkouknout a uložit do trezoru... (10.11.2007)