Orange Is the New Black

Jenji Kohan, nový mistr nekonečných seriálů. Tráva se dala vydržet do nějaké 5. sezóny (ani nevím, kolik jich bylo nakonec), tohle pro mě končí ve druhé, protože se tak nějak dá tušit, jak to bude pokračovat a že to směřuje k nekonečnému natahování. Je to škoda, protože první díly a téma obecně vypadalo nadějně... (1. sezóna - 65 %, 2. sezóna (5 dílů) - 60 %) (25.06.2014)

Zásluhou postupného, do detailů jdoucího rozkrývání specifik vězeňského ekosystému, stojícím na stejně nekompromisním teritoriálním chování jako svět venku (kde ovšem mají střety různých ras a náboženství mnohem brutálnější následky), tenhle „character-driven“ seriál nikdy příliš nezabředne do emocionálních stavů a citových vztahů. Na sentimentalitu ve vězení zkrátka není dost času ani prostoru. Také díky tomu je OitNB jedním z prvních feminních (hrdě a do důsledků) seriálů, které dokáží stejně naléhavě oslovit ženy i muže. Více tady. 85% Druhá série: Přerušované vyprávění ve stylu Ztracených je již dost obnošené a navíc zhruba stejně příjemné jako přerušovaná soulož. Vyznívá hlavně jako snaha nějak seriál natáhnout na dalších 13 epizod. Flashbacky jen zřídka současný příběh organicky doplňují. Častěji jen zbytečně odvádějí pozornost, zdvojují informace, připravují nás o moment překvapení (jak se zachová Vee) a nabourávají tempo. Upozadění postavy Piper, resp. bezradnost tvůrců, co si s ní počít, rovněž působí jako nedomyšlené řešení problému, kterak jednu autobiografii rozvést na mnoho hodin děje. Přestože seriál již nemá spád první řady (výjimkou je perfektně semknutá první epizoda), nedokáže vytvořit propojený fikční svět, v němž by všechno svým způsobem souviselo se vším, a chvílemi vaří z vody, stále nabízí mnohonásobně pestřejší paletu ženských postav než většina ostatních televizních počinů, natož filmů. A právě mimořádná rozmanitost a minimální prostor pro běžně vídané ženské stereotypy jsou důvodem, proč zřejmě neodolám ani třetí řadě. 75% Zajímavé komentáře: JFL, Remedy (16.09.2014)

První díl mystifikuje svým vážným a pateticky emočním vyzněním, avšak pokud jej přetrpíte, dočkáte se skvělého a odlehčeného "sborníku" nápaditých, zábavných a barvitě vykreslených charakterů. Jedna zajímavá postava střídá druhou, vyznění zůstává realistické, ale podání je většinou příjemně odlehčené. Je vidět, že Oranžová neaspiruje na druhý Oz - tedy na seriálovou špičku - zdaleka ne každý díl zaslouží plné hodnocení, ale seriál jako celek představující komplexní, funkční mozaiku, přeci jen většinu dnešní vyumělkované, či jiným způsobem odlidštěné/neautentické tvorby nepochybně poráží... 9/10 (26.04.2016)

Pre mňa sklamanie. Herecky, je to zvládnuté dobre. No môj problém je v scénkach v kontexte, ktoré podľa mňa veľa-krát vyzneli smiešne (a nie v tom dobrom zmysle). Ak sa počas seriálu musím veľa-krát facepalmovať, môj postoj k seriálu tým poriadne utrpí. No aby som len nepoukazovala na negatíva, tak čo sa mi zo seriálu najviac páčilo boli nahliadnutia do minulostí. Ak seriál o lezbách, tak The L Word sa mi páči omnoho viac. Od Jenji Kohan dávam prednosť Weeds. A ak seriál s oranžovými oblekmi, tak okrem tohto som zatiaľ videla iba Misfits. Mimochodom, našla som LEPŠÍ OPENING (16.04.2014)

Od pěti hvězdiček dělí tento seriál pouze několik hluchých míst a občasné nudné pasáže (především se snoubencem Piper). Úžasné je, že se s postavami seznamujeme velmi postupně a některé lépe poznáme dokonce až v posledním díle. Na vězenkyně si uděláme jasný obrázek skrze jejich chování ve vězení, abysme posléze zjistili, jaký vlastně měly život venku. Často proto není nouze o dojemné scény, které jsou leckdy podpořeny opravdu vynikajícím herectvím. Seriálu nechybí ani sofistikovaný humor, vášeň a láska. V hudbě zaujme především úvodní znělka složená a nazpívaná Reginou Spector. (17.10.2013)