Český žurnál - Série 6 (2019) (séria)
Obsahy(1)
Časosběrný dokument o české umělecké skupině Ztohoven a ruské Vojně v průběhu dvou let po iniciační akci vyvěšení obřích červených trenýrek na Pražském hradě. Dvacátého září 2015 zavlály nad Pražským hradem na místo prezidentské standarty obří rudé trenýrky. Jak se později ukázalo, vyvěsili je tam v rámci svého projektu „Prezidentovo špinavé prádlo“ členové umělecké skupiny Ztohoven. Záběry s kominíky lezoucími po střeše a vyměňujícími vlajku, stejně jako záběry pořízené technologií GoPro na samotné střeše sídla českých králů, brzy zaplnily nejen český mediální prostor a mluvčí prezidenta celou akci prohlásil za důkaz „fašizace pražské kavárny“. Následně Správa Pražského hradu zažalovala účastníky projektu a rozeběhl se soud, ve kterém mj. stát požadoval odškodné za „újmu na svém soukromí“. Členové skupiny o víkendu před ním standartu rozřezali a v rámci dalšího projektu nazvaného „Decentralizace moci“ jednotlivé kousky rozdali občanům spolu s určitými sumami digitální měny Bitcoin. A k soudu se dostavili v čamarách, které upomínaly na akce Omladiny na konci 19. století. Petra Nesvačilová sledovala přípravy tří členů skupiny na soud, samotné soudní přelíčení i přípravu projektu „Decentralizace moci“. Získala od skupiny Ztohoven i tajné materiály z vyvěšování červených trenek na Pražský hrad a ukrytí standarty. Zajímavou částí dokumentu je potom situace kolem členů umělecky-diverzní ruské skupiny Vojna, kteří jsou hledáni Interpolem, a kteří se v České republice ukrývali. I za pomoci členů skupiny Ztohoven. V prvních počátcích je skupina Ztohoven vnímala jako příjezd Rolling Stones. Starali se o ně, ukrývali je ve svých bytech, kupovali dětské pleny, a mezitím s nimi probíhal soud ohledně vyvěšení trenýrek na Pražský hrad. 18. září 2016 byl Oleg Vorotnikov zadržen v Karlíně českou policií a následně po propuštění skupinu Ztohoven kritizoval. Jak se liší Vojna od Ztohoven? A proč skupina Ztohoven Vojně pomáhala? Co je vedlo k tomu opět riskovat? Mají členové Ztohoven v sobě něco jako morální imperativ, který je nutí jednat, když to tak cítí a považují za nutné? Dokument Petry Nesvačilové popisuje nejen konkrétní vazby a myšlenky určité mikroskupiny umělců, ale v další vrstvě může být velmi barvitou zprávou o stavu současné společnosti v České republice a v porovnání s Ruskem vlastně i v Evropě. Skupina Ztohoven je umělecké seskupení, které jedni nenávidí a druzí milují. Jejich trenýrky se staly fenoménem až tak, že prezident Miloš Zeman po dvou letech dne 14. 6. 2018 odpověděl skupině Ztohoven zapálením těchto trenýrek za pomoci hasičské služby ČR. Dnes je skupina Ztohoven již dva měsíce mimo podmínku. Oleg Vorotnikov se svojí rodinou se ukrývá někde v Evropě. Miloš Zeman je stále na hradě a Vladimír Putin doma v Rusku. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (14)
Vtipné srovnání rozdílů mezi diktaturou a demokracií. U nás lze vyvěsit červené trenky, rozstříhat vlajku a v klidu se sejít u soudu, kde lze debatovat se soudkyní. V Rusku by za to šli rovnou sedět do nějakého lágru. Poučné bylo také putování ruského příživníka, který se jim nakonec vysmál, protože Rusko je přece lepší než dekadentní Západ. ()
dokument Petry Nesvačilové o členech Ztohoven a trochu i o ruské Vojně. Já jsem ideální konzument, protože aktivistické umění a kritika politiky je přesně to, co mě zajímá. Sledujeme Ztohoven při přípravě a realizaci vyvěšení slavných rudých trenek. Nejzajímavější je asi následný soud a jak se demokratická společnost vypořádává s umělci, kteří porušili zákon. Nutno říct, že dobře, soudkyně těžce skrývá fakt, že pány nepovažuje za zločince. Výborné je také nahlédnutí do interních porad skupiny, jak perfektně umí pracovat s médii. Že i u soudu si každý zvolí jednu roli, kterou hraje. Jednak proto, že je to baví a jednak proto, že je zajímá, jak bude soud reagovat na různé druhy obhajoby. Je skvělé, že režisérka se nesnažila příliš dojit emoce a nevyužila smrti jednoho z členů Ztohoven - zůstala civilní. Velká část dokumentu je věnována i ruskému páru Vojna, kteří dělali v Rusku ještě mnohem šokující věci (soulož v muzeu atd.). Krásně to ukazuje na střet českého a ruského myšlení. Ale bylo by asi chybou tvrdit, že anarchismus Vojny je čistě ruský. Spíš jde o tu náturu totální anarchie a nezodpovědnosti, kterou můžeme vidět i na Západě. Ztohoven takoví nejsou, udělají si svůj art, kde poruší zákon, ale mimo své umělecké PR jsou to v podstatě slušní občané respektující zákony. Je fascinující, že i další členové Vojny skončili podobně: nedokázali se adaptovat na evropské myšlení a dál pokračovali v tom, co dělali už v Rusku, tedy v totální anarchii a nerespektování zákonů. Pyotr Pavlensky dopadl ve Francii podobně jako Oleg s Natalií v Česku a v Rakousku. Analýza jejich kriminálních deliktů je důležitá. Někdy jde o čirou lenost a snahu získat věci zadarmo (krádeže v obchodech), jindy může jít o legitimní kritiku západních režimů (zapálení dveří Bank of France, které provedl Pavlensky). ()
Přehledně zachycená část tvorby umělecké skupiny Ztohoven. Jejich snaha vybočovat a překračovat hranice je mi sympatická. Jejich fetišizace osobní svobody vyjádřená snahou podrývat důležitost státu a potažmo společenské smlouvy, která přitom udržuje naší společnost v civilizované podobě už mnohem méně. Zajímavý byl vývoj kolem ubytování Vorotnikova a jeho rodiny z umělecké skupiny Vojna. Myslím, že pozorovateli muselo být od začátku jasné, že Vorotnikov je svéráz a samorost, který si bude dělat co chce. I jeho prohlášení do novin jsou možná částečně uměleckou exhibicí. Moralizování nad počmáranými zdmi zrovna od členů umělecké skupiny, jejímž krédem je překračování zajetých hranic a zákonů pak vypadalo více než vtipně. ()
Jejda, Petru Nesvačilovou nechal ještě někdo točit? Dobře, s přimhouřenýma očima by se to dalo hodnotit jako slabší průměr. Nicméně, na to, že to točila neherečka Petra Nesvačilová, tak to jakž takž ještě drží pohromadě, ale chtělo by to pro příští vysílání trochu přestříhat, dramaturgicky uspořádat a nejlépe tak o čtvrt hodinu zkrátit, aby to mělo alespoň dynamický spád. ()
Do zhlédnutí tohoto filmu jsem měl o Ztohoven lepší mínění. Vyvěsit trenky super. Ale ukrást vlajku a rozřezat ji? Bez emoce. Jenom to prostě nechápu. Obešlo by se to určitě i bez toho. Zvlášť když rezonovali a rezonují "jenom" trenky. Nadšení Petry Nesvačilové, díky kterému jsem se na film podíval, mi teď vrtá hlavou, jestli jsem viděl ten správný film. ()
Galéria (9)
Fotka © Česká televize
Reklama