Fantozzi

Účetní Ugo Fantozzi coby symbol neskutečné smůly a trapasů všeho druhu ve svém zcela prvním snímku v Česku ve 20. století nikdy neuvedený. Tuto postavu vymyslel samotný jeho představitel Paolo Villaggio, který o něm napsal několik románů. Fantozzi je italskou figurkou takřka surrealistické komedie charakterizované despotismem a naprostou lhostejností. Započala tak slavná éra komické postavičky mající krásnou ženu a ještě krásnější dceru, která baví po generace a která je tak trochu i skrytou kritikou různých charakterů a odvětví přístupu určitých lidí k daným věcem. První snímek není ještě vyloženě diváckou peckou, ale už tu byl dán určitý koncepční základ. Spousta gagů a groteskních situací jasně ukazuje, jakou cestou se bude tvůrčí fantazie ubírat. V podstatě tu není obsažen žádný děj. Jedná se pouze o sleď různých situací v podobě delších scének dohromady vytvářející takřka až estrádní zábavu. Občas něco pobaví, ale na dnešní dobu hodně z toho bohužel zestárlo. Každopádně nejslavnější italský komediální fenomén své doby byl tímto odstartován, aniž by kdo tušil, kolik nakonec vznikne dílů. (08.01.2019)

Paolo Villagio byl herecká extratřída. Podat takto komické situace s takovou noblesou, že sice víte, že se jedná o absolutní nesmysl, ale užíváte si to a berete to za příjemnou podívanou, to neumí moc herců. Ačkoliv jsem z novější generace, tak proste i 45 let stará komedie mě dokáže zabavit. A zde to platí dvojnásob! Celou tu satiru na lidské neštěstí jsem si užíval plnými doušky, člověk už to dneska po těch mnoha zhlédnutích zná prostě nazpaměť. Nabídne to možná i slabší sekvence, ale ta kadence těch úderných vtipných glos to válcuje na plné čáře. Za highlight prvního dílu považuji rituál s ranním vstáváním na sekundu přesně, to mi roztrhalo bránici na malé kousíčky. Nesmíte film brát jako nějaký celek a klást důraz na příběh, tady si člověk musí vychutnat ty jednotlivé, leckdy moc nenavazující skeče. Trochu mě po těch letech zarazil závěr, ten se mi osobně moc nezamlouval. I tak ale srdcovka. Za mě dávám 8/10 (25.11.2020)

Zrození legendy. Úvodní film slavné série s Paolem Villaggiem, který osobně považuji za nejzdařilejší ze všech. Skvělá je např. scéna v japonské restauraci, fotbalový firemní zápas či biliár se šéfem. Zrození pana účetního je jednou z nejpotrhlejších komedií vůbec. Humor je zde přízemní, místy až trapný, ale mě to i po těch letech stále baví. Možná čím dál víc a proto si film tak rád pouštím. Asi jsem blázen, asi jsem talián, asi jsem Fantozzi! (23.06.2016)

Není dobře když vrcholem filmu je jeho samotný začátek a tohle je přesně ten případ. V podstatě jediným opravdu vtipným úsekem je Fantozziho vypravování se do práce, odtud ale úroveň celého filmu značně pokulhává a většina dalších pokusů o vtip je takřka od počátku odsouzena k nezdaru, často až menší či větší trapnosti. Stejně tak mi přijde nedostatečné seznámení se s postavou pana účetního, což by samo o sobě mohlo vydat na zábavný film. Tady se ale tak nějak podivně skáče zleva doprava. Ale co naplat, to nejlepší s panem účetním přicházi teprve v následujících dílech. (29.05.2018)

Sled skečů, které Villaggio více či méně recykloval i v dalších filmech, tu s menší přidanou hodnotou, jindy i bez ní. Nedokážu si představit, že bych se dokázal na filmy s Fantozzim dívat hned za sebou, hrozilo by mi reálné nebezpečí progresivní paralýzy mozku, která vede ke korové atrofii, projevující se oslabením kognitivních funkcí, tupě euforickou náladou, či depresemi, příznaky s poškození pyramidových drah, parézami, bludy, marasmem a končící úmrtím po 2 až 5 letech. A to bych nerad. (27.08.2017)