Bláznivá komédia 2

Titáni italské komedie Pozzetto (NÁSTRAHY VELKOMĚSTA) a Villaggio (série s Fantozzim) pohromadě v jednom filmu! Jedničku a dvojku jsme jako děcka sjížděli furt dokola, ale silně pochybuju, že by mě to bavilo i dneska. Jedničku a dvojku jsme jako děcka sjížděli furt dokola, ale silně pochybuju, že by mě to bavilo i dneska. (11.04.2016)

Pokud trpíte Dawnovým syndromem nebo jste pouze prodělali lobotomii, pak je toto veledílo určeno přesně pro vás. Film je tvořen nesourodým slepencem trapných primitivních skečů, je to taková Partička v italském balení. Že v takové stoce účinkuje Paolo Villaggio nemůže snad nikoho překvapit, protože nikdy o normální roli ani nezakopl. Ale Renato Pozzetto má rozhodně na víc a neměl by mít zapotřebí se diskreditovat v podobné šmíře. - 0 %. (31.10.2012)

Podobně jako v jedničce, jenom ještě více epizodněji. Kolísá nikoliv úroveň jednotlivých minipříběhů, ale jednotlivých scének v příbězích. Oceňuji, že vše je volně spojenou a tvůrci si docela dali práci s detaily. V jednom místě jsem se ale zasmál opravdu od srdce, to se jedničce nepovedlo. Opět první dabing (Postránecký, Zavřel). (12.10.2016)

Některé vtipy a scény jsou geniální (písek v botě, papež a rallye Dakkar), žel jich není tolik, zbytek tvoří vtipy trapné a často fekální (kolik se v tomhle filmu zarazí kolíků nějakému chlapovi do zadku, raději nepočítat). Dobré je, že si to nebere servítky před nikým a ničím a šije to nalevo napravo bez rozdělování, navíc v dnešní době přehnané politické korektnosti by tenhle film už nevznikl. Vlastně je takovým smutným svědectvím doby, když vezmeme, jaká tvůrčí svoboda byla i v této oblasti. Jinak si nelze nevšimnout, že v tomto dílu Italové kradou hodně z Zuckerových amerických parodií. (11.01.2020)

Prekvapivo oveľa lepšie než prvý diel. Samozrejme že aj tu je plno primitívnych vtipov, niektoré priveľmi tlačia na pílu, avšak už vám tak nebehá mráz po chrbte z trápnosti snímky. Paolo Villaggio opäť taká snímku ako sa len dá. A to aj s idiotským scenárom. Bohužiaľ treba s rukou na srdci priznať, že táto talianska komédia vykráda americkú Bláznivú strelu (1988) a preto si taký obdiv a slávu nezaslúži, lebo na niečom sa priživovať, respektívne niečo okopírovať, nieje úspech. Každopádne asi aj preto, že si dala za vzor niečo z americkej produkcie a od kráľa komédií Leslieho Nielsena, som sa na tejto paródií aj z chuti zasmial (oproti jednotke) a aj príbehové scénky boli viac prepracovanejšie a tak som bol ako tak pozitívne prekvapený a som rád že po zlej jednotke som sa odvážil pustiť do pokračovania. (01.10.2019)