Réžia:
Lenny AbrahamsonKamera:
James MatherHudba:
Stephen RennicksHrajú:
Michael Fassbender, Maggie Gyllenhaal, Domhnall Gleeson, Tess Harper, Scoot McNairy, Hayley Derryberry, Matthew Page, Travis Hammer, François Civil (viac)Obsahy(1)
Uznávaný irský režisér Lenny Abrahamson navazuje na své oceněné snímky originální komedií o rádoby muzikantovi Jonovi (Domhnall Gleeson), který zjistí, že si ukousl větší sousto, než na jaké stačí, když se přidá k avantgardní popové kapele vedené tajemným a záhadným Frankem (Michael Fassbender), hudebním géniem, který se schovává za obří umělou hlavu, a jeho děsivou kolegyní Clarou (Maggie Gyllenhaal). (AČFK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (231)
"Co se děje uvnitř té hlavy?" Zpočátku jsem si myslel, že by mě to mohlo zajímat, ale brzy jsem sám sebe vyvedl z omylu. Nezajímalo mě to, nebavilo mě to a ani mě to neinspirovalo k tomu, abych zašel do nejbližší psychiatrické léčebny a sestavil tam z pacientů kapelu. Přesto mě zaujala úchylka v souloži s figurínami či Frankovo nacházení inspirace ve vláknu z koberce, ale to byly jen takové výkřiky ze tmy, do které se nehodlám vracet. ()
Rád bych tento komentář věnoval nonetovi, kapele Cry of shits a vzpomínce na jejich jediný koncert. Konečně mi došlo, že nejde ani tak o tu hudbu, ale o onen tvůrčí proces. Prožívání něčeho, objevování nového. Díky za ten jedinečný (zřejmě neopakovatelný) zážitek. Frankovi Soronprfbs jsou pohlcení tvořením, dokonalostí a snaha vytvořit ono amorfní "něco jiného" diváka snadno vtáhne a excentrický frontman v podání Michaela Fassbendera balancuje mezi genialitou a duševně chorým uvažováním. Vodící, sociálně vysíťovaná, linka symbolizovaná twítováním hlavního destruktora Domhnalla Gleesona mezitím stíhá reflektovat ubohý stav dnešního kulturního chápání. Prostředek filmu má své opodstatnění, ale děj tím strašně trpí = není tak zábavný. Závěr skočí rovnýma nohama do depresivního psychologického dramatu, kde Fassbender předvádí něco neuvěřitelného a ve své kariéře ojedinělého. Přerod z extroverta do introverta je ponurý i když je závěr poměrně optimistický s poselstvím, že tohle všechno má smysl. Abrahamsonovi se podařilo natočit skvělý, lehce nevyvážený paradokument se svébytným stylem. Pro čtenáře FullMoonu téměř povinnost. Čirá kreativita. ()
Na první pohled a podle plakátu se tenhle film tváří spíš bláznivě, než vážně. Pravdou ale je, že Frank je v podstatě takový decentní příběh jednoho bojácnýho kluka, který je ale geniálním umělcem ve skrytu duše. No a tenhle kluk se jmenuje právě Frank a hraje ho asi jeden z nejlepších herců současnosti – Michael Fassbender, který nejenom, že umí hrát tak, že div rozsápe svou sexuální duši, on dokonce umí i docela obstojně zpívat. A chvílemi ty jeho popěvky spolu s tím textem připomínají Jima Morrisona na tripu. I když Frank nebyl zase tak úplně na tripu a to i přesto, že se skrývá za umělou obří hlavou. ()
Snímek, který nadějně začal, aby posléze v rozpacích skončil. Ne, nelituji času, který jsem s Frankem a jeho partou strávil, místy je to opravdu vtipné, místy hravé, disponuje to zajímavými herci. Pohled na tabákovým dýmem zahalenou Maggie Gyllenhaal je k nezaplacení a nevinný kukuč Domhnalla Gleesona umí pěkně překvapit, skrývají se za ním totiž nemalé ambice. Slibné momenty ale střídají slabší pasáže a především - celým snímkem prostupuje snaha o nějaké hlubší sdělení, nějaké zásadní odhalení pravdy o alternativní hudbě, které se nakonec nekoná. Ambice jsou zjevně větší než výsledek. V neposlední řadě i proto, že příběh o alternativní kapele, která sí odmítá "zadat" s publikem v obavě, že se rozmělní a prodá, má nakonec sám sloužit coby komerční produkt. Dále i proto, že postoje členů kapely vypadají spíš jako důsledek sbírky duševních poruch než jako uvědomělý akt vyplývající z pevného hodnotového žebříčku. Každá skutečná tvorba má mít ambice nalézat a oslovovat svého posluchače a vystoupení na koncertu věru není akt prostituce zábavnímu průmyslu. Stálo by i za připomínku, že minimálně hudební produkci už v souvislosti s pádem hudebních vydavatelství a novými způsoby šíření hudby ztratily pojmy jako mainstream, nezávislá muzika a umělecký experiment svůj někdejší význam. Poslední, co bych Frankovi vytknul je, že film o hudební skupině mi naservíruje pouze partu podivných týpků, ale prakticky žádný hudební zážitek. Když si vybavím třeba švédský Zvuk hluku, to bylo jinčí kafe. Celkový dojem: 55 %. ()
"I love your wall." Prekvapivá polohe pre Fass-a a konečne film, ktorý nahlas potvrdzuje môj názor, že "formulka o 5% talentu a 95% tvrdej práce" nie je zvrchovaná, absolútna, monopolná a svätá - preceňuje sa. Ak teda patríte k tým umelcom, ktorým ide o samotné umenie. Ak je umenie niečo, čo je vaším primárnym motorom. Niečo, bez čoho nemôžete skrátka existovať a fungovať. A nie len "prostriedok" na zapáčenie sa, slávu, peniaze a naplnenie svojho ego-vrecka. ()
Galéria (87)
Fotka © Magnolia Pictures
Zaujímavosti (6)
- Film se natáčel v Hrabství Wicklow na východě Irska, v Dublinu a v Novém Mexiku v roce 2013. (geklon)
- Všetky skladby v podaní kapely hrali herci naživo. (DEGESH)
- Frank je inspirovaný životem a smrtí Franka Sidebottoma, alter egem muzikanta Chrise Sieveye, ale i hudebníky, jako jsou Daniel Johnston a kapitán Beefheart, kteří měli ve své době pověst hudebních outsiderů a undergroundových podivínů. (geklon)
Reklama