Frank

Že to bude totálne uletený britský indie bizár sa dalo celkom čakať. Aj tá nemožná hudba odpustená, ale úplný záver (a prekvapenie v podobe Fassbendera bolo veľké) mi zmaril predstavu o tom, kam ten film ide. Inými slovami. Fandil som tomu celý čas, ale koniec ma nechal neuspokojeného. Pravdepodobne som niečomu nepochopil, za čo film nemôže, ale tak čo už... nech mi Frank odpustí (04.01.2018)

Neskutečná kombinace dojemného dramatu s pročernalým humorem o podivných a bizarních entitách (a tím rozhodně není míněna jen titulní papírová hlava, která se dost často stará o podvratné humory), všichni jsou více či méně divní, což je u Maggie Gyllenhaall podpořeno skvělým a uhrančivým herectvím (jak skvostná herečka, tady vede), což neznamená, že by Fassbender hrál blbě, ale prostě má furt na hlavě papírovou kebuli. Je škoda, že hlavní postava (nebo chcete-li průvodce dějem) je až nudně normální. Atmosféru absurdna dotváří i hudba, která je někde na hranici parodie a čehosi zajímavého. Upřímně doufám, že během natáčení nebylo ublíženo žádné činčile. (03.11.2014)

Celé je to o hledání kreativity a sebe sama, moci sociálních sítí a o tom, že jinakost není primárně pro masy, ale pro úzkou skupinu lidí, která ji dokáže ocenit a pochopit. To poslední téma mě oslovilo nejvíc, protože už se mi nejednou potvrdilo - především u režiséra Jamese Benninga, jehož filmy podle mě pochopí skutečně málokdo. Tak jako tak Frank nevypráví o ničem, co už jsme neviděli jinde. Jiný film z něj ale dělá jeho zpracování - od psychedelických písniček s nesmyslnými texty po dost divné postavy. Jenže právě v tom je všechno kouzlo tohohle filmu a na mě to docela zapůsobilo - postavy mě zaujaly všechny (jen škoda, že dvěma členům kapely se to vůbec nevěnuje), natočené je to slušně, mix komedie a dramatu je tu povedený a téměř přesně takový, jak bych si ho představoval (tady by se mohli čeští režiséři učit...), má to chytře napsaný scénář a zajímavý příběh, který mě ani na minutu nenudil. Ve finále je tenhle film i celkem silný a optimistický, což mě taky překvapilo. Na plný počet to nevidím, ale na 4* určitě. Je to divný film s divnými postavami - a to já rád. A navíc když má v sobě nejednu chytrou myšlenku... 4* (11.10.2020)

Rád bych tento komentář věnoval nonetovi, kapele Cry of shits a vzpomínce na jejich jediný koncert. Konečně mi došlo, že nejde ani tak o tu hudbu, ale o onen tvůrčí proces. Prožívání něčeho, objevování nového. Díky za ten jedinečný (zřejmě neopakovatelný) zážitek. Frankovi Soronprfbs jsou pohlcení tvořením, dokonalostí a snaha vytvořit ono amorfní "něco jiného" diváka snadno vtáhne a excentrický frontman v podání Michaela Fassbendera balancuje mezi genialitou a duševně chorým uvažováním. Vodící, sociálně vysíťovaná, linka symbolizovaná twítováním hlavního destruktora Domhnalla Gleesona mezitím stíhá reflektovat ubohý stav dnešního kulturního chápání. Prostředek filmu má své opodstatnění, ale děj tím strašně trpí = není tak zábavný. Závěr skočí rovnýma nohama do depresivního psychologického dramatu, kde Fassbender předvádí něco neuvěřitelného a ve své kariéře ojedinělého. Přerod z extroverta do introverta je ponurý i když je závěr poměrně optimistický s poselstvím, že tohle všechno má smysl. Abrahamsonovi se podařilo natočit skvělý, lehce nevyvážený paradokument se svébytným stylem. Pro čtenáře FullMoonu téměř povinnost. Čirá kreativita. (07.11.2014)

Hudební komedie o alternativní kapele s nečitelným jménem a rozkladném prvku jménem Komerce. Nejlepší byli dle očekávání Michael Fassbender a Maggie Gyllenhaal, s nimi se snaživě snažil držet krok Domhnall Gleeson, což se k jeho roli ve filmu báječně hodilo. Promyšlená komedie se scénářem, který diváka nutí k zamyšlení. (18.09.2017)