Hra na lásku

Začátek jako komedie, prostředek jako rozpustilá komedie (Tognazziho stará je typickým příkladem manželky, o které se vypráví ty nejdrsnější vtipy), dále přechází v očekávanou milostnou romanci a neočekávanou detektivku. Erotiku obstarají Dewaerovy švýcarské milenky, dech zrychlí i koupající se Ornella v průhledných bílých plavkách! Symbol utajované touhy par excellence. Hra na lásku je dlouhý, pomalu plynoucí film, odehrávající se v nádherném prostředí na a v okolí jezera Maggiore. Viděno v italském originále s anglickými titulky, a pro všechno výše shrnuté i další neuvedené klady jasný tip pro filmový klub ČT. (23.05.2013)

Kdybych měl film Hra na lásku opsat jedním slovem, použil bych k tomu přídavné jméno DIVNÝ. Místy je to celkem vtipný, líbila se mi ta explicitní ženská nahota, ale jinak je to od začátku do konce jaksi zvláštně neuchopitelný… Všichni se tu chovají…prostě divně, nepochopitelně. A takový je i finále a celkový vyznění filmu. Jako by ho měl na svědomí spolužák, jehož způsob uvažování pro mě byl vždycky španělskou vesnicí. P.S.: Z kategorie nevysvětlitelného jsou pro mě i detailní záběry na tvář Ornelly Muti. Ta holka byla nebetyčně nádherná, a jestli měla jedinou vadu na kráse, tak to byly takový tmavý mapky na pleti v obličeji, což měl kameraman potřebu bůhvíproč opakovaně vyzdvihovat. Snad aby nás tak nemrzelo, že jsme se tehdy neplavili kdesi poblíž. (05.10.2021)

Vilný advokát Orimbelli (Ugo Tognazzi s poněkud lascivním knírkem) mi zpočátku přišel velice dotěrný a také jsem hned neprokoukla jeho úmysly. Chce se dvořit Maffeimu (charismatický Patrick Dewaere), kterému lezl na jachtě pomalu až do spodků, anebo má jiné plány? Ukázalo se, že jediné, co mu chybí, je rozptýlení v náručí vnadných žen a útěk před suchopárnou manželkou kterou mu nebylo co závidět. Krásná a tajemná vdova Berlusconi (Ornella Muti) zde sice nemá velkou roli, ale zato eroticky výraznou. Hra na lásku je komedie s dramatickými prvky, která jistě stojí za zhlédnutí. (12.10.2023)

„Má milá má palubu, boky i ráhnoví... vše, po čem chlapi touží. Muži dá svobodu, na ní si pohoví... v kleci se námořník souží.“ Na vlnách se houpající příběh je plný překvapení, nahoru, dolů. OKÉNKO ŠALUPY: [][] V čem všem jsem se spletl? ≈≈ Vlezlého advokáta Orimbelliho jsem zkraje podezříval, že je gay. Já bloud. K vile a staré rašpli uvázaný dobrodruh se pak urval z řetězu a vyklubal se z něj pábitel s pohnutými životními osudy, univerzální milovník vdaných žen i kamarádových milenek, vražedně (!) sobecký Casanova. ≈≈ Ornella Muti, svůdně se hladící pod krajkovými kalhotkami, nakonec nebyla femme fatale, jen panenka v koutě, ve vleku událostí. ≈≈ Překvapil i rozháraný romantik, charismatický Patrick Dewaere. Místo sklízení sladkých plodů jen jednou uhryzl z hruštiček ... a zvedl kotvy. [][] „Nebudeš moje choť... miluju svoji loď!“ Manželka zestárne, i vila zchátrá, ale moře lásky je věčné. Vítr honí vlny po hladině Lago Maggiore, vzadu se bělají vrcholy čtyřtisícovek, v severní části jezera je už Švýcarsko... a tam v každém přístavu čeká na Marca nějaká roztoužená milenka. Dá se takhle plout věčně? Nevím. Já už zakotvil :-). (13.10.2023)

V poslední době jsem si tenhle typ italských filmů ze 70. let oblíbil - svérázný humor, krásné ženy a i přes hořké momenty všudypřítomný optimismus a radost z "dolce vita". Hra na lásku se sice zhruba v polovině změní na vážné kriminální drama, přičemž lehce ztrácí dech, ale i tak převládá relativní spokojenost. (23.12.2023)