To Kapitola 2

Tak mi zabili klauna! Mého milého Pennywise z r.1990, veselého a hravého klauna, důvěryhodného a chápavého, občas i s lehce zádumčivým úsměvem... dokud nevycení zuby!!! To byla ta pravá hrůza, ostatně jako v životě samém. A nahradili ho prachsprostou bafací zrůdou z remake kanálu. A ať se na mě dnešní diváci nezlobí, ale vůbec se bavit s takovou bestií, už od prvního pohledu zlou obludou, byť sebeúlisnější, to by ty jejich děti musely být úplně blbé až retardované. Ale nešť. R.I.P. Pennywise, můj kamaráde. Všechno ostatní fungovalo dobře, mládež v kině se bála a lekala, já taky, i mé holce párkrát naskočila husí kůže a já si to parádně užíval. A o tom TO je. Nejen levné balonky z obyčejné pouti roku 1990, ale i všechny ty moderní a drahé kejklířské atrakce z let 2017 a 2019 stále umí přitáhnout davy dospělých, natož pak děti. Protože pouť životem tu bude pořád. Jsou na ní už nové cukrovinky pro nové děti... a pro jejich nové strachy, nové šikany a nové balonky. Ale poselství je stále stejné: lidi, pozor na klauny! Jo, a kdyby vám to v dětství náhodou spláchlo lodičku do kanálu, nebo nedejbože celé dětství přímo do hajzlu, nenechávejte se tím v dospělosti zbytečně vykolejit. Bojujte! (11.09.2019)

Úmorně epická slátanina, která nemá se sympatickou jedničkou skoro nic společného. Jako by se Muschietti snažil dodat největší horor všech dob, ale kryl si záda tím, že to hodil do laciné hororové komedie. Ještě v první polovině jsem si zvykal na dospělé herce, Ritchie vtipně hlásil, pobavilo i Kingovo cameo a byl jsem zvědavý, co všechno tam napasovali a jak, ale druhá už byla čiré utrpení, jen vršení groteskních hororových scén a trapných frků, které ne a ne skončit, i když je vám už dávno jedno, jak to dopadne, hlavně ať to dopadne. (04.09.2019)

Neviem čo všetci tak na dvojku nadávajú, oproti jednotke síce trocha slabšie, ale stále zaujímavé a hororovo vynikajúce. V tomto smere celkom snaživé povedal by som. Kingova predloha skrátka nepustí, baviť sa môžme iba o tom, čo sa dostane do scenára a ako sa to filmovo spracuje. V tomto smere podráža snímku nohy jedine mierna uťahanosť, takých dvadsať minút preč by veľmi prospelo. Slušný nadpriemer. 80/100 (10.12.2019)

Obrazotvorná klauniáda na druhou. Andy Muschietti se úctyhodně vyrovnal s rozsáhlou předlohou hororového génia a celé pokračování získalo patinu kvalitně znepokojivého díla. Koho film nepřesvědčil, ať obrací knižní listy do úmoru, kdo si potrpí na komplexní obrazotvornou fazonu režiséra, má jedinečnou možnost bezmála tři hodiny spoléhat se na svoje smysly a valit bulvy na valící se příval vizuálních kejklí a velkolepých scén. Konečně dostala Kingova adaptace patřičný rozpočet, tudíž může být proslulý spisovatel spokojen, že jeho děs i běs nesmrdí dolarem, jak tomu bývá v drtivé většině jeho děl převedených na filmový pás, nevyjímaje i ultralevný tv odpad To z roku 1990. Dospělá parta Klubu smolařů je naprosto unikátní a všichni hrají dokonale, načež se nezapomíná i na potřebnou interakci s jejich někdejšími dětskými verzemi. Oslabeni o Stanleyho, který volil dobrovolný odchod ze scény, se v dobré náladě vracejí do zapadákova Derry po 27 letech a Pennywise jim příslušně pěkně zatápí. Jessica Chastain a James McAvoy coby hlavní hvězdné posily, obrýlený Billl Hader obstarává vtipné sekvence, z tlouštíka Bena je náhle katalogový krasoň Jay Ryan, který se ze seriálových vod solidně uvedl i na filmovém poli, partu dohromady svolal Isaiah Mustafa a James Ransone nám příjemně dotváří kompletní partu. A všichni čelí Billovi Skarsgardovi, který volí četné permutace a zlověstné variace, smířen s tím, že ho bude na scéně méně. Ovšem zpoza závětří se k vražednému běsnění dostane i záporná figurka Henry Bowers, který záhy opouští brány psychiatrické kliniky po svých, sanitního vozu netřeba. V zásadě mně nijak nevadí filmy, co mají ke třem hodinám. Konkrétně tenhle dlouhý opus mně uběhl dost rychle. Měl dynamiku, nešetřilo se na hrůzných výjevech, CGI šílenostech, ač film nedisponuje ratingem R, má poměrně velké množství nepříjemných i halucinogenních scén a kvalitní technické zázemí přispívá k nevšednímu hororovému rauši. Režisér Andy Muschietti a spol. se vybičoval k pěknému výkonu. 10/10 (16.10.2019)

Vlastně až u druhého dílu se naplno projevilo, jak problematické je přetavit těch tisíc stran myšlenkově i časoprostorově mnohovrstevného románu do celovečerní filmové podoby. Jednička se chytře držela jen perspektivy dětské party a představila To jako ztělesnění přirozených strachů, které klíčí v duši každého zranitelného dítěte. Dvojka potřebovala znázornit, co si dospělé verze hrdinů z konfrontace s jejich dávnými démony odnesly, a přemostit jejich tehdejší motivace a vzpomínky do navazujících, úzce propojených charakterových skořápek. A nedělá to úplně špatně. Je to především vyprávění o návratech. Návratech do dětství, oživujících poztrácené vzpomínky (které musí aktéři v prostřední části doslova hledat), návratech ke kořenům svých povah a strachů, které nenáviděný klaun znovu ztělesňuje skrze až překvapivě dětskou perspektivu (proto ty kritizované CGI příšery), a návratech k dávným rituálům, jež mají zlo porazit, ale ve skutečnosti jsou jen záminkou k onomu jednoduchému návratu a vymanění se z jeho svárů, stejně jako ze svárů minulosti. A všechno tohle film zvládá postihnout, aniž by jeho výstavba urážela především znalce a milovníky předlohy, jelikož jejího ducha a vztahy mezi postavami se daří vystihnout relativně dobře. K proplétání minulosti a současnosti používá Muschietti nápadité plynulé přechody a konverzační roviny pravidelně prokládá tréninky v oblasti více či méně úrodné hororové půdy. Hlavní slabiny oproti knize (která je zkrátka nedostižná) pak spočívají především v tom, že zatímco v Kingově podání a na papíře to přepínání mezi tolika postavami čtenáře nevyčerpává a naopak stupňuje napětí a zásadní informovanost, zde se často upadá do repetitivnosti a stále se opakující digitální strašení po chvíli zcela ztrácí účinek. A to se pak projevuje i v dlouhém závěru, který plnou pozornost zkrátka soustavně udržet nedokáže. Ovšem s přihlédnutím k tomu, jak obsáhlou látku se scénárista s režisérem v tomto případě rozhodli ukočírovat, se výsledek nakonec vydařil. Některé hororové momenty jsou opravdu vydařené (třeba ten úvodní u mostu) a je škoda, že většinou se jede až moc přístupně a zábavně - tady se nemělo šetřit více reálným násilím, a když už je film mládeži nepřístupný, mohlo také někoho napadnout, aby si Jessica Chastain alespoň sundala ve finále podprsenku. Jako adaptace nadknihy každopádně solidní řemeslo, ale varuji předem - komu se moc nelíbila už jednička, tady zalíbení nehledejte už vůbec. 70% (14.09.2019)