Bedári

Nezapomenutelný Joffrey de Peyrac mi vytřel zrak, jeho uchopení a ztvárnění literární klasiky Victora Huga mi po pravdě vyrazilo dech, v dobrém, jen v dobrém.. Sic si to místy přiohnul a něco i vynechal, nicméně na působivosti (pro mě) to ani za mák neubralo.. Lino Ventura jako Jean Valjean a Michel Bouquet v roli Javerta výborní, oba dva naprosto úžasní a strhující.. Jen si tak říkám, kdo by dnes trestal krádež bochníku chleba galejemi... ///// Po včerejším nádherném filmovém zážitku s Jeanem Gabinem jsem neodolala a tak nějak musela znovu kouknout i na Lina Venturu.. Jeho Jean Valjean je mi nejbližší, to, co má v očích, když se dívá na malou Cosettku, je slovy nepopsatelné.. A jak se mu ve vteřině promění výraz celého obličeje, když mluví s Thénardierem, to je něco neuvěřitelného.. Hodně silných momentů je podbarveno fantasticky zvolenou hudbou a já opět bezvýhradně přijímám tohle zpracování, slzy jako hrachy.. 03.12.2020 (26.01.2020)

Těžko hledat větší klasiku v literatuře nebo v následném filmovém zpracování. Navíc, když je do hlavní role obsazený Lino Ventura, který se pro roli hlavního hrdiny výjimečně hodí, lze očekávat kousek vskutku mistrovský. Režisér Hossein perfektně vystihl celkově ponurou atmosféru za současného zachování výpravné linie, výrazně se hlásící ke klasickému pojetí, než nějakým alternativním kreativám (viz seriál z roku 2000). To považuji v případě takového díla rozhodně za pozitivní, proto mu právem náleží nejvyšší počet hvězdiček. (16.03.2008)

Snažil jsem se brát Ubožáky jako zcela svébytnou adaptaci slavné Hugovy knihy v podobě čtyřdílné TV minisérie a vyhnout se označení remake. Tuším, že narozdíl od Lelouchových Bídníků 20. století (1995) tvůrci nechtěli natočit snímek tak, že by si svým pojetím doslova žádal od diváka znalost původního příběhu. Nicméně výsledek, ve kterém je řada důležitých scén buď zkrácena nebo přímo vynechána, mi tyhle pocity občas vyvolal. Nejen u jedné z klíčových scén, kde Valjean (již jako starosta Madeleine) zachraňuje muže spod kočáře a inspektor Javert skrze způsob nadvihnutí těžkého břemena poznává Valjeanovu totožnost (zatímco divák narozdíl od Javerta nemá možnost první obdobný čin Valjeana zde vůbec spatřit a velký význam téhle scény pak může uniknout). Ale zejména v druhé polovině série, kdy se tvůrci hodně zaměřili na revoluční události Francie v 30. letech 19. století, bych se ve skloubení dalších dějových linií bez znalosti příběhu nejspíš ztratil (se znalostí jsem byl spíše jen mírně zmaten). Nejvíc mi vadily všechny ty rádobyumělecké spomalené záběry na střelby a padající těla, připadaly mi zbytečně patetické a dlouhé. V řadě komorních scén s dialogy v jedném prostoru se na druhé straně nezapřel ani televizní původ. Udělat oproti pohádkově laděnému filmu s Jeanem Gabinem temnější verzi Bídniků určitě nevnímám od Hosseina jako zlý nápad a Lino Ventura je stejně tak vynikajícím Valjeanovým představitelem. Věnovat celý film čistě Linovi, který do té role dává všechno i velký kus srdce, a zažívá coby Valjean osobité proměny, mohl vzniknout pěkný čistý kousek. Bohužel z obsazení vedlejších rolí (oproti Bourvilovi a Blierovi ze starší verze) mne nikdo další nedokázal osobitě zaujmout (a třeba J. Carmet v roli Thénardiera ani moc neseděl), což vnímám jako deficit, když se děj kolem těch postav hodně točí a třeba ve třetím dílu se Ventura skoro ani neobjeví. Díky Venturovi a také díky tomu, že jsem zrovna neměl předem příliš vysoká očekávání, nakonec zklamán nejsem. Ale ve srovnání s pocity z filmové verze z roku 1958 vcelku ani vysloveně nadšen. (Jsem zvědav, jak se příště poperu s Bídníky '1934 a Harry Baurrem.) 65% (13.05.2020)

Pravděpodobně nejlepší filmová adaptace Bídníků, ve které režisér Robert Hossein zachoval snad všechny prvky Hugova románu. V kvalitním hereckém obsazení dominují Linu Ventura (podle mě typově i herecky dosud nejlepší představitel Jeana Valjeana) a Michel Bouquet (upjatý a nekompromisní inspektor Javert). Jediné, co mi trochu vadilo, byla absence notoricky známých dialogů (např. právě mezi Valjeanem a Javertem – i když se film díky hercům bez nich obešel) a až trochu přehnaně zobrazené utrpení na galejích (galejníci šlapající bosýma nohama v blátě by asi moc dlouho kameny netahali). Jinak sečteno a podtrženo – herci, kamera, výprava, dialogy, hudba, masky – všechno zkrátka vynikající. (21.02.2009)

Vzít monumentální bichli rozměrů Bídníků a převést ji na filmové plátno tak, že se podaří vystihnout jejího ducha, to je umění. Uměním, ač jiného druhu, je také vykuchat z ní veškeré důležité dějové body a přitom se k ní nepřiblížit ani na píď. Síla knihy netkví v dějové linii ani v nějaké té kritice nespravedlivého společenského řádu, její skutečná síla leží v odbočkách od děje, v zdánlivě nepodstatných líčení alá popis bitvy u Waterloo, v mnoha vedlejších postavách, jejichž vliv na hlavní příběh je minimální, v makabrózních pasážích, které s uličnictvím brakové literatury pomrkávají na čtenáře a připomínají mu, že čtení je taky (nebo hlavně?) o zábavě. Nic z toho se zde nenachází, místo toho se Hossein puntičkářsky soustředil na to, aby vynechal co nejméně zastávek Valjeana na cestě z galejí až k závěrečnému konci a to stylem, že většina filmu spíš připomíná ilustraci k vydání určenému pro žáčky prvního stupně základní školy. Většinu doby to navíc šustí papírem takovým způsobem, že jakoukoli scénu, která k vyprávění používá vyloženě filmových prostředků (třeba stylově neoriginální bitva na barikádách), jsem hltal s nenasytností alkoholika, co si dává své první ranní pivo. Jest vtipné, že to, co se tak Hosseinovi podařilo vystihnout nejlépe, byla unylost Cosetty (zlatá Eponina, ta je v kontrastu s ní čistou esencí pořádné ženské a dal bych ji před C. přednost tisíckrát), otravnost Maria a vůbec unylost celé jejich milostné linie, což je ovšem nejspíš nějaké dobové klišé, jelikož při nedávném čtení Hraběte Monte Crista jsem na podobnou uvzdychanou lásku narazil taktéž. To je ovšem na podobně ambiciózní dílo poněkud málo a jako takové vidím jeho účel pouze v tom, že nějaká uvědomělá a líná paní učitelka tím může zabít pár vyučovacích hodin, kdy to pustí žákům místo toho, aby jim musela o Bídnících vykládat s vědomím, že většina z nich se ke knize nepřiblíží ani omylem. (10.07.2014)