Bedári

Smekám před Robertem Hosseinem, který se s nesnadnou knihou a rozsáhlým příběhem vyrovnal se ctí, aniž by si zadal se žánrovými klišé a přemírou patosu. Smekám před výkonem Lina Ventury, před jeho zcela přirozeným hereckým projevem a před maskéry, kteří dokázali v jednotlivých úsecích příběhu vepsat do jeho tváře a zevnějšku plynoucí čas. Smekám před Jeanem Valjeanem, který se dokázal tolikrát odrazit ode dna. A smekám před každým, kdo kdy dal po tlamě postavám Michela Boqueta, který za svou kariéru snad neměl nic jiného na práci, než zatápět napraveným zločincům. (09.05.2012)

Hossein dokáže vytvořit místy pořádně působivou, mrazivou atmosféru. a některé pasáže jsou vskutku velmi povedené. Z příběhu je toho, ale dost vynechané. Pro mě velmi důležitý Thénardiér má dost málo prostoru (a hraje ho Jean Carmet, který se mi na to nehodí.) Ve druhé části se Hossein začne vyžívat v různých zpomalovačkách, flashbacích a podobných uměleckých záběrech. A takhle se podle mě Bídníci moc vyprávět nedají. Kdybych ten příběh neznal, asi bych se úplně ztratil a vůbec by mě to neoslovilo. Tak třeba závěrečná Valjanova smrt je ztvárněna možná zajímavě, kde je to dojemné shledání s Cossetou a Nicolasem? Kde Thénardierovo předání informací Nicolasovi, na základě kterých Nicolas pozná, že ho Jean Valjean zachránil? I Javertova smrt je ztvárněna možná zajímavě, ale divně. A taky je tam pořád tma. Asi pokus o temnou atmosféru, ale místy není skoro vůbec nic vidět. Ovšem, Lino Ventura hraje jako o život a Bouquet se pro tuto snad narodil. (17.05.2019)

Přes veliké očekávání mne to zklamalo. Samozřejmě, že Lino Ventura si zaslouží absolutorium, mám rád Jean Gabina, ale tento Jeana Valjeana se tomu jeho nesporně vyrovná. Zbytek však "Gabinově verzi" už nikoliv. Silné ženské role jsou zde nepříjemně potlačené, chvílemi jsem měl až dojem že Cosetta ani Eponina nemají, co hrát. Vadí patrně i délka, která má na svědomí, že vyprávění chvílemi ztrácí tempo. Hugem zamýšlená souvislost mezi individuálním směřováním ke svobodě propuštěným trestancem a stejnou motivací pozdními barikádníky usilujícími o totéž, zde byla ignorována. Zdá se mi, že zůstává jen ten Ventura. (31.08.2013)

Zrovna čtu knihu od Victora Huga Bídníci, kterou mám přes dvacet let doma a jelikož jsem viděl snad všechna filmová zpracování tohoto úchvatného příběhu několikrát, tak jsem čtení neustále odkládal.Přitom jsem si vzpomněl, že tenhle film jsem ještě nehodnotil. Film s tehdy oblíbeným Lino Venturou se mi asi líbil ze všech nejvíc,abych je mohl posoudit všechny, musel bych je vidět znovu. Hned se po jakýchkoliv Bídnících podívám v půjčovně. (18.10.2009)

Snažil jsem se brát Ubožáky jako zcela svébytnou adaptaci slavné Hugovy knihy v podobě čtyřdílné TV minisérie a vyhnout se označení remake. Tuším, že narozdíl od Lelouchových Bídníků 20. století (1995) tvůrci nechtěli natočit snímek tak, že by si svým pojetím doslova žádal od diváka znalost původního příběhu. Nicméně výsledek, ve kterém je řada důležitých scén buď zkrácena nebo přímo vynechána, mi tyhle pocity občas vyvolal. Nejen u jedné z klíčových scén, kde Valjean (již jako starosta Madeleine) zachraňuje muže spod kočáře a inspektor Javert skrze způsob nadvihnutí těžkého břemena poznává Valjeanovu totožnost (zatímco divák narozdíl od Javerta nemá možnost první obdobný čin Valjeana zde vůbec spatřit a velký význam téhle scény pak může uniknout). Ale zejména v druhé polovině série, kdy se tvůrci hodně zaměřili na revoluční události Francie v 30. letech 19. století, bych se ve skloubení dalších dějových linií bez znalosti příběhu nejspíš ztratil (se znalostí jsem byl spíše jen mírně zmaten). Nejvíc mi vadily všechny ty rádobyumělecké spomalené záběry na střelby a padající těla, připadaly mi zbytečně patetické a dlouhé. V řadě komorních scén s dialogy v jedném prostoru se na druhé straně nezapřel ani televizní původ. Udělat oproti pohádkově laděnému filmu s Jeanem Gabinem temnější verzi Bídniků určitě nevnímám od Hosseina jako zlý nápad a Lino Ventura je stejně tak vynikajícím Valjeanovým představitelem. Věnovat celý film čistě Linovi, který do té role dává všechno i velký kus srdce, a zažívá coby Valjean osobité proměny, mohl vzniknout pěkný čistý kousek. Bohužel z obsazení vedlejších rolí (oproti Bourvilovi a Blierovi ze starší verze) mne nikdo další nedokázal osobitě zaujmout (a třeba J. Carmet v roli Thénardiera ani moc neseděl), což vnímám jako deficit, když se děj kolem těch postav hodně točí a třeba ve třetím dílu se Ventura skoro ani neobjeví. Díky Venturovi a také díky tomu, že jsem zrovna neměl předem příliš vysoká očekávání, nakonec zklamán nejsem. Ale ve srovnání s pocity z filmové verze z roku 1958 vcelku ani vysloveně nadšen. (Jsem zvědav, jak se příště poperu s Bídníky '1934 a Harry Baurrem.) 65% (13.05.2020)