Lea

sportovec ***** prohlašuje, že Lea "svůj zármutek a rmut vtěluje do pozoruhodných veršů a nevšedních maleb." Přitom ale zapomíná na hudbu, jako by právě v tom byl zakopaný pes, už proto, že se to nedalo přehlédnout. Virtuozem na housle se člověk nestává ani "nadaností nad obyčej", ale mnoholetou usilovnou dřinou, i když nadání je tu podmínkou nutnou. Tím jako by se celý příběh rozlepil, romantický prvek se odtrhl od tragického, a zpochybnil tak další vložené komponenty (např. děje jejichž středem je kaple). Naopak milé je naopak to, jakým způsobem film navazuje na předchozí tradiční romantické tragedie ze slovenského a rusínského prostředí. (29.06.2019)

Moc mě to nevzalo Asi to byl původně pěkný nápad, ale fabule, která na něm byla vystavěna, je v dané době v daném prostředí silně nepravděpodobná. Valně by to nevadilo, kdyby se film netvářil, jako že by měl být k uvěření, jako snímek skutečnosti,. Kdyby autoři připustili, že si prostě vymýšlí. Jenže se brali nadmíru vážně a navíc se ještě pokouší protkat své vyprávění rádoby uměleckými vsuvkami, který můj pocit nevěrohodnosti ještě zesilují. (20.03.2010)

Myslím, že tento film je i na svoje komorní provedení skvělým počinem. Nechápu, že má tak nízké hodnocení? Ta myšlenka o hledání cesty dvou lidí k sobě navzájem, skrze své těžké životní osudy a vzpomínky, které je mučí, ve filmu opravdu funguje, stejně úzkostlivě na mě působilo i místo, kde oba novomanželé žili. Chtělo by se napsat, že film je další ukázka toho, jak spletitý, krásný a tragický může být lidský život. Pokud chcete večer strávit u něčeho, co vás „naplní“ pocity, bez povrchní okázalosti nebo vizuálního ohňostroje, které jsou v dnešní době většinou nejčastěji používaným prostředkem, pro vykřesání nějakých těch pocitů u diváku, tak volte tenhle film. Možná nemá nějaký komplikovaný děj, lidský život je ostatně většinou taky prostý příběh, ale síla příběhu vás nakonec přemůže. Nebudete litovat. (14.08.2006)

O filmu jsem se dozvěděl hlavně kvůli Donutilově vyprávění o tom, jak ho natáčeli. Protože to místo na Slovensku znám, byl jsem na film zvědavý a po mnoha letech jsem se k němu konečně dostal. Hned na začátku musím říct, že jde v podstatě o hnusný film. Myslím tím hlavně příběh a vytvořenou atmosféru. Hlavní hrdinka Lea v podání excelentní Lenky Vlasákové (po právu dostala za roli Českého lva) to nemá vůbec jednoduché a život se s ní nepáře. Její otčím (dobrý Miroslav Donutil) ji bez ptaní prodá za stárnoucího Němce (viz obsah). V tom okamžiku se pro mě objevila nová vrstva filmu. Dvě zbloudilé duše se k sobě snaží najít cestu, když už to vypadá, že se to po velkém úsilí daří… tak se na to můžete podívat sami. Film doporučuji jako skvělou filmařinu, ale jde o hodně depresivní podívanou jen s malými záblesky naděje. Navíc je film částečně v němčině a ve verzi, kterou jsem viděl, se nikdo s titulky neobtěžoval. Překvapivě jsem rozuměl i bez nich, ale někomu to může dělat problém. (03.12.2021)

Jsou filmy, které jsou prostě jen špatné, a nijak vás to nevyvede z míry. Pak jsou filmy, které vás naserou, protože jsou strašně, strašně zoufalé, ale ke všemu si ještě hrají na umění. Tenhle tedy spolehlivě patří do druhé kategorie. První půlku jsem ještě jakž takž přetrpěl, tu druhou už jen s posuvníkem. Vše v tomhle filmu je nepravděpodobné, tudíž nesmyslné a vycucané z prstu. Není to žádný citlivý vhled do psychologie dvou lidí, je to jen prázdné filmové žvanění. Hapka tomu se svou neuvěřitelně pitomou "hudbou" nasadil korunu (a sebral poslední hvězdu za snahu, kterou jnak i těm sebehorším českým filmům vždycky dávám). A srovnávat to s pelíšky... k smíchu. (25.04.2010)