Lea

Nedivím se, že Lenka Vlasáková dostala za svůj herecký výkon ocenění. Dokonce jsem o ni měla při sledování filmu strach, jak jsem se položila do příběhu. Vlastně jsem se na film dívala hlavně kvůli ní. Tohle není film, který bych vyhledávala příliš často. Musím mít na něj tu pravou náladu a hlavně čistou hlavu. Mezilidské vztahy jsou někdy opravdu moc složité a totéž platí o lidské duši. Je velmi křehká a složitá. Kupodivu mi při sledování moje znalost Němčiny stačila. Lenka Vlasáková má velký talent. (18.12.2017)

Myslím, že tento film je i na svoje komorní provedení skvělým počinem. Nechápu, že má tak nízké hodnocení? Ta myšlenka o hledání cesty dvou lidí k sobě navzájem, skrze své těžké životní osudy a vzpomínky, které je mučí, ve filmu opravdu funguje, stejně úzkostlivě na mě působilo i místo, kde oba novomanželé žili. Chtělo by se napsat, že film je další ukázka toho, jak spletitý, krásný a tragický může být lidský život. Pokud chcete večer strávit u něčeho, co vás „naplní“ pocity, bez povrchní okázalosti nebo vizuálního ohňostroje, které jsou v dnešní době většinou nejčastěji používaným prostředkem, pro vykřesání nějakých těch pocitů u diváku, tak volte tenhle film. Možná nemá nějaký komplikovaný děj, lidský život je ostatně většinou taky prostý příběh, ale síla příběhu vás nakonec přemůže. Nebudete litovat. (14.08.2006)

Je dobré, že do poměrně důležitých rozhovorů vedených Německy nedali žádné titulky. Proč také, že ano. Ještě aby tak divák věděl oč kráčí! Co je mu do toho, za film již zaplatil, tak co s ním. Nakonec jsem si ti titulky sehnal sám. K filmu jako takovému. Je to velmi dobře udělané, ale roztahané. Možná se to mělo zkrátit. Citovky mne přestaly bavit nějak za polovinou snímku. Když připočtu tu absenci titulků, které měly být ve filmu vsazeny napevno, vyjde mi to s bídou na třicet procent. Nejvíce se mi líbil zarostlý pan Donutil. 30 %  (12.09.2023)

"Když se žena směje, máš ji v hrsti...." Když samotářský bavorský umělec Herbert Strehlow, "bručoun, který zapomněl, co je smích", toto konečně pochopí, zdá se na chvíli, že by život Lei, kterou naprosto bravurně ztvárnila Lenka Vlasáková, už nemusel být tak beznadějný. A že by i celkové vyznění tohoto filmu nemuselo být tak depresivní. První hodina filmu je totiž docela masakr. Jakýmsi zlomem je scéna, když se Herbert z překladu básně Lei dozvídá něco o jejím trpkém dětství. Film se v tuto chvíli doslova rozjasní. Úžasné kouzlo má hlavně velmi zajímavě natočená milostná scéna. Charakter Hapkovy velmi působivé (melancholické) hudby však jakoby již napovídal, že nic hezkého netrvá věčně...."Jen tráva se ptá, proč...." (11.07.2018)

Tragický příběh nekonvenční lásky je obrazem pohromy dvou těžce zasažených srdcí. Námět je vystavěn na vnějším kontrastu bezbranné mladé ženy, jejíž dětství těžce utrpělo brutální matčinou smrtí z otcovy ruky, a nevlídného prostředí adoptivní rodiny, v níž je posléze vychovávána. Němá a navenek ne zcela normální Lea je ve skutečnosti tvořivostí bohatou, přírodou nad obyčej nadanou dívkou, která svůj zármutek a rmut vtěluje do pozoruhodných veršů a nevšedních maleb. Prodána otčímem do možného otroctví naráží na drsného, zahořklého Němce, který se cestu k Leině srdci snaží nejprve prorazit silou. Naštěstí jeho vnějšková hranatost skrývá měkké, neméně zranitelné srdce. Snaha pochopit plachou, zuřivě se bránící něžnou bytost ho však postupně mění. Strohá řeč filmu, působivě vystavěného na záběrech mlčenlivě výmluvné kamery Vladimíra Smutného, přináší i přehršel skvělých hereckých výkonů, jimž vévodí tehdy mladá Lenka Vlasáková, jejíž spanilá křehkost, podpořená mimořádným uměleckým výkonem i talentem, láme i okoralé divácké srdce. Nikoli náhodou je děj filmu položen do prvních polistopadových měsíců, charakterizovaných výstižným nápisem ZIMMER FREI na jednom z domů přízračně působící východoslovenské vesnice, do níž je nešťastná Slovenka zakleta. A tak nečekaný tragický závěr se má oč opřít. Film graduje a oslněný divák vychází do ulic města, v němž je v ten který okamžik Fílův film promítán. (28.04.2014)