Miesto nej

Byla jsem na chvíli v jedné židovské rodině, plné složitých vztahů a tradic, kterým nerozumím a asi to nebylo ani režijním záměrem. Dle mého tomu chyběla alespoň malá jiskra, které bych se chytla, takhle to bylo jen dlouhé tápání nad tím, jak se rozhodne mladá osmnáctiletá Shira a ovdovělý Yochay naložit se svým životem dál. O snahu předložit emotivní pocity, kterými procházeli oba protagonisté jsem sice zaregistrovala, ale mně se je asi nepodařilo správně uchopit a přenést na mě. A do této situace se průběžně vkládaly ostatní příbuzní včetně rabína se svými názory. Souhlasím s komentářem uživatele DavidS. Přesto přes originální námět z trochu jiného soudku dávám ****. (27.09.2019)

Snímek je otevřeným oknem do židovské komunity, barvitě a realisticky vykresluje její pozitivní i stinné stránky. Rama Burshtein se soustředí hlavně na motiv rodiny, její důležitost a autoritu. Na sourodou společnost lidí, kteří si navzájem pomáhají a vlastně táhnou za jeden provaz, zároveň ale sledují každý po straně své vlastní zájmy. Do popředí staví jemně šablonovitý příběh nevěsty proti své vůli, kterou se snaží odlišit od předchozích několika stovek zevrubnou psychoanalýzou neobvyklých postav. Ty do sebe zapadají a ačkoli se nejedná o žádné dechberoucí herecké výkony, působí autenticky jako v hraném dokumentu. Irit Sheleg věnovala tomuto filmu asi nejvíce úsilí ze všech herců, není pak tedy podivem, že kolem sebe soustřeďuje většinu děje. Tím by se zdálo, že pohledná Hasas Yaron přichází o prostor, ta se ale snaží kromě sňatku utéci snad i z hlavní role a místy plaše vrhá pohledy do záběru. Nebrání jí to ale ve smělém comebacku v příhodném okamžiku, kdy naopak Sheleg ustupuje do pozadí. Nejlépe snad zvládla Burshtein technickou část filmu - k té asi nemám vůbec žádné připomínky. Kamera je působivá, nasvětlení i barevnost scén dobře vyvážená. Pečlivě dávkovaný soundtrack je samozřejmě židovsky laděn a je v dokonalé symbióze se zbytkem filmu. Příjemně mě překvapilo, že režisérka diváka nepodceňuje a sugestivně prostřihává některé scény, dávaje tak obecenstvu příležitost k doplnění děje. Bohužel ale možná právě pod stejnou záminkou nechala celý hodinu a půl dlouhý snímek bez znatelné pointy. Musím také ocenit pár cynicky a ironicky laděných momentů, jimiž film protkala (např. rabína a troubu nebo rodinnou pomoc požidovsku hned na začátku). 7/10 [KVIFF 2013] (30.06.2013)

Citlivý náhled do tradic a zvyků ortodxních židů, myslím si že ta největší zajímavost pro mě jako českého diváka spočívá v naprosté odlišnosti tohoto světa. Myslím si, že lidská empatie a povaha zde jsou i přes mé "nováčkovskéů náhlednutí mezi ortodoxní židy vykresleny velmi věrohodně a celý film působí civilně. (08.04.2020)

Drama židovky, která neví, zda se chce nebo nechce vdávat, ale aspoň umí hrát na heligonku. Tyhlety etnografické výlety do společnosti, která vyznává jiné morální principy a řídí se jinými zvyklostmi, jsou pro evropského diváka vždycky aspoň trochu zajímavé, ale většinou formálně nezajímavá a na jedno použití. Objedou filmové festivaly navštěvované měšťáky, liberály a intelektuály, tam na chvíli zaujmou a do roka budou zapomenuty, neboť přijdou jiné filmy s obdobným tématem. A pokud nebudou o ortodoxních židech, tak budou o mormonech, amiších, inuitech, nebo třeba o korejcích ze Sachalinu. (06.07.2013)

Pohľad do vnútra ortodoxnej židovskej komunity a jej komplikovaných vzťahov (pre niekoho prekvapujúcich, pre niekoho nie...). Ženy sú v tejto komunite takmer nesvojprávne, na druhej strane ale zrejme nikdy nezažijú pocit samoty. Pre dokreslenie celého diania len zacitujem z mužskej rannej modlitby: "Bože, ďakujem Ti, že som sa narodil ako žid, nie ako nežid. Ďakujem Ti, že som sa narodil ako muž, nie ako žena"... aťď, atp. A správna manželka svojho muža neoslovuje "môj manžel", ale doslova "môj majiteľ"... Nuž veru, svet je divný aj zaujímavý v celej svojej rozmanitosti... A presne preto mám rada takéto filmy. (04.02.2020)