Miesto nej

Citlivý náhled do tradic a zvyků ortodxních židů, myslím si že ta největší zajímavost pro mě jako českého diváka spočívá v naprosté odlišnosti tohoto světa. Myslím si, že lidská empatie a povaha zde jsou i přes mé "nováčkovskéů náhlednutí mezi ortodoxní židy vykresleny velmi věrohodně a celý film působí civilně. (08.04.2020)

Film je důvěryhodnou sondou do života ortodoxní židovské komunity v Izraeli - aby ne, když je autorka její součástí a fundamentalistický myšlenkový svět důvěrně zná a ztotožňuje se s ním. Nedostatečný odstup od látky jí ale nevyčítám. Problém je ve způsobu jejího zpracování. Snímek řadím do kategorie ušlechtilé festivalové nudy, která má šanci zaujmout omezenou skupinu klubových cinefilů. Běžným divákům se film nejspíš bude film nepříjemně táhnout a nedivil bych se, kdyby subjektivně délku odhadli na dvojnásobek reálného času. Ano, představitelka Shiry vypadá křehce a je nesporně půvabná a prostředí židovské komunity je pro nás exotické a zajímavé. Existují naštěstí ale tituly, které svět ortodoxních dokáží odhalit atraktivněji. Nemusíme chodit daleko, Svatební plán od téže režisérky je svěžejší, sympatičtější a má reálnou šanci zaujmout širší publikum. Celkový dojem: 40 %. (05.03.2021)

Snímek je otevřeným oknem do židovské komunity, barvitě a realisticky vykresluje její pozitivní i stinné stránky. Rama Burshtein se soustředí hlavně na motiv rodiny, její důležitost a autoritu. Na sourodou společnost lidí, kteří si navzájem pomáhají a vlastně táhnou za jeden provaz, zároveň ale sledují každý po straně své vlastní zájmy. Do popředí staví jemně šablonovitý příběh nevěsty proti své vůli, kterou se snaží odlišit od předchozích několika stovek zevrubnou psychoanalýzou neobvyklých postav. Ty do sebe zapadají a ačkoli se nejedná o žádné dechberoucí herecké výkony, působí autenticky jako v hraném dokumentu. Irit Sheleg věnovala tomuto filmu asi nejvíce úsilí ze všech herců, není pak tedy podivem, že kolem sebe soustřeďuje většinu děje. Tím by se zdálo, že pohledná Hasas Yaron přichází o prostor, ta se ale snaží kromě sňatku utéci snad i z hlavní role a místy plaše vrhá pohledy do záběru. Nebrání jí to ale ve smělém comebacku v příhodném okamžiku, kdy naopak Sheleg ustupuje do pozadí. Nejlépe snad zvládla Burshtein technickou část filmu - k té asi nemám vůbec žádné připomínky. Kamera je působivá, nasvětlení i barevnost scén dobře vyvážená. Pečlivě dávkovaný soundtrack je samozřejmě židovsky laděn a je v dokonalé symbióze se zbytkem filmu. Příjemně mě překvapilo, že režisérka diváka nepodceňuje a sugestivně prostřihává některé scény, dávaje tak obecenstvu příležitost k doplnění děje. Bohužel ale možná právě pod stejnou záminkou nechala celý hodinu a půl dlouhý snímek bez znatelné pointy. Musím také ocenit pár cynicky a ironicky laděných momentů, jimiž film protkala (např. rabína a troubu nebo rodinnou pomoc požidovsku hned na začátku). 7/10 [KVIFF 2013] (30.06.2013)

Drama židovky, která neví, zda se chce nebo nechce vdávat, ale aspoň umí hrát na heligonku. Tyhlety etnografické výlety do společnosti, která vyznává jiné morální principy a řídí se jinými zvyklostmi, jsou pro evropského diváka vždycky aspoň trochu zajímavé, ale většinou formálně nezajímavá a na jedno použití. Objedou filmové festivaly navštěvované měšťáky, liberály a intelektuály, tam na chvíli zaujmou a do roka budou zapomenuty, neboť přijdou jiné filmy s obdobným tématem. A pokud nebudou o ortodoxních židech, tak budou o mormonech, amiších, inuitech, nebo třeba o korejcích ze Sachalinu. (06.07.2013)

Takový ten film pro festivaly a městské intelektuály, kteří sice mají v knihovnách v úrovni očí hostů Prousta a Havla, ale nevytáhli paty dál než do nejbližší hipsterské kavárny. Vhled do židovské komunity je přesný, popis jednotlivých svátků a slavností skoro dokumentární (ačkoliv ne detailní - třeba obřízku v reálu neuvidíme, asi by to kazilo dojem), tradiční dělení rolí mužů a žen je pojato tak, jak tomu ve skutečnosti je. Ano, někde na pozadí bublají - asi - nevyřčené emoce (židé obecně nemají potřebu si mezi sebou vyprávět, natož sami o sobě a z vůbec ne o svých citech, mankote), ale film s tím nějak víc nepracuje, netvoří nějaké větší drama, vlastně je až moc evropsky (a festivalově) uhlazený. Děj tu sice jakýs takýs je (vdá se? nevdá se?), ale na hodinu a půl je to velmi málo. Dobrý komentář gudaulin. (09.11.2021)