Som nesmelý, ale liečim sa

Pro mě osobně velmi zapomenutá komedie, protože pana Pierra jsem nikdy moc nemusel. Je to už velmi dávno, co jsem tento film viděl. Při hlubším vzpomínání si některé scénky vybavuji, což je celkem překvapivé, když vezmu v potaz, že mě tento snímek absolutně nebavil. Perlička na závěr. Víte proč tento film hodnotím až po čtyřech letech, kdy jsem registrován na CSFD? Nedávno v Ordinaci v růžové zahradě proběhl dialog mezi dvěma dívkami, že tato komedie je nejoblíbenějším filmem doktora Hanáka:) (05.06.2012)

Není to tak vtipné a tak chytré, jak jsem očekával poté, co jsem viděl snímek "Hračka", ale jsou zde velmi dobré a zábavné scény. Jen prostě nejsou nějak hezky rovnoměrně rozprostřené do celého snímku. Pierre Richard ale sám sebe režíroval velmi dobře a snímek vás rozhodně nebude nudit, jen vás sem tam trochu znejistí. (01.08.2017)

Asi nejlepší richardovka, která kdy vznikla. Má příběh sice prostý, ale neskutečně vtipný. Chechtal jsem se u něj téměř nonstop - když zrovna ne scéně, která běžela na plátně, tak alespoň těm předtím. A směju se ještě teď. Ona je to totiž neskutečná komedie, takhle má prostě vypadat film po francouzsku. Scény v kuchyni s talíři, s loďkou nebo hned ty úvodní jsou ale sakra nezapomenutelné. Mám Pierra Richarda rád a filmů s ním jsem viděl už docela dost, ale ani u jednoho jsem se nesmál tak, jako u tohoto. Navíc Pierrovi skvěle sekunduje Aldo Maccione, další výborný herec. Doporučuji všem milovníkům klasických francouzských komedií, je jedna z těch vůbec nejlepších. 100%. (17.07.2012)

Po shlédnutí několika filmů s Pierrem Richardem mám jasno, líbí se mi moc jeho filmy, kde účinkuje, ale o hodně méně pak filmy, které i režíruje. Potvrdilo se mi to u tohoto filmu, nebo u filmu Roztržitý. Na druhou stranu filmy režírované Francisem Veberem, jako Kopyto, Hračka, Otec a Otec, Uprchlíci nebo Velký blondýn s černou botou jsou úplně jiná kategorie a mají ode mě vždycky 5 hvězd. Tento film jsem protrpěla, chápu, že stydět se může každý a nápad, že na až nepřirozené stydlivosti postavím celý film je jistě zajímavý, ale pro mě otravný. Nedokážu se do hlavní postavy vcítit ani ji pochopit, jediné, co prožívám je lítost a vztek nad jeho neschopností. Navíc jeho objekt touhy, skleníková křehotinka bez chutě a vůně s povýšeným výrazem, jen tak bez zájmu proplouvá místnostmi a já tuplem nechápu, co je na ní tak úchvatného. Zkrátka láska je slepá. Stejně tak jsem jako dítě nechápala a nechápu dodnes Pata a Mata. Jejich neschopnost mě nebaví, ale irituje a podobně to mám i u tohoto filmu. Jediné co se povedlo byl nákup spodního prádla. A ještě jeden poznatek, jakkoliv se mi líbí hudba Vladimira Cosmy, tak i u těchto dvou filmů, Jsem nesmělý ... a Roztržitý mě vůbec nezaujala, na druhou stranu u těch ostatních, zejména u Hračky, mi přijde překrásná. (17.07.2022)

Tady se Richard pohybuje v rovině, na které ho většina diváků zná a na kterou je nejspíš sám zvyklý. Situační gagy dotažené až do krajností jsou někdy lehce za hranicí dobrého vkusu, ale to spíš kvůli konceptu postavy než Richardovu hereckému výkonu. Možná jde o to, že muž by pro svou vyvolenou dokázala opravdu cokoli. Bohužel málokterá žena je jako Agnes a dokáže ocenit obětí, které muž při svádění činí. Pierrovo finální vyznání je stejně nešikovné jako on sám, ale stejně tak upřímné, vzhledem k tomu, že nebyl ochoten svou vyvolenou ani pozdravit. (14.06.2014)