To já ne, to on

Pěkná smršť povedených gagů se řítí skoro celým filmem. Jenom pár momentů mi bylo trochu proti srsti, třeba fackování Anne Marie, a taky pobyt u nomádů mi už moc vtipný nepřipadal. Scéna psa s granátem to ale zase vyvážila. Většinou jsem se bavila velmi dobře, je to příjemná a milá komedie, co náladu nezkazí, ale pozvedne. (28.07.2019)

Když se vtip nedaří, může to skončit takhle. Velbloud vtipnější Pierra, a scénář postavený na písku. Když se v letovisku objevil i skutečný Georges Vallier a kombinace přesáhla mezí, začalo mi to lézt krkem. Ženský ale obsadili pěkný, a ani erotika nechybí (je hezčí Marie-Christine Deshayes nebo Valérie Mairesse?). (01.12.2013)

Začátek velmi slibný, postupně se propracovaný humor vytrácí v dáli písečné pouště. K nejlepším dílům Pierre Richarda tento titul sice nepatří, ale na volný letní večer prima úsměvné pokoukání. P. Richard hraje svou roli natolik přirozeně, což je u něj zcela samozřejmostí, že tím vyvažuje některé slabší dialogy a humorné scény. Posouvá tím dle mého mínění kvalitu snímku o příčku výš. Jeho mimika a pohyby těla jsou natolik vtipné, že mnohdy nevyžaduje daná scéna naprosto žádný mluvený projev. Kdybych měl srovnat pohybový projev P. Richarda s neméně známým francouzkým hercem Louis de Funèsem, pravděpodobně by P. Richard bodoval. V tom si Pierra Richarda cením více. (03.09.2008)

Slušně zábavná komedie, která postupně nabírá na obrátkách, aby vše korunovala svižnou ztřeštěnou souhrou všech zúčastněných. Jako celek to působí zábavně a tradičně hravě se sarkastickým vrcholem setkání čtyř mužů u jedné ženy. Pierre Renard (dobrý Pierre Richard) je scénárista píšící na zapřenou. V touze po osobním a zaslouženém prosazení se ohání jiným jménem, což ho přivádí do neuvěřitelných situací a ztráty osobní svobody při únosu pouštními bandity. Dobrým spoluhráčem mu je italský herec nevalné kvality Aldo Barazzutti (dobrý Aldo Maccione), který je však otrokem svého libida. Z dalších rolí: Aldova milenka Valérie (Valérie Mairesse), bezprostřední prostá dívka přesvědčená o své předurčené lásce k Pierrovi, Pierrova manželka Charlotte Renard (Danielle Minazzoli), trpělivě čekající na lepší budoucnost, svůdná krasavice Anne-Marie Weiss (zajímavá Marie-Christine Deshayes), se svou komplikovanou mužskou žárlivou scénou, scénárista Georges Vallier (Henri Garcin), těžící z Pierrova nadání, velitel arabských povstalců (Raouf Ben Amor), unášející obětí ze zištných důvodů, a žárlivý primitiv pan Weiss (Franck-Olivier Bonnet). Pobaví a svou vzestupnou tendencí i příjemně překvapí svou svižnou hravostí, ve které si rozkošnicky užívá. (25.09.2012)

Bázen, smoking, procházky....to se nedělá......TO TEDY NE! Pierre podruhé s Aldou Maccionem, tentokrát na písku. A na toho Nesmělého to určitě nemá, byť mám tento film taky docela v oblibě.  Moc schopností sice nemám, ale schopnost užít si blbinky s Pierrem určitě ano (:D) Že bych si šel shánět převlek falešného mnicha? Ale možná byla loni dodaná pětihvězda trochu extrém, i jako ryze fanouškovská.  Je to opět správná legrácka, fajn je i opakované zapojení Pierrovy první manželky Danielle Minazzoli, i letmé nahlédnutí do práce gagmanů (hlavně v podobě zasádní otázky: Mají to vědět předem nebo potom?) Je velká škoda, že s výsledkem  byl Pierre natolik nespokojený,  že na dlouhých 11 let zanevřel na režii. Jasný, naprosto se mezitím oddal skvělému světu Vebera, kde se dařilo a vznikaly nové skvosty .Ale místo všech těch Dvojčat a Švestek bych si určitě ještě  v osmdesátkách dál nějákou Pierrovu autorskou jízdu. Tohle je ale opravdu  trochu slabší Pierrův film než ty předtím a zjišťuji, že ho mám tak  rád hlavně kvůli tradičně skvělé hudbě Vladimira Cosmy a některým skvělým scénám ve spojovacím zábavném příběhu (byť to africké prostředí mě zrovna nějak netankuje), ale kvalita jednotlivých scének je malinko  kolísáva a některé věci jsou i trošku trapné (velblould a pit, závěrečný pobyt v zajetíí.) Rozpačitější momenty si vyzobavá asi hlaně  výrazná postava Aldovy milenky Valérie, která je občas otravná (hlavně v českém dabingu), ale postava natvrdlé fiflenky mi sama o sobě nepříjde jako špatný prvek a sem se i docela hodí.  No, musím si jako velký kluk ty  negativa i u takhle oblíbeného filmu přiznat.. Protože jinak nechybí tradiční fajnová atmosféra Pierrových filmů. A mimo ni se zde dají  najít i scény, které jsou vážně skvělé (smlouvání v kramě), na které ostatně v souvislosti s To nejsem já, to je on vzpomínám v první řadě a rád se k nim vracím. Největší masark je určitě oslava narozenin.:D     ♪Každěj člověk se má, když láska mu přeje, každěj člověk se má, když láska mu jde.  A nezapomeňte: Kdo říká negr, říká otrok. Snad se tedy alespoň Pierre konečně dozvěděl, jsi-li kluk nebo holka. A teď se jdu zmobilnit. (13.03.2022)