Revival

Jedna věc je víc, než jistá. Alice natočila už mnohem lepší filmy. Ať už to byl namátkou Výlet nebo třeba Tajnosti, tyhle filmy měly její nezaměnitelný, charakteristický rukopis, což se však o Revivalu rozhodně říct nedá. Přišlo mi to, jako úplně od jiného režiséra, což na druhou stranu může být jen můj subjektivní dojem. Je to dost předvídatelné a to hlavně na konci, který nenadchne, ale ani nějak extra nueblíží. Herci, v rámci svých možností ( Krobot, Heřmánek), předvádějí svůj standart, což se však rozhodně o všech říct nedá. V případě Richarda Genzera, bych navrhoval nominaci v kategorii nejhorší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za rok 2013, v kategorii neamerický film. Svou sošku, by měl asi víc, než jistou. Celkově na mě tenhle snímek působil jako místy sympatický pokus o upečení lahodného dortu, který se však během vaření a servírování strávníkům málem několikrát převrátil z talíře. Hodně horší trojka. (05.02.2015)

Všechna (lokální) sláva není (polní) kráva. Právě naopak. Když se zadaří, může to být úspěch jako bejk. Pětičlenná hudební kapela Smoke takový úspěch v sedmdesátých letech zažila, než se rozpadla. V jejich případě to však nebyl rozpad s definitivní platností. Kapela a její členové, i když už jsou dnes jen čtyři, chtějí oprášit zašlou slávu a pokusit se o comeback s vidinou vyprodaných sálů, tedy pokud jde hlavně o jejich nenasytného manažera. Jde o to, že už je to dávno, co jejich hvězda zářila a pro svůj postoj, anglické texty a prosazování západní kultury byla pro socialismus nepohodlná a od té doby se změnily nejen hudební poměry v zemi, což členové vzkříšené kapely pocítí na vlastní kůži. O tom, jak se s obnovenou slávou vyrovnají po letech, a nejen o tom, vypráví další režijní počin poměrně plodné režisérky Alice Nellis, která je kritikou vnímána jako naděje pro český film, případně pro jeho novou tvůrčí vlnu, na které se už delší dobu veze. O neotřelý námět se postaral producent filmu Rudolf Biermann, ale postupem stopáže se ukázalo, jak je obtížné ho rozšířit na plochu celovečerního filmu. Množství pasáží slouží čistě pro vyplnění, které nic moc neřeší v rámci přímé osy příběhu. Navíc, jako velké úskalí se ukázalo, že jde o kapelu fiktivní, a tudíž její představitelé žádní hudebníci v reálu nejsou, s čestnou výjimkou slovenského folkového písničkáře Mariána Geišberga, který hrál zpěváka kapely. Ze zbylých tří členů, Karel Heřmánek, Boleslav Polívka a Josef Krobot, si lze stěží někoho z nich představit mimo filmovou fikci jako skutečného hudebníka. Přesto tihle vypelichanci tvořili fajn partu, jejíž autentičnost sice byla sporná, ale s podporou a obsazením hudebníka Vojty Dyka jako syna Polívky a dobře zachycené koncertní atmosféry, se jí nakonec přece jen nějakou měrou docílilo. Z režijního rukopisu je patrná originální vyváženost a neochvějná snaha zůstat spíše nezávislým tvůrcem vysokých, a pokud možno nepodbízivých kvalit a rozhodný krok směrem k independentnímu stylu nakonec režisérka udělala až v závěrečné napěchované třetině filmu. Nellis v podstatě potvrdila svůj status režisérky s vytříbenou schopností pracovat s kvalitními, a ne až tak poslední dobou na plátnech kin protěžovanými herci jako je Karel Heřmánek, který zřejmě v rámci účinkování v reklamě na mobilního operátora vyslyšel volání přírody, s již zmíněným autentickým Geišbergem, svým způsobem sexy Jenovéfou Bokovou, vynikající Zuzanou Bydžovskou, o nic méně vynikajícím Josefem Krobotem nebo netradičně obsazeným Richardem Genzerem, který si svého vypočítavého parchanta zahrál s gustem. Jen Bolek Polívka mně do role hudebníka, se svým nejistým přístupem ke kytaře, až tolik nezapadl. Režisérka zachovala to, co si u ní cením nejvíce, a sice že nejde se stereotypním proudem a porušuje stanovené trendy. Absolutní revival českého filmu se tímto odvážným počinem nekonal, ale s postaršími hudebníky Milanem, Vaškem, Otíkem a Karlem se blýská na lepší časy. Mé hodnocení: 60% (19.11.2013)

Tady se zjevně zase točilo podle první verze scénáře, kde sice byly položené ucházející základy, ale chtělo to ještě pár verzí, ve kterých by se jednotlivé postavy a scény vyladily do zajímavějšího/dramatičtějšího/zábavnějšího tvaru a dopsaly se vtipy, které tu těžce absentují. A z těch čtyř jsem toho bývalého muzikanta věřil jen Geišbergovi (který dostal nejvděčnější roli). (11.12.2023)

Still crazy na česko/slovenský/ způsob. Po dlouhé době přímočará komedie, která neuráží a docela normálně a jednoduše baví. Zajímavé srovnání různých hereckých generací, kdy ta starší poráží o několik tříd tu mladší (dryáčnický Genzer) i tu ještě mladší (dřevěný Viktor Dyk). /17. 2. 15./ (17.02.2015)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,164,272▐ chce sa to hrať na nostalgiu ale nemá to patričnú iskru, súhru ani zábavnosť, keď príde na hudbu tak to až tak nesype ako by sa patrilo, pravú atmosféru to len hľadá, herci obstojní ale len preto že to majú v krvi, ináč skoro zbytočný film, ktorý na danej ploche skôr unudí než niečim upúta, čím to schématicky podaním pripomína rutinné americké ako že komédie /videl v kine: 40%/ (08.08.2013)