Teherán '43

Nehodnotím, protože si z filmu pamatuji jen výstřel na schodišti zezadu do hlavy - nic víc. Bylo mi šestnáct a v osmdesátém šestém jsme na tom byli se školou v kině. Pro puberťáka to ale v tu dobu bylo něco extra a ještě místo školy! O rok později jsme byli na "Jdi a dívej se", což ve mě nechalo daleko hlubší stopy... (01.04.2009)

Dávám 5. Strašně se mi ten film líbil. Videl jsem ho po 40 letech. Tehdy jsem ho jako děcko nepochopil. Teď taky ne. Kdo je kdo a proti komu. Pořad nový lidi a noví mrtví. Takovou schizu snad nejde vymyslet. Sjedu to ještě jednou. Třeba přijdu na to jaky poselství to má. Tři hodiny něčeho co nezanechá příběh ale pořád zajímavý. Delonova životní Vedlejší role. (25.03.2022)

Teherán 43 má být špionážní velkofilm. Pustila jsem si ho kvůli Delonovi a moc jsem nečekala. Obávala jsem se nepochopitelného děje, hloupých dialogů, záplavy nesympatických postav, šílené stopáže, a že Delon nebude moc dobrý – pokud tam tedy vůbec bude. A představte si: mé obavy se do jedné vyplnily! To není špionážní ani velkofilm, to je uspávací droga. --- P.S. pro ty, co se chtějí na film podívat ze stejně nízkých pohnutek jako já: Delon se tam mihne v 5. a 42. minutě první části a v 1., 9. a 31. minutě druhé části. Nic víc a nic míň. :) (07.07.2011)

Poválečný historický pohled na zobrazovanou událost není jednotný. (Post-)sovětští historici zastávají postoj, že NKVD zmařila atentát schválený Hitlerem. Západní historici o tom mají oprávněné pochybnosti, protože se nepodařilo dokázat existenci hlavní postavy Hanse Ulricha von Ortel. Film vychází ze sovětské verze a naznačuje, že na západě působí lidé, kteří mají zájem na tom, aby sovětská verze nebyla potvrzena. Film je proto označován za zideologizovaný, ale asi díky koprodukčním partnerům ne tak nesnesitelně jako jiná díla. Já jej považuji za spíše hraničí se žánrem alternativních dějin. Je to taková sovětsko-koprodukční variace na Šakala. Byly peníze na Delona, na natáčení v zajímavých exteriérech, ale snaha o předurčené ideologické vyznění při udržení koprodukčních partnerů ublížila zásadně vyprávění příběhu. Výsledek je nemastný a neslaný. Film nemá spád a v některých případech postavy jednají tak nelogicky a hloupě, až mne to nepříjemně rušilo. Například, pokud budete žena v ošuntělém hotelu, v cizím městě plném zločinu a v sousedním pokoji někoho zavraždí, pochybuji, že si sednete na okno v chodbě a budete tam klimbat, dokud vás někdo mužný neodvede do vašeho pokoje. Film se částečně odehrává v roce 1943 a v roce 1980. Masky a herecké vyjádření tohoto časového odstupu je u některých postav spíše naivní, než přesvědčivé. Jedinou (navzdory scénáři) opravdu živou postavou je bývalý agent Max v podání Armena Džigarchanjana. Pokud jste film v 80tých letech povinně viděli a jako já chcete zjistit, proč jste si z něj nic nezapamatovali, můžete se na něj znovu podívat. Guilty pleasure ale neočekávejte. Čas se dá ale zajímavěji strávit třeba pozorováním mravenců. POZOR! - následující část recenze shrnuje obsah filmu, i když jinak, než byl autorský záměr. Bývalý geniální špičkový agent - nájemný vrah Max ztratil zákazníky, je starý a zneuznaný. Asi protože podlehl stařecké senilitě, rozhodne se na aukci prodat neznámé dokumenty o své nejvýznamnější akci. Jelikož podle sovětského vidění světa jsou nacisté na západě doposud vlivní, rozpoutá tím peklo teroru a vražd. V nastalém chaosu si nadále počíná podle mnou odhadnuté diagnózy a přežije jen sovětský člověk a nacistický zloduch. Jediné, co mne na filmu pobavilo, je napsání této zlovolně špatné recenze. (02.01.2016)

Na tenhle film mám jednu speciální vzpomínku - v době své základní vojenské služby jsem ho promítal. Byly to čtyři poctivě zaplněné kotouče (jak se tu žehrá na délku filmu, tak to mohu potvrdit), a já při zavádění do promítaček prohodil druhý a třetí. A nikdo nic nepoznal. Pokud bych měl hodnotit samotný film, opravdu má dva velké nešvary: jedním je zmíněná délka (ale známe i rozsáhlejší díla) a druhým fakt, že se zajímavou látkou se tvůrci nedokázali popasovat lépe. Každopádně si rovněž myslím, že to je zajímavý pokus o spojení sil dvou značně rozdílných kinematografií, který je pro diváky dnes už jenom raritou. A jen na okraj, jediná významná ženská role, kterou ztvárnila Natalia Bělochvostikovová, patří rozhodně k těm lepším částem filmu, stejně jako pro někoho možná epizodní, ale zapamatovatelná postava Alaina Delona. (16.08.2009)