Teherán '43

Převážně koprodukce Sovětského svazu a Francie, kdy na francouzskou kinematografii je to značně utahané a na tu sovětskou kupodivu krapet rychlé. Dvojdílná nevyrovnaná podivnost plná předlouhých dialogů a občasných archívních záběru, které vyznívají naprosto zbytečně. Na špionážní filmy v tomto duchu byli sovětští tvůrci vždy kabrňáci. Akce poskrovnu aby se neřeklo a jinak neustálé konverzace a promluvy vedoucí akorát tak k uspání diváka. Jediný výrazný tu je Alain Delon, u nějž to ale dělá hlavně světový věhlas. Snímek o snaze potrestání dávných zločinců z dob války přináší sice zajímavý příběh, ale naprosto nešťastně ztvárněný. Ale taková už sovětská kinematografie prostě byla. (11.05.2017)

Dávám 5. Strašně se mi ten film líbil. Videl jsem ho po 40 letech. Tehdy jsem ho jako děcko nepochopil. Teď taky ne. Kdo je kdo a proti komu. Pořad nový lidi a noví mrtví. Takovou schizu snad nejde vymyslet. Sjedu to ještě jednou. Třeba přijdu na to jaky poselství to má. Tři hodiny něčeho co nezanechá příběh ale pořád zajímavý. Delonova životní Vedlejší role. (25.03.2022)

Teherán 43 byl kdysi u nás promítán v rámci československo-sovětského přátelství na školách a hodnotím jej s odstupem dlouhé řádky let. Byl to především hodně nevyrovnaný snímek, kdy šlo o typický koprodukční produkt: západoevropské společnosti dodaly peníze a několik hereckých hvězd a hvězdiček, sovětský štáb doma film natočil. Projevuje se v něm řada nedostatků typických pro sovětskou filmovou školu, tedy především nesmylsně přetažená stopáž. Západní producent by nemilosrdně 3/4 hodiny filmového materiálu vyházel. Snaha natočit napínavý politický thriller s řadou akčních prvků navíc přes veškerou snahu místy vypadá v sovětském pojetí trošku legračně. Na druhé straně je zejména pro fandy filmové historie snímek zajímavý svým obsazením - u nás prakticky neznámý Armen Džigarchanian byl neobyčejně pozoruhodný herec, Kurt Jürgens tuším hrál Churchilla. Celkový dojem: 45 %. (24.11.2006)

Někdy je mi hvězdičkové hodnocení úzké. Tahle historka o nepovedeném atentátu a jeho dozvucích po pětatřiceti letech je tak na sedmdesát procent. Způsob vyprávění je docela rafinovaný, ale aby byl dostatečně působivý, potřeboval by dodat více dynamiky, místy to působí poněkud utahaně. Ale tady je třeba brát v úvahu, že je to starý film, dnes jsme zvyklí na poněkud svižnější styl. Co mě nejvíce iritovalo, byly ty jejich masky. To je pro sovětské filmy typické, třicetiletý herec hraje sedmdesátiletého a je tak nemožný, že je to až směšné. Tohle pak film docela shazuje. (Spravedlivě musím ale uznat, že Noodles v Tenkrát v Americe vypadá stejně, a tomu filmu jsem dal plný počet. Takže se musím ve své kritice trochu držet zpátky, abych byl objektivní.) Když jsem v titulcích viděl jméno Alaina Delona, čekal jsem, že bude hrát poněkud aktivnější roli, ale jeho přítomnost ve filmu je pouze dekorativní, Rusové si to odehrajou sami. Možná to mohlo být trochu kratší. Jinak celkem fajn, pokud na to máte chuť. (02.07.2007)

Nehodnotím, protože si z filmu pamatuji jen výstřel na schodišti zezadu do hlavy - nic víc. Bylo mi šestnáct a v osmdesátém šestém jsme na tom byli se školou v kině. Pro puberťáka to ale v tu dobu bylo něco extra a ještě místo školy! O rok později jsme byli na "Jdi a dívej se", což ve mě nechalo daleko hlubší stopy... (01.04.2009)