Ledová ňadra

Obstojný mysteriózny thriller. Tajuplné postavy, do ktorých nevidíte, napínavá scéna s výťahom, typicky francúzsky hektická autonaháňačka po serpentínach v okolí Nice, kde sa film odohráva. A nečakane poetický (smutný) koniec. Delon tu hrá významnú rolu, ale ani jednu z dvoch hlavných - tie majú Claude Brasseur a Mireille Darc. Poetika starej európskej krimi má niečo do seba. (30.05.2011)

V ramci filmografie Georgesa Lautnera /Les Bon Vivants, Road to Salina, My se nehnevame/ je tento film vysloveny priemer. Lautner sa tu pokusil o francuzsky fryler, kde mala mat Mireille Darc ladove nadra a Delon zase ladove oci. Potom on sa ju pokusi zachranit, ale ona je dusevne chora ...... no a na tom sa Lautner dost neuspesne pokusil vybudovat akysi svoj pokus o tuhy fryler, miestami az dramu . 69 % (20.10.2018)

Musím říci, že mě film velmi příjemně překvapil zejména tím, jak udržel mou pozornost a eliminoval stisknutí klávesy "Pause" na ovladači na nulu. Postavy jsou vlastně rozděleny na dva tábory - na straně jedné magický, hypnotický kus ledu (Peggy Lister v podání Mireille Darc), na druhé straně chlapi, předhánějící se o její přízeň v čele s chladným a těžko odhadnutelným advokátem Marcem Rilsonem (Alain Delon) a přátelským a lehkomyslným Fracoisem Rollinem (Claude Brasseur). Temnou atmosféru dokresluje nebezpečný řidič p. Rilsona Steig, kterého očekáváte za každým rohem, v temné garáži bez světel... (09.07.2008)

Dokonalý thriller je ten, u kterého se bojím i po stodvacáté. A u Ledových ňader se bojím pokaždé. Hrozně se bojím u scény ve sklepě (výtah + vozík) a celý film se bojím o Clauda Brasseura, protože je to takový hodný a bezelstný ňouma, že snad ani není možné, aby to přežil… Mráz mi běhá po zádech z chladného a chladnokrevného Alaina Delona a narazit někde na Mireille Darc, tak beru nohy na ramena, i kdyby držela jen prachovku. Film ideální jako alternativa studené sprchy pro horký letní večer. (21.03.2011)

Furt se někam jezdí a ňadra vykouknou jen jednou. Bylo by líp, kdyby film řezal zatáčky aspoň trochu jako Stejk, takhle jsem místo na cestu koukal spíš z okna. Jinak Peggy je přesně ten typ, za kterým běžíte i když moc dobře víte, že správný směr je na opačnou stranu a co nejdál. Chtěl bych o sobě říct, že už mám tohle za sebou, ale kus Francoise v sobě máme všichni a napořád. Tak si držme palce. (30.07.2017)