The Captive

Já jsem tušila, že to nebudu mít s Atomem jednoduché. Kdepak Sladké zítřky a nebo Feliciina cesta, tam jsem neměla problém, ale tady jsem silně rozpolcená a nevím, kam mám The Captive zařadit. Možná, že kdyby se tolik nesnažil tvářit tajemně, zajímavě, originálně až experimentálně a kde na začátku vím zhruba tolik, co na konci, tak by to prospělo oběma stranám. Divákovi jako jsem já, rozhodně. V prolínání časových rovin jsem se po půlhodině zorientovala, ale horší to už bylo se scénářem, z kterého se podle mě dal vykřesat daleko větší trhák. Takhle jsem měla pocit, že tam snad není jediného normálního tvora, protože jsem se nemohla zbavit dojmu, že se všichni pohybují v jakési pro mě nepochopitelné dimenzi. Ještě tak otec Matt působil přijatelně, kterého hrál ostřílený Ryan Reynolds, ale když jsem viděla interiér jeho auta, tak jsem taky chvíli zaváhala. Co se tvůrcům povedlo maximálně dobře, byl výběr osoby, která trávila čas s Cass. Tak slizký a odporný typ člověka od prvního pohledu jsem dlouho neviděla. Tam jsem neměla jediný problém zaujmout jasné stanovisko. Zkrátka celý Atom Egoyan, ale já tentokrát konstatuji, že to bylo velké zklamání. (06.11.2014)

Opravdu chladný thriller. Po Zmizení je tu další podobný srdcervoucí příběh. Ztráta potomka je vážná záležitost, a je jasné, že to diváka dostane. Ale tady se mi líbilo, že se netlačilo zas tak na pilu, a byly tam i jiné dějové linie. Takže veškerá koncentrace nebyla jen na dívenku v multifunkční místnosti. Celý průběh a vyvrcholení bylo celkem očekávané. Ale jsem rád za happyend. Po herecké stránce žádné výtky, scénář si myslím obstojný. Tak mi nic asi nebrání dát tomuto dílu už slušných 70%. (25.10.2014)

Mrazivý thriller s už tak dost nepříjemným tématem, ale ještě daleko děsivější ústřední pointou (stalking, psychický teror) celého filmu. Egyptský režisér Atom Egoyan, který má na svém kontě například diskutovaný Devil’s Knot, má na filmy s touto tématikou očividně čich a stejně tak je tomu s The Captive. Ryan Reynolds a M. Enos v rolích zdrcených rodičů jsou přesvědčiví, ale Kevin Durand v roli psychicky narušeného únosce je přímo excelentní a přesně takový charakter bych od slizkého šílence čekal. Co je ale největším plusem filmu, že ve stěžejních scénách umí být napínavý, v jiných zase neskutečně emotivní a místy jsem se doslova v třepal v křesle a trpěl s postavami. Výborně a poutavě podaný film, který si s divákem umí vyhrát a nastiňuje odvrácenou stranu společnosti v reálném obraze. (02.10.2020)

Film, který zmrazil Niagarské vodopády. Zbytečně vypravěčsky překombinované, zakleté v pomateném pendlování mezi minulostí a současností. A kdo ví, jestli tam náhodou nebyly i flashforwardy! Prostě jen další mdlý thriller, ve kterém k sobě padouch láká hlavního hrdinu skrze cestičku z vánočních stromků: cože? Nevěřil jsem tomu slovo. (12.12.2016)

No, chvílema jsem teda nevěděl, jestli jsem v minulosti, nebo v přítomnosti .. Možná se mi to i líbilo, každopádně za pár sekund to bylo vždycky objasněný. Mireille byla dost přesvědčivá, i když jako postava ve filmu, kdy celou dobu (8 let?) dávala ztrátu dcery za vinu manželovi, za to bych jí rozmlátil hubu . Kevin zahrál božího psychouše! Dokázal, že umí hrát.. Vesměs nízký hodnocení mi smazalo veškerý očekávání, takže mě to dost příjemně překvapilo, i když možná nemělo, protože kanadský filmy jsou podceňovaný. A jelikož mám rád Ryana, a byl to dost kvalitní krimi thriller, dávám full. (04.03.2015)