Week-end à Zuydcoote
Week-end a Zuydcoote
Weekend at Dunkirk
Weekend at Dunkirk
Weekend at Dunkirk
Weekend at Dunkirk
Weekend at Dunkirk
Réžia:
Henri VerneuilScenár:
François BoyerKamera:
Henri DecaëHudba:
Maurice JarreHrajú:
Jean-Paul Belmondo, Catherine Spaak, Jean-Pierre Marielle, Pierre Mondy, Albert Rémy, Marie Dubois, François Périer, Jean-Paul Roussillon, Paul Pavel (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Dramatický příběh z druhé světové války se odehrává u severofrancouzského města Dunkerque počátkem června roku 1940, kdy německá vojska přešla do protiofenzívy, zatlačila spojenecká vojska k mořskému pobřeží a přinutila je k ústupu za kanál La Manche. Jeho hrdiny jsou příslušníci francouzské pěchoty, kteří navzdory nebezpečí dostanou příkaz vyčkat na pobřeží, dokud nebude v rámci mohutné operace Dynamo dokončena evakuace britských jednotek. Ačkoli je pobřeží zasaženo krvavým konfliktem, který si už vyžádal mnoho životů vojáků i místních obyvatel, někteří stále odmítají odejít a opustit své domovy. Jako třeba sympatická dívka Jeanne, která pomáhá francouzským vojákům v obtížné situaci, ošetřuje raněné a sblíží se s mladým citlivým vojákem Julienem Maillatem. Julien dívku zachrání před znásilněním, o které se pokusí jeho dva kolegové, a ze všech sil se pokouší udržet víru v přežití, což je ovšem v rostoucím stresu a napětí stále obtížnější. Obklíčení vojáci se totiž musejí bránit velkému tlaku německých tanků a pěchoty a přitom se stávají snadnými cíli pro německé stíhačky, které jim téměř bez ustání hřmí nad hlavami. Julien se dlouho marně pokouší Jeanne přesvědčit, aby změnila názor a opustila nebezpečné místo, a když nakonec dívka souhlasí, že odejde, nadchází tragické finále příběhu, který zachycuje jednu ze smutných kapitol druhé světové války. (Česká televize)
(viac)Recenzie (98)
Víkend na Zuydcoote Belmonda dabuje dr. Stránský :-) Píseň linoucí se z vysílačky je “ J'attendrai ” (francouzsky “já budu čekat” ). Jedná se o populární francouzskou píseň nejprve nazpívanou Rinou Ketty v roce 1938. Stala se oblíbenou písní během druhé světové války. ()
Druhá světová válka jako rutinní každodennost z pohledu řadového vojáka a současně jako epizoda dramatického zvratu válečné situace na francouzsko-belgické hranici. Jean Paul Belmondo ve stále mladém věku vystupuje přesvědčivě a suverénně v neorealistickém filmu, který není věnován hvězdám, ale jak napsal také ruský spisovatel Isaac Babel, kapavce. Místo vítězných fanfár tu člověk prohlédá do zmatečnosti a všudypřítomnosti smrti a jen na velmi vzdáleném pozadí tuší první porážky nacistů a nastupující okupaci západoevropské demokratické velmoci. Merleova literární předloha i výrazná výprava tomu všemu propůjčují další rozměr. ()
Rozpaky. Tak předně, jakkoliv jsem velkým krtitikem stupidních dabingových šarád, kdy postavu padesátiletého mluví dvacetiletý herec, tady bych i snesl mladého Belmonda s hlasem dědka, když by tím dědkem byl Krampol. Protože bez jejich spojení není moc důvod zvedat oči k obrazovce, zvlášť když zápletkou je německý hon na zmateně velené francouzské králíky. Nepopírám, že filmů z normandského pobřeží z roku 1940 (namísto 1944), tedy z ústupy před Hitlerem, jsem moc neviděl, ale tady jako by nebylo ani co vyprávět. Rozhodně jeden ze slabších filmů JPB, ještě "doražený" slaboučkým dabingem (Česká produkční 2000 a.s. pro CET 21 s.r.o.). ()
Válečný film zase trochu jinak, a po Nolanově Dunkerku (který ve mně pořád rezonuje), jenž ukázal tuhle historickou událost z pohledu Britů, tu máme tentokrát pohled Francouzů, resp. hlavně vojáka Maillateho, kterého tak skvěle ztvárnil Jean-Paul Belmondo. První, co mě na Víkendu na Zuydcoote zaujalo, jsou bojové scény, nálety Štuk, výbuchy, vše působí velice realisticky (chvílemi to dokonce překonává i Nolanův majstrštyk). Film bez patosu a velkých vlasteneckých proslovů, ale o to silnější (díky kleopatře za tip na tento skvělý válečný kousek a doporučuju dál). ()
Zuydcoote je místo, kde bych určitě nechtěl strávit dovolenou. Pláž nacházející se na severu Francie je těžce přeplněna francouzskou armádou podpořenou anglickými vojsky utíkajícími zpět do Anglie. V této vřavě se odehrává příběh vojáka, jeho víkendová historka o tom, jaké to ve válce opravdu je. Jediný víkend dokazuje to, že se člověk nedokáže nudit. Jean-Paul Belmondo sice hraje trochu vážnější roli, ale neexistuje aby se neotáčel okolo nějaké dámičky. I zde hraje takováto dámička zásadní roli a co je hlavní, celý příběh a vlastně víkend pohodlně zpříjemňuje. Jenže to by zpříjemňovat neměla. Celý příběh je totiž jedno velké utrpení, se kterým se vojáci utkávají po celý průběh samotné války. Líbí se mi, jak film není nijak velkolepý a přitom přínosný co se historie týče. Je málo takovýchto válečných filmů, které jdou takzvaně proti davu. Většinou se točí film o válce hlavně z důvodu velkoleposti, tenhle je točen proto, aby poukázal na život vojáků, které zaměstnávala válka, tak jak jsem to snad nikdy neviděl a přitom to vypadá tak nádherně obyčejně. --- Cos dělal dneska? - Zabil jsem krysu - Proč? - Nevim, tak jsem zabil aspoň něco v týhle válce. ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (8)
- Jean-Paul Belmondo predviedol všetky svoje kaskadérske kúsky vo filme sám, vrátane nechráneného pádu zo schodov. (westerns)
- Píseň linoucí se z vysílačky je „J'attendrai“. Jedná se o populární francouzskou píseň nejprve nazpívanou Rinou Ketty v roce 1938. Stala se oblíbenou písní během druhé světové války. (sator)
- Scéna, kdy se Julien Maillat (Jean-Paul Belmondo) setkává při nalodění na pláží s anglickým kapitánem Robinsonem (Ronald Howard), naráží na slavného anglického brankáře, který začal poprvé v bráně skákat a od kterého také pochází tzv. "robinzonáda". (Looka)
Reklama