Jack Ryan: V utajení

V téhle naivní až blbounké špionážní pohádce jsem vyčenichal dva silný prvky, hudbu Patricka Doyleho a pak jeden špicozní herecký výkon, ale to jméno si musíš najít sám brouku, jen napovím, nebyl to ani Chris Pine, nebyla to ani Keira Knightley (tu film zastihl hodně mimo formu) a nebyl to dokonce ani ten, který tančí se CIA. Film měl spoustu ha ha efektů, kterejma by tvůrci neuspěli ani u obyvatel pařezové chaloupky ale jeden byl tak gogo, že ho tady prostě musím napráskat, odehrává se v okamžiku, kdy Jack musí rychle analýzovat situaci, teroristu a potencionálně ohroženou oblast, jako ty vole, tomu by moh konkurovat snad jenom univerzální český genius Jára Cimrman. Já měl pocit, že Jack nám odpoví i na otázku jestli bylo dřív vajíčko nebo slepice. (29.01.2014)

Poctivá přímočará žánrovka, která nepotřebuje cool filtry, zpomalovačky, digitální orgie, kterým padne za oběť půl Londýna, ani jiné oblíbené filmařské berličky, aby dokázala s přehledem udržet napětí. Ukazuje, že klasika pořád funguje. A jako bonus "rodinná" linka. Bavíl mě střet typického, téměř old-bondovsky pojatého "svět je ohrožení" s "náš vztah je v ohrožení," o který se starala Keira. Bavilo mě jak neustále narušovala tu přímočarou žánrovou linku svým podezřením, svými otravnými otázkami a nečekanými kroky. Stejně tak mě bavilo jak nadšeně a bez potíží se přidala do hry na záchranu světa. K tomu skvělý Kevin Costner, poctivá akce, spousta potěšujících detailů a samozřejmě Branagh, který výtečně vystřihl inteligentního, dokonale slizkého, nelítostného a kouzelně patetického padoucha. Není to nic, co by se trvale nabouralo do žánrové klasiky, není to nic, co by přineslo do žánru něco převratného nebo vůbec nového, ale dobře jsem bavil a ani chvilku nenudil. (04.02.2014)

Na americký film nezvykle deziluzivní zkušenost. Koeppa a Zailliana jsem před novým Jackem Ryanem řadil mezi současnou scenáristickou špičku a Branagh pro mne byl velmi zdatný režisér inteligentních snímků. Jejich společný počin je ovšem ukázkou té nejhorší scenáristické i režijní fušeřiny. V hrubých obrysech scénář sice drží pohromadě (kruhová struktura vyprávění, obstojné propojení vztahové a pracovní linie, ekonomické využití rekvizit), ale jednotlivé scény odhalují zarážející lenost tvůrců při vymýšlení toho, kterak určitou postavu přimět udělat určitou věc. Počet podpůrných konstrukcí, jež před námi vinou nedomyšleně rozehraných situací a natvrdlého jednání hrdinů vyvstávají, exponenciálně roste a jedinou adekvátní reakcí na finálních dvacet minut, kdy všichni náhle projeví zázračnou jasnozřivost a schopnost být ve správný moment na správném místě, je jeden nepřetržitý facepalm. S výjimkou syrové hotelové rvačky, ještě udržující při životě naději, že by mohlo jít o slušný paranoidní thriller à la pozdní Hitchcock, je akčním scénám vlastní tuctovost a nepřehlednost. Přesunout pozornost od režie a scénáře k hercům znamená vykročit z bláta do louže, protože postavy jsou zaměnitelné a obsazené převážně necharismatickými herci. Dvojitá (nebo dokonce trojitá?) expozice pouze naznačí, že by mohlo jít o „origin story“ sledující zrod hrdiny. Ve výsledku není návrat do minulosti využit k možnosti sledovat dlouhodobější vývoj protagonisty, který se de facto nevyvíjí (Pineův výraz je na konci naopak ještě vyjukanější než na začátku), ale slouží především k zesílení pro-amerického akcentu vyprávění: musíme bránit své území, hodnoty a – hlavně – peníze. Podobně se zprvu zdá, že Ryan bude od jiných akčních hrdinů odlišen využíváním intelektu namísto svalů (třebaže Pineův herecký typ je s něčím podobným naprosto neslučitelný), ovšem hlavní, mimochodem dost debilní, infiltrační akci vymyslí někdo jiný a veškeré posuny vyprávění jsou řešeny fyzicky, nikoli sběrem a analýzou dat. Ryan se nakonec jeví jako inteligentnější postava hlavně díky tomu, že je obklopen samými idioty, kteří nedokáží naplánovat operaci nezaloženou z velké části na náhodě. Velkou posilou ansáblu není ani samotný Branagh, jehož zarputilý ruský patriot s jaterními skvrnami a eko-žárovkou by se lépe vyjímal v některé studenoválečné bondovce. Oněm bondovkám ovšem nechyběl nadhled, jehož naprostá absence Jacka Ryana, urážku špionážních thrillerů a jejich diváků, definitivně zabíjí. Pro svou lacinost (nikoli rozpočtem, nýbrž vším ostatním) jde o záležitost použitelnou leda jako Film týdne (nebo jak to dneska nazývají) na Nově. 50% (27.01.2014)

Kupodivu film nedrží nad vodou Branagh, ale hudba Patrika Doyla. A vlastně ani ta ne. Plus za koupelnový fight, stoky a Kevina, zbytek je naprosto zbytečná straight-to-vhs rutina bez špetky logiky či invence. Poslední záběr pak jen hezky utvrzuje cílovou skupinu televizního diváctva sobotního odpoledne. Na Nově. (a vůbec, co je to poslední dobou za diletantskou módu vynechávání finálních soubojů?) (30.01.2014)

,,BUDETE PRACOVAT V ŘADĚ SOUKROMÝCH BANK NA WALL STREET, KDE VYUŽIJETE SVÉ POZICE K TOMU, ABYSTE ODHALIL DOTOVÁNÍ TERORISTŮ. VAŠI ZAMĚSTNAVATELÉ NEBUDOU VĚDĚT, ŽE DĚLÁTE PRO NÁS. LIDÉ, KTERÉ MILUJETE, JAKBYSMET. BUDE TO OSAMĚLÉ, ALE TAKHLE TO DĚLÁME...“ /// Myslím, že i špionážní film by mohl udržovat svižný tempo a vyvážit množství keců solidní (nebo aspoň nějakou) akcí. Jasně, pokud se zrovna nejedná o závažnej geopolitickej problém, na kterým je všechno postavený… ale zabránit nástupu další hospodářský krize?… nu což, stalo se. I tady je pár solidních okamžiků, ale na většinu si musím vyčkat tu první hoďku, která mě moc (ani ze špiónskýho pohledu) nenadchla. Nadšení z toho, že ,,ruská mise“ nabírá na tempu, trochu kazí zjištění, že ani scénáristicky se nejedná o žádnej zázrak. Navíc ten Chris Pine - bez kosmickýho skafandru, není žádnej charismatickej nadsamec. Takovej skautík s vlastnostma, který mu ani nevěřím. Akce zrychluje, ale i tady jde spíš o kvantitu, než o kvalitu, a přestože to většinou moc neřeším, tak úsměv na mým ksichtu nepředstavuje nadšení. Film nakonec neposílám do naprostýho propadliště dějin, ovšem Branagh by se měl držet Šejkspíra, nebo se aspoň mrknout na toho správnýho agenta Jacka. Reachera. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dílo Toma Clancyho je moje Alfa. A Ω. 2.) Páč tajnejch agentů, co bojujou proti Rusku, není nikdy dost. 3.) Thx za titule ,,-OverLord-“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (13.05.2014)