Doo gaeui dal

Seok-ho Choi sa preberá v neznámom dome uprostred lesa. Spolu s ním sa v suteréne nachádza 18 ročná teenegerka In-jeong Park, túžiaca po popularite, a krásna, mladá spisovateľka hororovej literatúry. Ani jeden z nich netuší, ako sa na danom mieste ocitli, kde to vlastne sú, a z akého dôvodu sa v danom dome nachádzajú. Vzájomnej dôvere nenapomáha ani fakt, že sa absolútne nepoznajú, sú zmetení a netušia čo ďalej. Po relatívne krátkom čase narazia na vystrašenú ženu, ktorá ich upozorňuje, že v dome nie sú sami a ich životy sú v ohrození. Napriek tomu, že je noc, treba spraviť rázne rozhodnutie. Ostať v relatívnom bezpečí medzi "štyrmi stenami" a prečkať do rána, alebo prejsť cez temný, strašidelný les. Na nočnej oblohe sa v rovnakom čase objavujú dva mesiace. Podľa starej legendy sa nezadržateľne blíži tajomné zlo. Pár krátkych, zimomravých scén je na horor veľmi málo (tobôž keď sa jedná o ducharinu!). Snímok sa prevažne spolieha na atmosféru (ktorá napriek snahe, účinkuje len zriedka) a príbeh (ktorý je až na zápletku pomerne obohraný). Najviac zaujali, tradične nadštandardné herecké výkony. V tomto sú ázijci majstri. Ducharina, bez duchov pre nič neočakávajúcich. "Two Moons" je síce pekne natočená rozprávka, no z hororového umenia ponúkol naozaj veľmi málo - 50%. (20.06.2014)

Jeden z mála nizkorozpočtových minimalistických hororov (a tých točia korejci ako slováci telenovely) čo postupne nadupal atmosféru ako prasa. Celé to držia prakticky celý čas 4 herci a jedna chatrč - a to klobúk dolu. Iste pre mnohých nezáživná záležitosť, ono sa tu toho moc nedeje, ide skôr o také hororovo komorné dielko, kde mimo iného (ako to u korejcov japoncov a podobných býva zvakom) sa odhalujú (samozrejme pohnuté) osudy jednotlivých postáv, Ono sa to dá sčasti poňať aj ako dráma - a práve túto šikmookí priatelia radi kombinujú s hororom - pre nich asi výkvet umenia, pre našinca tá dramatická stránka často zbytočný balast - ale tu práve prekvapivo naopak - tá dramatická stránka dopĺňa celkový dej a hodne prispieva k zhusteniu atmosféry. (30.09.2015)

Korejské filmy miluju, ovšem u hororů si tím nejsem až tak jistý. A tohle je další z filmů, který mě viklá. Pět herců v pár místnostech, nějaké ty flashbacky a především neskutečně velké porce nudy. V první půl hodině se tam stane úplný prd, tedy kromě dvou párů nohou, lana a tváře ve tmě které není skoro vidět. Taky to mohla být třeba lampa. Ono vlastně ve zbytku filmu se toho taky moc neděje, ani žádné vžum klišoidní lekačky, nic. A to stejné ve mě film zanechal, nic. Koncentrovaná nuda. (05.08.2014)

průměrný horor , ale s výborným námětem jen není dotažený do konce, v první polovině filmu fungovala i atmosféra poté se někam vypařila a to je škoda, mohl to být velmi dobrý horor , bohužel je z něj jen další průměr což mě velice mrzí , ale za shlédnutí určitě stál,nebyla to promarněná hodinka a půl :) (07.10.2013)

Silný nadprůměr, který pro mě bohužel dost trpí režií a i hereckými výkony. Od začátku mi herci nebyli moc extra příjemní. Role jsem jim nevěřil a to samozřejmě pro mě celou situaci podkopávalo. Ji-seok Kim se sice časem rozehraje a i na Han-byeol Park člověk změní názor, jelikož se dostane spíše do statické role, kde nějak nejde nic moc podělat. Světlým momentem tedy je skvělá scéna se šíleným smíchem Ji-seok Kima. Rád bych ale viděl scénář k filmu, jelikož snímek postupem času začne působit docela zmateně. Pokud někomu přijde obsah filmu od uživatele cardinals povědomí, tak má pravdu z půlky. Vychází sice ze situace, která tu již byla po vzoru SAW hodněkrát a hodněkrát ještě bude, nicméně zde je rozhrána stylem, který předvídatelný není, takže pokud ricci.s již po pár úvodních minutách tušil pointu filmu, tak smekám, ale myslím že jen klame. Pointa filmu, děj filmu chcete-li, je hezkým příkladem toho, jak se dá stokrát omletá počáteční situace rozehrát jinak. Díky tomu, že se snímek odehrává v noci není o temnou atmosféru nouzi. Two Moons ale bohužel postrádá skoro hodinu nějakou větší atmosféru, i když k její gradaci a přípravě na poslední půl hodinku děj přímo vybízí. Jsou vidět pokusy o její navození (scéna v lese, nalezení ženy, scéna na půdě apod.), ale ty bohužel záhy vyšumí do ztracena. Scénu na půdě musím ale trochu vyzvyhnouti, jelikož situace s kamerou na noční vidění byla při nejmenším zajímavá, ale jako z celého filmu z ní Dong-bin Kim nedokázal pro mě "vymlátit" co se dalo. Hezký zvrat celé atmosféry filmu pro mě přišel přesně v jeho hodině, kdy až hmatatelně začalo, při a po scénách uvědomění si situace, přituhovat a celkově se po zbytek filmu na Two Moons dívalo úplně jinak. Divákova zmatenost z filmu ale bohužel z části i tak přetrvává a je otázkou, zda je to jeho vina (něco mi uniklo, nechápu to) a nebo to Dong-bin Kim prostě nedokázal vysvětlit. Důkazem toho je poslední scéna na půdě s Han-byeol Park, která je sice dobrá, ale nemohu říct že jsem přesně pochopil všechny její aspekty, co a proč se přesně děje. No nic, i tak Two Moons mě při nejmenším vcelku dost zaujaly svým dějem, rozhodně pro mě jde o lepší nadprůměr a není to ztráta času. Procentuálně vyjádřeno hodnotou 63%. (15.07.2013)