Cartouche

Dostat místo vyznamenání vstupenku do 1. linie, to fakt jde. Kdo by neodolat :-) Je osvěžující vidět Belmonda jako „mladíčka“, tady bych mu tu jeho svůdnost i žrala. Ovšem na rozdíl od Claudie. Ona je opravdu krásná, ale vyrukovat s větou: „Jmenuju se Venuše a je mi dvacet.“, to trochu přepískli (měla sice jen 24, ale působí mnohem starší). A naopak Belmondo ve svých 29 na mě působil mladším dojmem a nemohla jsem se zbavit pocitu, že je Třískovi přece jen podobný. Téma „Nezabíjet a okrádat jen šlechtu“ tady už bylo, takže takovej francouzskej Jánošík. Navíc v podání akčního Belmonda, kterej od nikud najednou vyskočí oknem, střílí na něj z metru a nikdo ho netrefí. No, Belmondo, no. Je to prostě king. A jeho kamarád Hezoun (no jestli je opravdu hezoun, o tom by se dalo polemizovat, každopádně kus chlapa to je) vyrve holýma rukama trám ze zdi. Jejich komunikace ale výborná: „Já měl takovou macatou, ta měla oči… - Každá má oči.“ Vojáci neumí jezdit na koni bez sedla. Jméno Lojzík je opravdu ryze francouzské. Kdyby mě někdo vypaloval cejch na čelo tak budu řvát jak tur. A spoustu dalších podivností. Navíc JPB je pěknej hajzlík, protože má doma krásnou Venuši a touží po té, která na něj křičí: „Zbabělče, ničemo!“, hérečka jedna, a pak pro jistotu omdlí. Ale jinak to byl celkem dobrej film. (05.05.2010)

Jejich statečné chování by zasluhovalo vyznamenání. - Správně, poslat do první linie :)) Nelíbil se mi na Cartouche ani tak příběh, či postavy ale dobře udělané kulisy a celkově barevnost filmu. Belmonda moc nemusím ale Cartouche je jeden z těch jeho lepších filmů. Za to CC byla dokonalá. Ať už je v civilu, nebo hraje zlodějku či vdovu ve westernu, tak v té době vypadala skvěle a charisma měla na rozdávání. Z dob 60. let a francouzských filmů té doby nemám moc odkoukané ale např. s Třema mušketýrama nebo Četníkem to na druhou stranu nemůžu srovnávat... 65% (08.07.2009)

Pravda...Belmondo mi nikdy nic neříkal a francouzských dobrodružných filmů jsem zase tolik neviděl, ale Cartouche je na mé gusto rozvláčný a natažený, jako když namažete málo másla na velký krajíc. Velkým štěstím pro film je zapřažení hudebního skladatele jménem Georges Delerue, jehož hudba uměla s ušima to, co čokoláda s jazykem... Claudia Cardinale byla nádherná baba, takže na ni se taky dívá jak na Monu Lisu, jen by potřebovala mně sympatičtějšího herce. (30.12.2009)

Cartouche nebyl schopen přinést mnoho originálního a tak těží z minulosti. V první půli především ze zdařilého Fanfána Tulipána, kteréhož je napůl variace a napůl kopie, ovšem bez jeho lehkonohého humoru, který je proti vrchnosti mnohem přesněji zacílen. V druhé vstupuje Cartouche do role Robina Hooda se vším, co k tomu patří, krom síly mýtu, již si s sebou anglický zbojník nosí. Naopak vydechuje atmosféru vyhřezlou zřejmě z nějakého budovatelského filmu, pravda, bez řečí o budování. Ovšem svoboda, ta musí být, a rovnost jakbysmet a jak lépe je symbolizovat než nasadit, i přes existenci překrásné novomanželky, do hlavy Cartouchovy touhu obcovat s královskou dcerou. Ale za nevěru to prosím nepovažujme, vždyť Venuši, narozdíl od Fanfánovy Adélky, která, stalkerka jedna, ani nebyla jeho ženou a Fanfánovými zálety trpěla, to nijak zvlášť nebolí. Cartouchova sexrevolucionářka před sexříjnem prská ve skutečnosti jen naoko, vždyť je ráda jaký je ten její chlapák chlapák. Jen úplný závěr vytrhl mě z lhostejnosti a za něj třetí hvězda. Slabé ***. (25.07.2009)

Mistr Belmondo a madam Cardinale zábavně, příjemně a někdy dramaticky vážně podávají příběh, jehož linie jasně odpovídá jiným filmům o legendárním hrdinovi, co bohatým bral a chudým dával. Člověk pak nemusí dávat pozor, aby mu něco neuniklo z děje, a spíš si vychutnává romanticky naivní šermířské scény, rychlost vysvobození zajatců, lásku na první pohled a další komické situace, kterých je tam z dnešního pohledu, myslím, víc než autoři zamýšleli. Prostě krásně kýčovitý odpočinek po náročném úterním dni. (05.05.2010)