Nejstarší Fercheaux

Melville obsazoval Belmonda nejčastěji do hlavní role, ale tím mi radost neudělal, protože jejich spojení příliš nefungovalo. Opět se jedná o jiného Melvilla než jsem zvyklá, pryč je perfekcionismus, nekoná se žádné velké drama, jen vyznání lásky Melvillově milované Americe. Chvílemi se z filmu stává road movie, což jsou nakonec ty nejlepší části. (13.07.2014)

3,5* Překvapivě vynikající příběh na rozdíl od příšerného remaku "Kdo jinému jámu kopá" z roku 2001. Musím říct, že je to velice svěží neveselý "chlapský" film oproti krajně sentimentální Siréně od mississippi, i když postavy Vám nemůžou být příliš sympatické. Skvělá barevnost, hudba, myšlenky o autoritě, co nás váže k druhým, jestli peníze můžou zrušit naše pouta k druhým..a co dává lidem nad námi moc. (13.11.2017)

Stejně jako novější předělávce dávám plný počet. Ten děj je totiž opravdu skvělý a po shlédnutí filmu z roku 2001 jsem si říkal, že bych ho rád viděl ještě jednou. Problém byl ten, že má hrozně dlouhou stopáž a tak jsem zvolil tuto starší verzi. Ač je ve své podstatě hodně podobná, liší se jemnými niancemi. Musím říci, že v obou případech byl Belmondo skvělý, avšak více mi sedl jako starý pan Ferchaux, než jako přidrzlý Michel. Na co bych neměl zapomenout tu zmínit je odlišný konec u obou filmů, třeba vás to namotivuje shlédnout oba dva. ;-) (09.11.2009)

To jsem se bál, že se dočkám od Melvilla něčeho jako druhého Boba hazardéra a že mě další film od mého oblíbeného režiséra bude po většinu času nudit, naštěstí tentokrát se nestalo. Sice pro mě Nejstarší Fercheaux nedosahuje úplně kvality Melvillových posledních filmů, v některých scénách včetně vybraných dlouhých záběrů jakoby chyběla působivější atmosféra a psychologii postav by šlo určitě ještě více rozpracovat, ale jinak se mi tohle osudové road movie dvou odlišných mužů dost líbilo. Pomalu plynoucí, komorní thriller mezi bankéřem a sekretářem ve stylu „kdo s koho“ přidává do hry i politiku se zákonem, i zájem třetí strany z podsvětí, a až do samotného konce zůstává napínavý. Ani jeden z hlavních hrdinů mi nebyl stoprocentně sympatický, přesto měl film v sobě jistou zvláštní patinu, která způsobila, abych se o jejich osudy po většinu času zajímal a Charles Vanel nesl v sobě s věkem podmanivé kouzlo osobnosti, které propůjčil i své postavě cynického boháče Ferchauxe. Lehce nadprůměrný snímek se pro mě vedle několika vizuálně či režijně působivých pasáží stává výjimečným právě i díky vkladu Vanela, který spolehlivě zastínil nezvykle otravného floutkovského Belmonda. [75%] (05.01.2022)

Melville, Melville, ty konce ti nejdou… Ač je JPM jedním z mých vůbec nejoblíbenějších režisérů, tady se u mě poprvé seknul, a to dost. Jeho druhý „americký“ snímek totiž tomu prvnímu nesahá ani po kotníky. Příběh je rozháraný, postavy náhle nesmyslně mění jednání a celá ta pasáž v New Orleans v podstatě ubije film místo toho, aby vedla ke gradaci. S tím souvisí i dle mě nedostatečně využitá linka s místními gangstery, ze které se dalo vytřískat podstatně víc (neznám předlohu ani remake, takže nevím, jak na tom v tomhle ohledu jsou), a náhlý utnutý závěr (klasický to neduh řady dalších Melvilleových filmů). Druhým výrazným neduhem je pro mě barevné zpracování. To má sice své opodstatnění při "kochačkách" na americkém venkově, ale chybí tu ten typický melvilleovský chladný modrošedý odstín, toliko charakteristický pro jeho pozdější kriminálky. Ani ten Belmondo mi tam neseděl... Snímek je nakonec nejsilnější ve svých roadtripových pasážích, kde režisér dává kouzelně najevo svou lásku k Americe (i když tady si neodpustím rejpnout do nedotaženosti té zajímavé vedlejší linky se Sinatrou). Nicméně kdyby nic jiného, tak Vanelovo suverénní "Hitch-hike!" pronesené s těžkým francouzským přízvukem mě dostalo do kolen jako máloco. (13.01.2016)