Krížnik Potemkin

Další z filmů, k nimž se musí přistupovat s ohledem na jeho stáří. A další film, který tyto ohledy vlastně vůbec nepotřebuje. Film je sice propagandistický, nicméně takhle umně dělaná propaganda má i po téměř devadesáti letech své opodstatnění. Sergej Ejzenštejn zde předvádí takovou jízdu, jaká do té doby k vidění nebyla a i dnes se z rychlosti střihu nebo z použití kamery můžou leckteří filmaři učit... Scéna na Oděském schodišti je neskutečně sugestivní a masakr je zobrazen s patřičnou krutostí. A kamera právě v této scéně neuvěřitelně září. Dlouhé jízdy s prchajícím davem jsou vážně pastvou pro oči. Film sice dopadl jinak, než jak tomu bylo ve skutečnosti, nicméně to nic nemění na neuvěřitelné profesionalitě, která dává na frak mnoha dnešním, mnohem dražším snímkům, které pracují s technikou o mnoho desetiletí vyspělejší. Potvrzuje tak teorii, že skutečně talentovaný filmař zázračné technologie nepotřebuje. Má-li co sdělit (a v tomto případě i ukázat), sdělí to... P. S. Je neuvěřitelné, jak dobře funguje kolektivní herectví. Díky tomu většina herců hraje civilně bez obrovských divadelních gest, která němý film vyžadoval. To je další z řady obrovských plus, jimiž film oplývá. (07.03.2012)

Dramatické černobílé restaurované dílo Sergeje Ejznštejna sleduje osudy vojáků na křižníku Potěmkin a hlavně osudy lidí z městečka Oděsa. Zde se nedá komentovat herecký výkon jakéhokoliv herce, ani komentovat prostředí nebo akci....zde je jenom děj a nádherná hudba. Vše je totiž podpořeno dílem Dmitrije Šostakoviče, což v původním snímku z roku 1925 není. Film je němý a proložený pouze ruskými titulky ( České jsou taky k mání ). V roce 1975 byl film zrekonstruován a jako hudební podklad byla použita hudba Dmitrije Šostakoviče. Konkrétně jeho Čtvrtá, Pátá, Desátá a Jedenáctá symfonie. Já viděl tuto " novější " versi, která má vloženy ty části filmu, které byly tenkrát cenzurované. Film je dělen na pět částí. Část první - LIDÉ A ČERVI - " Revoluce je válka. Je to jediná zákonná, oprávněná, spravedlivá, opravdu velká válka ze všech válek jaké dějiny znají.....v Rusku je tato válka vyhlášená a zahájená.....Lenin 1905. Část druhá - DRAMA NA KURTU (LODI ). Asi nejnudnější část filmu před katastrofou. Boršč jí vládne. Část třetí - MRTVÝ VYZÝVÁ ( SPRAVEDLNOST ). Oděsané !!! Před vámi leží tělo bestiálně usmrceného ( dále by to byl spoiler, tak nepíšu ).....smrt utlačovatelům !!! Část čtvrtá - ODĚSKÉ SCHODY - Zde je vložena ta největší část vystřižených scén. Hlavně ty z dětmi. V ty památné dny město žilo.... a v této části jsou i ty nejkrvavější záběry. CITÁT - Pojďte, uprosíme je. Slyšíte !! Nestřílejte !! Část pátá - STŘETNUTÍ S ESKADROU ( SETKÁNÍ ). Obyvatelstvo Oděsy čeká na osvoboditele.....a nastala noc plná neklidu. Bál jsem se tohoto snímku, ale nakonec jsem vydržel a nenudil jsem se. V tom filmu je část historie, jak filmové tak Ruské. (16.01.2010)

Na svou dobu vynikající vizuální dílo podpořené nadčasovou hudbou nedoceněného génia ruského hudebního modernismu Dmitrije Šostakoviče. Přestože je Křižník Potěmkin ryze levicově orientovaný film, dokázal se v něm Ejzenštejn oprostit od laciné proleninovské agitace a soustředil se jak na vykreslení historických událostí roku 1905, tak na vyobrazení síly a nezdolnosti davu. Vrcholem a zároveň asi nejdiskutovanější částí filmu je masakr na Oděsském schodišti. Všechny naturalistické scény, jako davem ušlapaný chlapec, zastřelená matka s chlapcem v náručí, kočárek s dítětem řítící se po schodech mezi mrtvými těly, se mi na dlouhou dobu vryjou do paměti. (27.01.2010)

Technicky nadmíru zručné a zajímavé, ale to mi bohužel k obdivu a ocenění úplně nestačí. Potěmkinův příběh je k dnešnímu dni spíše trochu úsměvný, alespoň pro mě ano ale zároveň celá jeho atmosféra na mě působila obrovsky depresivně, navíc tak depresivně, jak mi to ani u filmů není příjemné. Scéna na schodech tomu dodala korunu. 6/10 (18.02.2014)

Příběh vzpoury na Křižníku Potěmkin je až fatálně prostý. Nejprve posádka odmítá shnilé maso prolezlé červy, načež je jim doporučeno konzumovat tuto gastronomickou lahůdku po propláchnutí v osolené vodě. No, to by naštvalo každého labužníka. Sůl a červi! Co následovalo, nazvaly dějiny revolucí a študáci si tak dodnes mohou hrát na oblíbený živý obraz oděských schodů. Největší rvačky probíhají o roli kočárku, hůře už je na tom matka nebohého roběte. Kdo by chtěl také zářit v jediném hereckém pohybu a dokázat tak, že Stanislavský žije! Naneštěstí nejde jen o schody, ale o ty manévry! Nikdy jsem nebyla tak vyčerpaná a spokojená, jako když se ukázalo, že i na druhé straně jsou to ti kluci od nás! Naši bratři! (15.05.2012)