Andrej Rubľov

Co znamená Markéta Lazarová pro českou kinematografii, tedy monumentální (a velmi nákladnou) středověkou fresku, znamená Andrej Rublev pro kinematografii sovětskou, potažmo ruskou. Měl to být sebevědomý symbol poválečného vzestupu sovětského filmu, pro éru Chruščovova vedení měl představovat totéž, co Petrovův Petr Veliký pro Stalina a jeho partu. Tarkovskij ale snímek kormidloval směrem k náboženské symbolice a mysticismu, konec konců původně nazval své dílo Andrejovy pašije. Osm let si režim s filmem nevěděl rady, než ho vzal na milost. Tarkovskij hodně energie věnoval vytvoření pocitu autenticity - snažil se o syrový, naturalistický styl, používal hrubé, neopracované materiály. Určitě jde o zásadní dílo národní kinematografie, které by dnes vznikalo jen stěží. Pro mě jde o nejstravitelnější Tarkovského film, ale i tak platí, že proslulé několikaminutové záběry leckoho vyčerpají. Pokud jsem v úvodu zmínil Markétu Lazarovou, ta pro mě představuje zřetelně sympatičtější a atraktivnější verzi středověku. I ta stopáž je v případě Markéty rozumější. 205 minut režisérské verze svědčí o tom, že Tarkovskij na diváka nemyslel. Celkový dojem: 80 %. (10.02.2020)

Kdysi hodně dávno, když jsem ještě snad ani nevěděla, co je to film, natož abych věděla, co je Tarkovskij, jsem v nějaké knize narazila na fotky z Andreje Rubleva. A pořád jsem na ně pak musela myslet a šíleně jsem toužila zhlédnout ten film. Jenže já jsem opravdu všestranně neschopná, takže mi stále unikal a já si ho po několik let dnem i nocí jenom představovala. Tak. A teď to mám konečně za sebou, bylo to překrásné a doufám, že mě čeká nějaká veselejší životní etapa. (09.01.2008)

Černá. Bílá. Dvě barvy, v kterých nám Tarkovskij otevírá svůj svět. A poté nechává v rámu poletovat částečky peří a prachu, které se vsakují do mraků a do půdy - jako prchavé pocity, jež se nesmazatelně vryjí do paměti, hluboké brázdy, ozvěny věčnosti. Pomocí drobných psychologických črt maluje historickou fresku dotýkající se celého národa. Pomocí času plynoucího ve spirálách rozeznívá pocity dávno skryté v naší přirozenosti. Dotýká se míst nejvyšších i hluboce instinktivních. V obyčejnosti nechává zaznít nadpřirozeno a pomocí těch nejmenších z lidí tvoří ikonu, v níž se zrcadlí sama klenba nebes. Veliký film, pro mě jeden z největších. (21.09.2017)

Jsou "historické" a historické filmy, jedny točí Ridley Scott a jeho paběrkovatelé, druhé Vláčil, Tarkovskij a jim podobní. Ty první představují scifi a jsou oblíbené. Ty druhé miluju já. Rublev je náročný film, který mě téměř absolutně uchvátil. Tarkovskij dokazuje, že film není jen o ději (protože tady se toho moc neděje), film. tricích, ale že se dá zfilmovat i slovo, resp. slova. Nebo jinak - tenhle film je zfilmovaná modlitba, jedna dlouhá modlitba Tarkovského k Bohu. Výsostné herecké obsazení vykresluje skutečné charaktery, ponuré Rusko vytváří tu pravou středověkou atmosféru. A závěrečná velmi dlouhá scéna odlévání zvonu, hmmm >> nepotřebuje komentář, to se zkrátka musí vidět. Elitní snímek světové třídy, zážitek par excelence. (05.10.2008)

Megalomanské a atmosfericky valcujúce monštruózne historické veľdielo, sugestívna freska osudov ruského maliara ikon Andreja Rubľova, plná predobrazov života vtedajšej ruskej spoločnosti a brilantných filozofických myšlienok o existencii umne zakomponovaných medzi náboženské texty. Tak dokonalou dobovou, naturálnou atmosférou disponuje len veľmi málo snímkov. Ťažký film, vyžadujúci si stopercentné sústredenie, ale stálo to za to. (23.06.2016)