Batman

Je to takový ten film, kde se někdo neustále nad něčím hrozí, že nic tak příšerného, ďábelského a temného v životě neviděl, když k tomu ale skutečně dojde nebo to ten film má ukázat, tak nějak skutek utek. Dokonce to zachází tak nechtěně směšně daleko, že když tam má někdo puštěné zprávy, tak v nich moderátoři neustále opakují, že následující záběry budou extrémně drastické, což znamená - opět - především prázdný příslib. Technická stránka věci mě bavila, nečekaně to uteklo, ale tahle detektivka se skutečně tváří, že je více zašmodrchaná a hluboká, než ve skutečnosti je. (02.03.2022)

Abyste mě nechápali špatně - nový Batman má v sobě hodně dobrého a zaslouží si být viděn na velkém plátně. Jen má blíže k odvážnému velkolepému konceptu, než k opravdu odladěnému finálnímu produktu. Je hrozně dobře, že někdo konečně prezentuje Batmana jako detektiva, což je prvek, který všechny předchozí filmy buď hrubě podehrávaly nebo rovnou opomíjely. Potěší noirové ladění scén a přímo vynikající jsou Paul Dano jako Hádankář a Zoë Kravitz v roli Catwoman. Kde ale u Jokera Joaquina Phoenixe, na něhož se snaží The Batman duchovně navazovat, město přímo dýchalo atmosférou, zde je spíše přehlídkou několika kulis a deštivých ulic. Detektivní část je pouhým vývarem legendární Sedmičky Davida Finchera (zdejší mordy se opravdu pod kůži nedostanou) a Pattinson funguje jako Batman, jeho Bruce Wayne je ale jaksi do počtu. Co mi ale opravdu sráží hodnocení, a žádnou velkou radost z toho nemám, je nesoudržná vnitřní logika, ať už se bavíme o konkrétních scénách nebo backstory postav. Wayne je tu například úplně jiný, než jako ho známe, ale i tak ho lidé ve městě nepochopitelně obdivují (přestože ho de facto dva roky neviděli a nic pro ně nedělá). Batman říká jako jediný Ozovi Penguin - proč? A v jakém světě dává smysl jejich vztah, kdy Penguin jediný strach projeví před Batmanem ve chvíli, kdy si temný rytíř nasedne do auta? (kdyby v tu chvíli Penguin sám nezamířil do svého, byla by to pro Batmana asi dost trapná chvíle). A pak je tu pohřeb, moment, kde vůbec nic nedává pod drobnohledem smysl (ale dovolím si menší popis, protože scéna byla i vypuštěna studiem online): po expozici zaplněného náměstí a těžko dostupného vchodu, ke kterému vedou poměrně vysoké schody, se do kaple náhle bez zadýchání promlátí rodinné auto. Z něj vystoupí muž s bombou a telefonem v ruce, který zvoní. A policie uteče, čeká, až padne večer, nepošlou dovnitř někoho, kdo by zkusil bombu odjistit, ale robota, aby se mohli na muže dívat live. WTF? Co byl teda plán? Čekat, až se vybije baterka v mobilu? A tahle scéna se extrémně drolí i dál, ale to už spoileroval. Když ale budu brát nového Batmana jako celek, na první dobrou je výsledek dobrý, dokonce velmi dobrý. Jen nad tím vším člověk nesmí moc přemýšlet. P.S. Nejčastěji kritizovaná poslední třetina filmu je paradoxně jako jediná konzistentní a prostá podobných scenáristických nedodělků a přešlapů. (05.03.2022)

Mému náctileté já, poslouchající Nirvanu (ok, víc NIN) a čtoucí Nietzscheho, by se THE BATMAN zamlouval o poznání víc. Mé dospělé já by kdykoliv před tímto neonoirem, který je subtilní stejně, jako je v titulcích vyveden jeho název (přes celé plátno), dalo přednost kterémukoliv z dost zjevných inspiračních zdrojů. Fincherovy, Polanského anebo Scottovy filmy mají něco, co ten Reevesův postrádá: znepokojují svou nejednoznačností. Nesměřují od tmy ke světlu s postavou žijící ve stínu (práci s nasvícením odvisle od tématu a vývoje protagonisty ale cením, wtz), nemají potřebu svou symboliku (světlo-tma-stín, modrá a červená barva odvislá od policejních světel) explicitně osvětlovat. A komplexní problematiku zkorumpovanosti a provázanosti jednotlivých institucí (policie, soudy, politika, média) nemají potřebu simplifikovat, protože nejsou omezeny mantinely komiksového originu a norem velkorozpočtové podívané. Zatímco Nolanovi zmiňované normy sloužily jako záminka k experimentování s výstavbou a montáží a Burtonovi k zabydlení vrstevnatého světa příběhu, obývaného jimi favorizovanými vyvrheli, Reeves po Opicích zase blafuje hloubku a brakuje lepší snímky a konvence. Ve velmi dobrém až výborném neonoiru, který po dvou hodinách z necelých tří definitivně přepne do šestákového melodramatu a komiksového sešitku, musí být paralelismy v životních osudech postav i v řešení předkamerového prostoru (Batman X Catwoman X Riddler), musí se v díle kladoucím důraz na prvky motivované s ohledem na skutečnost a prvky strhávající pozornost na sebe a médium objevovat nejomšelejší žánrové věci z omšelých (předvídatelná rodinná tajemství, záchrany na poslední chvíli atd.). Oceňuji koncept, oceňuji jeho uchopení (více styl než neobratné vyprávění s proměnlivým počtem ústředních postav: delší záběry, nízká hloubka ostrosti, spoléhání se na zdroje světla z předkamerového prostoru, provázání skrz výbornou hudbu chytře pracující s vývojem leitmotivů jednotlivých postav, vnitrozáběrová montáž mnohdy prostřednictvím nějakého prostředku oddělující postavy žijící ve vlastním omezeném mentálním vesmíru, neostrost odpovídající míře neinformovanosti jednotlivých aktérů atd.). Neoceňuji Reevesovu potřebu - spolu s Amadeem řečeno - srát mramor. (02.03.2022)

Skvělý způsob, jak jít novou cestou a nezklamat diváky, zhýčkané Nolanem. Matt Reeves je borec, že ve třech hodinách na tak jednoduchém dějovém schématu rozehrál natolik vtahující, každou scénou opojnou podívanou. Úmyslná pomalost mnoha scén s jejich vytříbenou inscenací důkladněji stylizuje postavy a staví temnou atmosféru bezvýchodnosti špinavého, zkorumpovaného prostředí. Giacchino je k nepoznání a obzvláště v napínavých scénách překračuje stín vlastní kreativity, herci jsou výborně vybraní i režijně vedení (Farrell opět nejvýraznější) a nechybí ani skvělé entré pro nový Batmobil. Co filmu ubírá na potenciálu je nízká věková přístupnost - jeho natolik temná duše v kombinaci s dějovým konceptem pátrání po psychopatickém vrahovi, silně inspirovaným Fincherovou Sedmičkou, potřebovala i krapet grafického násilí. Zde Batman v největší zuřivosti z celého filmu mlátí pěstmi do tváře záporáka a ten nemá ani krev na nosu. A podobných nesmyslů, někdy i ryze logických, které jsou v hrubém kontrastu s naopak fantasticky vypiplanými filmařskými detaily, film obsahuje více. (13.03.2022)

VARUJI PŘED SPOILERY. Nebudu vysvětlovat, proč mi Bruceův voice-over přišel nadbytečný až parodický, proč mi navzdory mé lásce k Paulu Danovi (a Barrymu Keoghanovi, stojí-li vůbec za zmínku, jako že nestojí) záporák přišel nedostatečný, proč mi vlastně celý příběh přišel takový nezajímavý, ačkoliv jsem ho se zájmem sledovala, a pouze poměřím film podle standardního ukazatele kvality detektivek: pokud při posouzení stejných vodítek dojdu k odpovědi dřív než hlavní postava, tak mi takový film/příběh nikdy nemůže vyrazit dech. Jak může Bruce dostat nápovědu "sirotek" a nezačít si okamžitě myslet, že další cíl je on sám? Dealbreaker. Zoë a Robert krásní, ale nejvíc se mi na celém filmu asi líbil Jeffrey Wright. Mám nejasné podezření že už se na to znova nepodívám. --- Haha, a ještě se mi zdálo, že tam slyším The Imperial March, a podle zajímavostí na IMDB tam jedna melodie začíná stejnýma notama. (22.04.2022)