Zvrátený

"Od pointy k začátku, hloupě točit, pozpátku?" Sorry, ale mě to chladným nechalo. Cesta k mé empatii vede přes "dostat mě na plátno". Představit mi postavy, získat mě pro některou z nich, abych pak mohl zažívat nějaké ty emoce. A ne že hned na začátku režisér začne komusi za cosi sprostě nadávat, mlátit ho s gustem hasičákem do hlavy a chtít po mě, abych se nějak citově angažoval, když mi nedal šanci vytvořit si k jakékoli postavě jakýkoli vztah. Zdařilý a výstižný komentář (ostatně jako téměř vždy) má Gilmour93, až na to, že ta jeho pětihvězdičková vize obráceného zažívacího procesu, od záchodové mísy až po jícen a chuťové buňky na jazyku mě zneklidnila (zvedla mi kufr) víc, než celý Gaspar Noé a jeho antidivácký, imho jen na šokující efekt natočený revenge before rape experiment. (17.01.2013)

Hrozně zvláštní film, který v žádném případě není zajímavý jen tím, že je vyprávěn od konce po začátek (podobně jako Memento, jen je mnohem zvrhlejší a odpudivější) , ale především tím, že je neskutečně naturalistický (a tím nemyslím tunu masturbujících a kopulujícíh chlapíků v homo-ero-baru) a je to přesně ten film, kde násilí na obrazovce je tak nepříjemné, že i mě se chtělo dívat jinam a v případě jedné dost zásadní scény jsem přeskočil několik desítek sekund, protože mi z ní bylo fyzicky špatně. A to všechno doprovází pevné výtvaré cítění, které koresponduje s tím, co divák ví o ději. Čímž myslím toto - divák na začátku neví nic, mnoho toho nechápe, takže kamera sebou hází jako na vlnách rozbořeného moře (žádné magořivé střihy, nebo třesení, jen plynulé, ale rychlé pohyby) za zvuku monotónní hudby a je velmi těžké se zorientovat a postupně se vytrácí jak magořivá kamera, tak hudba a na řadu přichází dlouhé statické záběry s nulovou zvukovou kulisou a to přesně v době, kdy divák dostane k dispozici všechny indicie a ví, co se stalo a proč... Je to silnej film, ale jakkoliv je dobrej, tak je i sakra nepříjemnej. PS: ignoruju první minuty filmu a taky nechápu oficiální text distributora, který jsem před sledováním naštěstí nečetl, protože by mi zkazil hrozně moc ze zážitku (20.01.2019)

Můj nejsilnější filmový zážitek! Poprvé jsem cítil fyzickou bolest, která vycházela z mých pórů. Trpěl jsem...šíleně. Je to má nejhorší noční můra. Nenávidím ji a chci ji zničit, ale přitahuje mě, tak proč bych ji odklízel z cesty? Bylo to jako epileptický záchvat. Neumím to popsat, bubnuje mi hlava! Transcendentní zážitek, o kterém vím, že mě posune emotivně někam jinam. Ne vždy modrá barva v procentuálním měřítku znamená.!.!.! Vždyť jsem vycvičenej šílencem M.M., tak proč mě to tak dostalo? Píšu surrealisticky, protože to jinak nejde. Mnoho lidí mne odsoudí, avšak tenhle film má obrovské spektrum Čehosi. A nad ním budu bádat forever. O lidském mučení mluvím s despektem. Trápí mě, zabijí. Zvráceným by si však měl projít každý. Měl by si utřídit myšlenky a poznat sám sebe. Jsem neurválé zvíře či racionální člověk? A následnou odpověď vykřičet do Prostoru. (03.05.2010)

Film v násilnosti, zvrácenosti může působit jako moralita, která získává přesvědčivost právě tím neobyčejným použitím prvků násilí. A jako zrcadlo nastavené podobným způsobem, jak to kdysi provedl Stanley Kubrick (jehož mistrovství Noé obdivuje) ve filmu: Mechanický pomeranč. Asi to není náhoda, že jméno hlavních postav obou filmů je Alex a že v nich zní jako kontrast povznášející Beethovenova hudba. I když nikdo nezpochybnil jeho mimořádnou působivost, jde podle jedněch o nechutné dílo těžící atraktivitu ze šokujících scén, zatímco podle druhých film vlastně odhaluje násilí jako temný stín lidské povahy i jako produkt odcizení. Sofistikovaná scéna (znásilnění) v tunelu bez jediného střihu je ukázkovou formou násilí a Noéovou režijní zručností - při téhle scéně se maximálně dvakrát nadechnete. (29.06.2012)

Nechapu lidi, co maji tu potrebu zde manifestovat skutecnost, ze nikdy nic zvracenejsiho nevideli a jak jsou z tohoto filmu proto zhnuseni. Ja jsem mel tu cest videt i daleko odpornejsi a nestoudnejsi veci a tak tento snimek se mnou nijak neotrasl a diky tomu, ze jsem nebyl odrovnan slupkou, jsem mohl myslet i na to co je pod ni. Irréversible krasne ukazuje nejen zvrhlost nekterych lidi a to, ceho jsou schopni, ukazuje take ze kazda akce ma take svoji reakci. Neodsuzujme ani nevychvalujme veci na zaklade prvniho dojmu ci pod tihou urcitych standardu, snazme se je take pochopit. A navic - rozum a chtic nemohou zustat v opozici natrvalo... (28.12.2003)