Manon od prameňa

Pokračování "Jeana od Floretty" (resp. druhá část Živé vody) se nese pochopitelně ve stejném duchu a přesto je trochu jiná. Na scénu vchází nádherná Manon v podání Emanuelle Beárt (léty však ještě zkrásněla) a rozpoutává svou pomstu. Jinak nejsilnější stránkou filmu jsou bezesporu zajímavé charaktery, podkreslené výtečnými hereckými výkony. Ač jsem v to na začátku ani nedoufal, Hugolin i César jsou spíše tragické postavy a bylo mi jich ke konci spíš líto. Film má ode mne hezkých a poctivých 85% - ovšem kdyby se oba díly sestříhaly do jednoho tříhodiňáku, dal bych možná 100% (a stejně dávám literární předloze) . (20.09.2008)

Český ruralismus první poloviny dvacátého století nebyl v širší rodině evropských národů osiřelým jedináčkem; naopak, spíše musíme hledat - a nenacházet - ty národní literatury, které by se vyhnuly zobrazení svého venkova. Podle všeho skvělá literární příloha našla v tvůrčím týmu filmu rovnocenného spoluhráče. I jeho zásluhou před námi ožívá zašlý svět, obývaný lidmi, kteří určitě nebyli lepší než my. Svět až chorobného pobožnůstkářství, pokleslého republikánství Třetí republiky, drobných lidských závistí i zákeřných malicherností nezřídka zločineckého přesahu - v určitém ohledu svět potomků NAŠICH FURIANTŮ nebo skvělých próz Františka Křeliny, českých paralel, které nám lépe umožní pochopit mravní schémata, k nimž se vztahoval hodnotové ideály těchto jihofrancouzských venkovanů. Zprvu spíše stereotypní obraz všedního dne malé francouzské vesnice a odtrženě žijící kozačky-pastevkyně koz se postupně rozrůstá do sourodého celku pojivem postupně poodhalované tragédie, nesoucí ničivý potenciál zmaru a zkázy pro vymírající nejmohovitější selskou rodinu tohoto uzavřeného mikrosvěta. Krůček po krůčku s odzbrojující samozřejmostí rafinované prostoty, která je neomylným znamením skutečně velkého umění, tak ožívá nadčasové téma užívající jako převleků klasických látek dosažitelné lidské historické paměti. Pocit nezvratné osudové tragédie, pocit světa cyklického vesnického roku snad pozdních třicátých nebo raných padesátých let, pocit záměrně vyvázaný z bližších časoprostorových souřadnic konkrétnější doby toto poznenáhlu sílící pohnutí citu i mysli ještě dále zesiluje a znásobuje. Stojíme před tímto divadelním monumentem stříbrného plátna a opakovaně si uvědomujeme: to jsou naše kořeny. Skutečné kořeny. (04.11.2008)

Kvalitatívne na rovnakej úrovni ako Jean od Floretty. Hádam najlepšie vystihuje snímok české príslovie: "S čím kdo zachází, tím také schází." Spravodlivá pomsta prekrásnej Manon rovnakou zbraňou, akú použili jej nepriatelia mi navodila uspokojivý pocit satisfakcie. Ale to najlepšie aj tak prišlo až na samotný záver, ktorý celé dvojdielne dielo uzavrel do nádhernej pointy. Možno bolo škoda, že som čítal aj knihu, pravdepodobne by to malo ešte väčší účinok, takto som vedel čo ma čaká. Nevadí, aj tak bol prílev pocitov veľmi veľký. 80/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (09.09.2015)

"Já vám na vyšší moc kašlu! Zaplatil jsem, tak tu vodu chci!!"                                                                                           Druhá část filmové balady z podhůří Alp. Lidské vztahy a osudy jsou často zamotanější než si dokážeme představit. Manon je venkovské drama dotažené do konce. Jean od Floretty představil hlavní aktéry, věnoval se vykreslení postav Kohoutka (Ugolína) a jeho strýce Césara, souseda Hrbáče, jeho ženy a dcery Manon. V druhém díle dostává veliký prostor již dospělá Manon, která se toulá se stádem koz po okolí. Právě tu tiše pozpruje a zamiluje si Ugolín. Se stejnou urputností s jakou se snažil zlikvidovat jejího otce nyní bojuje o lásku jeho dcery. I když z mého pohledu je to spíš smutný příběh starého farmáře, který toužil po lásce i po synovi, ale nakonec ho ve svém sobectví zničil. Pozoruhodný příběh ze staré Provance. (21.06.2014)

Pokračovaní se mi tentokrát líbilo ještě víc než začátek příběhu. Klady "Jeana od Floretty" zůstávají (jakkoliv může filmový fanoušek postrádat herecké umění G. Depardieua), děj ještě nabírá na dramatičnosti, divák si užije zajímavých (byť zčásti předvídatelných) zvratů, provensálké krajiny i tamního koloritu. "Manon od pramene" má však oproti prvnímu dílu jednu nespornou přednost - Emmanuelle Beártovou v titulní roli. Ona je to stále krásná ženská, ale tenkrát v těch jednadvaceti byla prostě k nakousnutí :-) . (02.09.2008)